Článek
V roce 1856 se úřadům v kalifornském okrese Fort Yuma donesly zvláštní zvěsti. V nedaleké vesnici indiánského kmene Yuma (známého také jako kmen Mohavů) prý žije dívka, která nevypadá, že by se narodila mezi divochy. Ačkoliv byly podle výpovědi svědků na její kůži vidět stejné ornamenty, jakými domorodci zdobili i svá vlastní těla, její pleť byla i přes ostré pouštní slunce bílá jako alabastr. Totožnost neznámé dívky vrtala úředníkům hlavou, vyslali proto do vesnice posly, aby ji přiměli k návratu do civilizace nebo k podání vysvětlení, pokud by se vrátit odmítla.
Až poté, co dívku jako vzácnou trofej dopravili do Fort Yuma, zjistili, že je klíčem k objasnění případu, který vrtal místnímu šerifovi hlavou už dobrých pět let. Neznámá z indiánské vesnice byla identifikována jako Olive Oatman - jediná žena, která přežila krvavý střet rodiny Oatmanových s muži kmene Mohavů.
Masakr u řeky Gila
Olive Ann Oatman se narodila v La Harpe v Illinois jako třetí ze sedmi dětí v rodině Royce Boise a Mary Ann Oatmanových. Rodiče v roce 1839 opustili svou domovskou církev a přidali se k Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dní (mormoni), kterou několik let předtím založil náboženský vůdce John Smith. Poté, co byl Joseph Smith v roce 1844 zavražděn, se Oatmanovi rozhodli nezůstat v hlavní mormonské větvi, ale připojili se k tzv. brewsteritům - odštěpencům pod vedením Jamese C. Brewstera v Missouri. 5. srpna 1850 opustili brewsterité svůj základní tábor a vydali se hledat svou „zemi zaslíbenou“. Výprava 93 lidí a 24 vozů zamířila k soutoku řek Colorado a Gila v dnešní Arizoně, poblíž Santa Fe v Novém Mexiku se ale skupina rozdělila: Brewster s nejbližšími přívrženci se vydali severní trasou, Oatmanovi a několik dalších rodin zamířili na jih.
V průběhu cesty byl Royce Oatman několikrát varován místními, že končiny, do kterých se jeho skupina vydává, jsou pusté, nehostinné a okupované nepřátelskými domorodci z kmene Yuma. Tato varování odradila všechny - až na Oatmana. Oatmanovi se rozhodli pokračovat na své cestě sami, do cíle ale nikdy nedorazili. Na břehu řeky Gila, asi 135 kilometrů od Yumy, se střetli se skupinou domorodých Američanů z kmene Yavapai, kteří na místě povraždili Royce, Mary Ann i čtyři z jejich dětí. Masakr přežil jen patnáctiletý syn Lorenzo, kterého Yavapaiové jen omráčili, a dvě dcery, čtrnáctiletá Olive a sedmiletá Mary Ann, které odvlekli s sebou jako otrokyně. Když se Lorenzo probral z bezvědomí a zjistil, že mezi zavražděnými nejsou těla Olive a Mary Ann, zařekl se, že nikdy nepoleví v úsilí své jediné přeživší sourozence najít.
Otrokyně
Sestrám Oatmanovým se ve vesnici kmene Yavapai nevedlo dobře. Domorodci se k oběma dívkám chovali krutě, ponižovali je a využívali k tvrdé, nepříjemné práci, za kterou jim dávali jen skromný příděl jídla. Olive později vzpomínala, jak byla přesvědčená, že ji i sestru indiáni nakonec utýrají. K její úlevě jim oběma brzy zasvítila jiskřička naděje: do vesnice přišli lidé z kmene Mohavů, aby s Yavapai obchodovali. Topeka, dcera mohavského náčelníka, byla svědkem otřesného zacházení se sestrami Oatmanovými, a prosila otce, aby je od Yavapaiů odkoupil. Její vytrvalost způsobila, že Yavapaiové svolili, a výměnou za dva koně, přikrývky, zeleninu a korálky nechali obě bělošky odejít s Mohavy do jejich vesnice u řeky Colorado.
Kmen Mohavů se stal pro Olive a Mary Ann druhou rodinou. Ihned po příjezdu se jich ujala rodina kmenového vůdce a zahrnula je laskavostí a péčí. Kmen Mohavů byl mnohem bohatější než kmen, který držel sestry v zajetí, a o blaho obou dívek se osobně starala jak náčelníkova žena, tak i jeho dcera, která je vyjmula z otroctví kmene Yavapai (náklonnost byla nejspíš oboustranná - Olive o obou těchto ženách do konce života mluvila s láskou). Mohavové sestry Oatmanovy nejen hostily, ale přijali je za své a v podstatě je adoptovali. Matriarcha kmene zařídila, aby dívky dostaly vlastní pozemky k hospodaření, nedlouho poté obdržely také nová jména a souhlasily s tím, že si nechají udělat modré tetování na bradě a pažích, což byl typický rozlišovací prvek kmene Mohavů.
