Tělo z rosolu a zbytečná smrt na souši. Nejošklivější rybě na světě hrozí vyhynutí

V roce 2012 založil britský novinář, biolog a popularizátor vědy Simon Watt společnost The Ugly Animal Preservation Society (Společnost na ochranu ošklivých zvířat). Watt tvrdí, že na podporu „necharismatických“ zvířat nevynakládá veřejnost z důvodu jejich nevábného vzhledu zdaleka tolik pozornosti a finančních prostředků, jako je tomu u atraktivních a oblíbených druhů (jako je např. panda velká). I nepopulární živočišné druhy přitom bývají ohroženy měnícím se klimatem i přímými zásahy člověka, neznalost a nezájem veřejnosti ale způsobuje, že z přírody mizí téměř bez povšimnutí.

Aby upozornil na vymírající populace „ošklivých zvířat“, Simon Watt vyhlásil anketu, do které zahrnul výčet nejodpudivějších a zároveň nejohroženějších živočichů světa. Prostřednictvím televizního pořadu a přidružených webových stránek nechává své sledující každoročně hlasovat o tom, které z představených zvířat je nejošklivější. Už v prvním ročníku v roce 2013, kdy se ankety zúčastnilo přes 88 tisíc lidí z celého světa, drtivá většina hlasů podpořila vítězství tvora známého jako „blobfish“ - dosud málo známé mořské ryby, kterou navzdory pitoresknímu vzezření dost možná stihne tragický osud.

Zástupci rodu Psychrolutes (Tlustohlavci) nedostali svou nelichotivou přezdívku nadarmo. „Blobfish“ v překladu doslova znamená „sliznatá ryba“ a nutno říct, že v tomto případě uhodila lidová kreativita hřebíček přímo na hlavičku. Tlustohlavci mezi ostatní podmořskou faunou vynikají typickým zjevem, který je odrazem jejich pozoruhodné anatomie. V současné době existuje celkem 11 uznávaných druhů tlustohlavců, přičemž přezdívka „blobfish“ se vžila pro označení především dvou z nich - tlustohlavce tasmánského (Psychrolutes marcidus) a tlustohlavce hlubinného (P. microporos). Oba tyto druhy dorůstají délky okolo 30 centimetrů, mají bělavé, bočně zploštělé tělo s volnou kůží místo šupin, velkou hlavu a nápadně širokou tlamu. Jsou druhotně bezobratlí - v jejich tělech se nenacházejí žádné silné kosti, mají výrazně redukované tkáně a místo svalů a kostí jejich těla vyplňuje rosolovitá, rozplizlá hmota, kterou v kompaktním tvaru udržuje pouze tlak podmořské hlubiny.

Tlustohlavci obývají vody v okolí Austrálie, Tasmánie a Nového Zélandu, kde jim je nejlépe u dna v hloubce kolem 1300 metrů. Voda ve velkých hloubkách dosahuje několikanásobně většího tlaku než voda pod hladinou, tlustohlavcům to ale nevadí. Zatímco kostnaté ryby disponují tzv. plynovým měchýřem, který jim umožňuje volně se vznášet v různých hloubkách a vyrovnávat různé tlaky, bezobratlé ryby včetně tlustohlavců nic podobného nemají. Nijak jim nechybí - u mořského dna je tlak tak velký, že by byl podobný orgán nejen neúčinný, ale také nebezpečný (plyn v měchýři by způsobil implozi - zborcení ryby do vlastního objemu). Nepostradatelnou funkci plynového měchýře tak plní rosolovitá tělní tkáň, jejíž hustota je nepatrně nižší než hustota vody a tlustohlavci se díky ní mohou vznášet nad mořským dnem podobně jako kostnaté ryby, aniž by přitom zbytečně plýtvali energií na plavání. Tlustohlavci jsou obecně vzato velmi pohodlné ryby, které nepromarní příležitost k zahálce.

