Článek
Jsou fotografie, u kterých by si i jejich autoři přáli, aby nikdy nevznikly. Jedna taková byla otištěna v dubnu 1954 v kalifornském deníku Los Angeles Times přímo na hlavní straně. Zachycuje mladý pár stojící na pláži před rozbouřeným mořem. On stojí zády k objektivu a vyděšeně hledí na mořskou hladinu, ona stojí proti němu a se zoufalým výrazem ve tváři křečovitě svírá rukáv jeho košile. Jmenovali se Lilian a John McDonaldovi, a právě se dozvěděli, že ve vlnách zmizel jejich devatenáctiměsíční syn Michael.
Fotograf John L. Gaunt, Jr. za pořízení snímku o rok později získal Pulitzerovu cenu, vítězství pro něj ale mělo hořkou pachuť. Nejen, že ho smutný výjev pronásledoval do konce života, ale musel čelit kritickým hlasům, podle kterých na pláži v Hermosa Beach tehdy vůbec neměl stisknout spoušť.
Na pláži se něco děje
John Gaunt měl v Hermosa Beach dům. Bydlel jen kousek od pláže, doslova na dohled, a rád si užíval pohledy na slunce zapadající nad Pacifikem každou chvíli, kterou nemusel trávit v kanceláři. Pracoval jako fotoreportér pro Los Angeles Times a poloha jeho domu se mu velmi hodila - pláž patřila k nejoblíbenějším v celé Kalifornii a on ji měl celou jako na dlani.
Ráno 2. dubna 1954 se Gaunt povaloval na lehátku na terase svého domu, když zaslechl nějaký ruch.
„Na pláži se něco děje!“ křikl na něj soused od dveří vedlejšího domu. Gaunt instinktivně popadl svůj fotoaparát značky Rolleiflex a běžel se podívat, co ho tak rozrušilo. Na pláži bylo plno. Lidé mlčky postávali okolo a sledovali obraz plný zoufalství. Dva mladí lidé, vysoký muž v košili a žena s kabelkou zavěšenou na paží, stáli u břehu s vysokým burácejícím příbojem za zády. Nikdo neslyšel, co si říkají, ale řeč jejich těl byla více než výmluvná. Pobíhali podél břehu, lámali rukama a divoce gestikulovali. Pár kroků nato se uchopili, tiskli se k sobě a pohupovali ukrytí v náručí toho druhého, aby se znovu oddělili a ruku v ruce dále pátrali pohledem ve vlnách, které jim omývaly špičky pečlivě naleštěných bot. Gaunt i zdálky viděl, jak se ty špičky leskly. Těla těch dvou vyprávěla příběh, ze kterého se mu žaludek stáhl úzkostí. Tušil, že někoho hledají, a zdráhal se pomyslet na to, koho. Přiblížil fotoaparát k obličeji a ze vzdálenosti 200 stop (60 metrů) scénu vyfotil.
Gaunt se až později toho dne dozvěděl, že dvojice na pláži byli manželé John a Lilian McDonaldovi a že v moři hledali svého devatenáctiměsíčního synka Michaela. Ten si brzy ráno hrál na dvorku jejich domu v těsné blízkosti pláže a v jednu chvíli se mu podařilo nepozorovaně vyplížit za branku. Protože dítě nebylo k nalezení, rodiče zalarmovali policii a sami se vrhli do pročesávání okolí. Gauntovi se podařilo je zachytit ve chvílích, kdy si uvědomili, že chlapečka musely pohltit vlny.
Hermosa Beach patří k nevyhledávanějším kalifornským plážím
Pátrací akce pokračovaly do 5.dubna, přičemž McDonaldovi po dobu několika dní a nocí osobně drželi hlídku na pláži. 12.dubna oznámila neznámá žena na policii, že nalezla v řasách asi kilometr a půl od Hermosa Beach tělo dítěte, jehož oblečení odpovídalo popisu oblečení ztraceného Michaela. Manželé McDonaldovi následně zdrceni žalem potvrdili, že tělíčko patří jejich synovi.
Radost i smutek z Pulitzerovy ceny
Gaunt odevzdal fotografii do redakce svého domovského tisku ještě v den, kdy ji pořídil. Vyšla hned druhý den na titulní straně Los Angeles Times pod názvem „Tragedy By The Sea“ - „Tragédie na moři“. Ne každý ji tam viděl rád: podle mnohých měl fotograf ctít pietu a intimitu rodičů, jejichž svět se v oné chvíli tříštil na kousky. Gauntem samotným neštěstí hluboce otřáslo. V době, kdy jako mnozí další z Hermosa Beach pomáhal hledat ztraceného Michaela, měl sám doma tříletou dceru. Fotografie získala značnou popularitu a následujícího roku se objevila v nominacích na Pulitzerovu cenu.
„Sakra, chlapi, já si musím sednout,“ zasípal Gaunt, když mu oznámili, že prestižní ocenění skutečně obdržel. Pulitzerova porota označila fotografii za „působivou a hluboce dojemnou“ a podobně ji hodnotili i jiní - „Tragédie na moři“ získala ještě několik významných amerických ocenění. Šlo o úspěch o to větší, že Gaunt byl jinak fotograf spíše lokálního významu, který navíc většinou fotil jen noční zprávy.
Pulitzerova cena vynesla Johnu Gauntovi peněžní odměnu ve výši 1000 amerických dolarů (dnes odpovídá hodnotě cca 11 tisíců dolarů). Prý si za ně dlouho nebyl schopen nic koupit; při pomyšlení, za co je získal, se mu dělalo na nic. Když mu gratulovali, s vážným výrazem oznámil:
„Mám radost, ale někde hluboko v nitru je mi špatně.“
John Gaunt zemřel roku 2007. Los Angeles Times uvedl jeho nekrolog slovy, že jde o autora slavného snímku „Tragédie na moři“. John McDonald přežil svého prvorozeného syna o třiatřicet let, jeho žena Lilian zemřela až roku 2021. Oba odpočívají na hřbitově v Green Hills Memorial Park v Los Angeles po Michaelově boku. Po tragédii, která je o něj připravila, měli ještě další tři děti.
ZDROJE:
Harrison, Scott: „From the Archives: ‚Tragedy by the Sea‘ wins 1955 Pulitzer“ (28.2.2017). Los Angeles Times. Čteno 24.6.2024
„Beach Home Toddler Feared Drowned in Sea“ (3.4.1954). The Los Angeles Times. Archivováno z originálu. Čteno 24.6.2024
Thurber, Jon:"John L. Gaunt Jr., 83; Times photographer" (27.10.2007). Los Angeles Times. Čteno 24.6.2024