Někdy mezi lety 1855-56 Mary Ann zemřela. Bylo jí deset nebo jedenáct let. Jindy prosperující kmen Mohavů byl tehdy postižen dlouhým suchem a ve vesnici nastal hladomor. Mary Ann podle všeho zabila tělesná slabost v kombinaci s podvýživou, která toho času stála život více Mohavů. Na životě byla přímo ohrožena i Olive, kterou na poslední chvíli zachránila náčelníkova žena speciálně připravenou kaší.
Nucený odchod a šťastné shledání
Vlídnost Mohavů a jejich laskavé zacházení samy o sobě způsobily, že se Olive v indiánské vesnici plně asimilovala. Po smrti sestry navíc nabyla pocitu, že z celé rodiny Oatmanových už přežila jenom ona. Ani jedenkrát se nepokusila z nového domova uprchnout zpátky do civilizace a to ani tehdy, když měla zjevnou příležitost. Jednou se v blízkosti vesnice po více než týden potulovali úředníci, aby naměřili terén pro výstavbu železnice. Olive se před nimi schovávala se, aby ji nespatřili.
Když v roce 1856 poslové potvrdili úřadům ve Fort Yuma, že uprostřed Mohavů žije bílá dívka, Olive vesničany prosila, aby ji zapřeli. Náčelník prvně popřel, že by se mezi nimi nacházela běloška, později ji v souladu s jejím přáním odmítl vydat s tím, že je jednou z nich. Někteří Mohavové ale vyjadřovali obavy z odvety ze strany bělochů a tak během druhého jednání, ke kterému byla tentokrát přizvána i Olive, se kmen dohodl, že dívku propustí. K rozhodnutí vydatně pomohly dárky v podobě přikrývek a bílého koně a taky výhrůžka, že při nevyhovění žádosti nechají úřady vesnici srovnat se zemí.
Olive byla eskortována do pevnosti ve Fort Yuma. Během dvacetidenní cesty jí opatřili šaty podle západní módy, protože z vesnice odešla oděna jako jedna z mohavských jen v dlouhé sukni a s odhalenými ňadry. Po příjezdu do pevnosti ji obklopily jásající davy a ona sama měla také důvod k radosti: zjistila, že její bratr Lorenzo přežil masakr u řeky Gila a že ji a její sestru nikdy nepřestal hledat. Jejich setkání se stalo hlavní zprávou dne.
Na turné
Sourozence Oatmanovy brzy po šťastném shledání vyhledal pastor jménem Royal Byron Stratton. Stratton byl autorem knihy o masakru rodiny Oatmanových, která byla tou dobou ve Spojených státech bestsellerem. Po jeho boku cestovali Olive a Lorenzo napříč Spojenými státy, navštěvovali kabarety a pořádali besedy, na kterých Olive přednášela o svých zkušenostech z indiánské vesnice. Stala se první běloškou, která si vysloužila modré tetování Mohavů, a jako taková budila údiv, respekt i odpor. Řadu lidí její ozdoba děsila. Stratton na turné působil jako její agent a jejími vzpomínkami manipuloval tak, aby se mu více hodily do narativu o zvrácených divoších a nevinných bílých dívkách. Jeho lži ale byly snadno odhalitelné a dlouho nebavily ani Olive. Když se roku 1865 vdávala, Strattona na svatbu nepozvala. S manželem pak do konce svých dní skupovali výtisky Strattonovy knihy a pálili je.
Olive Oatman zemřela na infarkt 20. března 1903. Až do smrti nosila závoj, aby skryla tetování, kterými děsila bílé muže.
Náhrobní kámen Olive Oatman v Shermanu v Texasu
ZDROJE:
Blakemore, Erin: „Olive Oatman: The Girl With the Mojave Tattoo“ (3.4.2015). daily.jstor.org. Čteno 20.1.2025
Hsieh, Veronica: „Hell on Wheels Handbook – Olive Oatman, a Historical Counterpart to Eva“ (listopad 2011). AMC Network Entertainment LLC. Čteno 20.1.2025
McLeary, Sherrie S.; McGinty, Brian: „Fairchild, Olive Ann Oatman“ (12.6.2010). Texas State Historical Association. Čteno 20.1.2025
Wild, Chris: „The story of the young pioneer girl with the tattooed face“ (20.2.2015). Mashable. Čteno 20.1.2025