O libostech a chování tlustohlavců víme jen málo, protože je velmi obtížné je pozorovat v jejich přirozeném prostředí. S jistotou můžeme říct alespoň to, že nedostatek svalové hmoty (a tedy i nedostatek funkčního pohybu) tyto ryby nijak neomezuje při shánění potravy. Tlustohlavci patří mezi tzv. „predátory ze zálohy“, kteří jsou při lovu kořisti natolik pasivní, že v zásadě ani přímo neloví. Když mají hlad, prostě se vznášejí v hlubinách s otevřenou tlamou a trpělivě vyčkávají, co jim přinese podmořský proud. V jídle nejsou vybíraví - pozřou vše od měkkýšů přes drobné rybky až po kraby a humry. Jejich pasivita má své opodstatnění: protože žijí v prostředí, kde je omezený přístup k potravě, musí být schopni vystačit si s jakoukoliv potravou. Někteří mořští biologové se domnívají, že tlustohlavci se vyvinuli z ryb s plynovými měchýři, které v mělkých vodách nebyly schopny soupeřit o potravu s úspěšnějšími rybami. Tyto slabé kusy postupně migrovaly do větších hloubek s menší konkurencí a téměř žádným přirozeným predátorem. Tam, v hloubce tak velké, že se jí nedotkne jediný paprsek světla, by jejich potomci pokojně přežívali dodnes - kdyby jen jejich klid nenarušil příchod nového predátora.

Zatímco v moři připomínají tlustohlavci obyčejné hlubokomořské ryby standardních tvarů i velikosti, na souši se těší pověsti extrémně neestetického živočicha, který svým vzhledem vyvolává smích i lítost. Když je tento fascinující tvor násilím vytažen nad hladinu, v důsledku prudké změny tlaku a teploty se celé jeho bezkostní, želatinové tělo rozplizne do podoby beztvaré hroudy narůžovělého rosolu. Do povědomí široké masy lidí se tlustohlavci dostali poté, co byl roku 2003 jeden z jejich zástupců vytažen ze sítě na palubě lodi Niva Tangaroa během australsko-novozélandské podmořské expedice. Tehdy byla pořízena ikonická fotografie právě vyloveného tlustohlavce s utrápeným výrazem, rozteklými ústy a nápadně baňatým nosem. Mr. Blobby („Pan Slizák“), jak tohoto jedince výzkumníci pojmenovali, čekal na své objevení sedm let, až kolem roku 2010 pronikl do popkultury a stal se předobrazem pro postavičky z animovaných filmů, tématem anekdot, humorných písní i skečů. Lidé dodnes nosí posmutnělou tvář Mr. Blobbyho na tričkách nebo si ji doplněnou vtipným komentářem přeposílají ve formě memu. Hořkou pravdou je, že tlustohlavci adaptovaní na pobyt v chladu a tlaku umírají bezprostředně po vytažení nad hladinu a že i Mr. Blobby, jehož podoba zlidověla do vtipu, byl na své nejslavnější fotografii už po smrti.

V současné době populaci tlustohlavců ohrožuje zejména nešetrný výlov, kdy pomalé a neobratné ryby snadno uvíznou v hlubokých sítích jako vedlejší oběť při masovém rybolovu. Blobfish nemá maso, které by bylo poživatelné, a jeho tělo se nedá žádným způsobem zpracovat, jeho okamžitá smrt na souši je tím pádem i zcela zbytečná. Podle některých zdrojů je rybolov hlavní příčinou toho, proč existence tlustohlavců spěje ke svému brzkému konci.

V březnu 2025 si Novozélanďané tlustohlavce v celonárodním hlasování zvolili za svou rybu roku. Od roku 2013 je blobfish maskotem Společnosti na ochranu ošklivých zvířat.

ZDROJE:

Koh, Ewe: „'World's ugliest animal' is New Zealand's fish of the year“ (19.3.2025). BBC.com. Čteno 4.4.2025

Rykers, Ellen: „The story behind this famous face“ (7.6.2003). TheSpinOff.co.nz. Čteno 4.4.2025

„Blobfish Facts“. octopus.org.nz. Čteno 4.4.2025

„Slavná „nejošklivější ryba světa“ je obětí nepochopení. Pod vodou vypadá jako elegantní pulec“. NationalGeographic.cz. Čteno 4.4.2025

„The ‚ugly‘ blobfish doesn't look like this—when it's underwater“. NationalGeographic.com. Čteno 4.4.2025

„What Is a Blobfish?“. surfertoday.com. Čteno 4.4.2025