Třináctiletý Ryan byl „tváří AIDS“. Kvůli nemoci ho vyloučili ze školy, stigma setřásl až po smrti

Ryan White se narodil roku 1971 v Indianě do rodiny Huberta a Jean Elaine Whiteových. Jako několikadenní novorozenec podstoupil náboženskou obřízku, během které vyšlo najevo, že trpí těžkou hemofilií typu A - dědičnou poruchou srážlivosti krve, v jejímž důsledku mohl vykrvácet i z nepatrné oděrky nebo ranky. Protože krvácení po obřízce se nedařilo zastavit, už ve věku pár dní mu byla nasazena léčba ve formě infuzí faktoru VIII (základní protein srážení krve), který se vyráběl ze sdružené plazmy nehemofiliků. V té době šlo o běžný a reálně jediný funkční nástroj, jak udržet hemofilii pod kontrolou.

Navzdory závažné diagnóze Ryan rostl a prospíval jako každé jiné dítě. Byl to bystrý, skromný chlapec, přátelský a mezi dětmi oblíbený. Miloval závodní auta (čím rychlejší, tím lepší), popovou a rockovou hudbu, a, co bylo neobvyklé, velmi se zajímal o módu. Na svou dobu a věk se oblékal stylově, potrpěl si na „cool“ oblečení a záleželo mu na tom, aby mu to slušelo. Při oblékání si vybíral svérázné vzory z řad svých oblíbených umělců - obdivoval např. Michaela Jacksona nebo Eltona Johna a ironií osudu mezi jeho největší idoly patřil i frontman kapely Queen Freddie Mercury. Až na pár běžných nemocí jako dítě prakticky nechuravěl, čas od času absolvoval pouze nezbytnou léčbu krevními infuzemi, nevyhnutelný následek odřených kolen, rozbitých nosů a podobných klukovských rošťáren. Pobyty v nemocnici snášel statečně a s veselou myslí.

Vše se změnilo v prosinci 1984, kdy třináctiletý Ryan onemocněl těžkým zápalem plic. V kritickém stavu podstoupil plicní biopsii, jejíž výsledky byly zdrcující: ukázalo se, že trpí AIDS, zhoubným získaným onemocněním imunity, na který tehdy neexistoval lék. V kombinaci s jeho hemofilií šlo prakticky o rozsudek smrti a lékaři Ryanovi dávali pouhých šest měsíců života. Tato už tak strašlivá prognóza byla o to bolestnější, že nákazu virem HIV nemohl nikterak ovlivnit. Ryan White se totiž podobně jako tisíce dalších hemofiliků nakazil z kontaminované krve dárce při krevních transfúzích, které mu měly zachránit život.

Život Ryana a jeho rodiny se obrátil vzhůru nohama. Chvíli to vypadalo, že nepřežije zápal plic, který bývá u nemocných AIDS jednou z terminálních komplikací a faktickou předzvěstí jejich brzké smrti, Ryan však prokázal obrovskou vůli k životu. Když akutní příznaky polevily a jeho stav se začal zlepšovat, vyslovil přání vrátit se do školy, jejíž studium musel z důvodu nemoci přerušit. Ryan docházel na základní školu Western Middle School v městečku Russiaville v Indianě a podle všeho patřil mezi vynikající žáky, podání žádosti o opětovné přijetí proto považoval za pouhou formalitu.

Jak šeredně se Whiteovi spletli v úsudku se mělo ukázat už v červnu 1985. To, že se třináctiletý hoch nakazil smrtelně nebezpečným virem, se po malém městě rozneslo rychlostí blesku. Western Middle School rázem čelila obrovskému tlaku ze strany veřejnosti i rodičů ostatních studentů, kteří odmítali, aby nakažený Ryan usedl do školních lavic vedle jejich zdravých dětí. V té době se vědělo jen málo o krevním přenosu viru HIV a řada rodin byla přesvědčena, že pouhé dýchání stejného vzduchu představuje pro jejich děti nepřijatelné riziko. Lékaři sice vyvraceli, že by Ryanova fyzická přítomnost ve škole jakkoliv ohrožovala jeho spolužáky, povědomí o AIDS bylo ale v té době tak malé a strach z nákazy tak velký, že veškeré racionální argumenty pod tíhou emocí jednoduše neobstály. Znepokojení občané navíc poukazovali na to, že se třináctiletý Ryan, jemný a kultivovaný hoch, který si i v kritické fázi nemoci potrpěl na pěkné oblečení, virem HIV nakazil při homosexuálním styku. Takové obvinění představovalo v 80. letech stigma samo o sobě. Vyplašení rodiče pořádali proti Ryanovu znovupřijetí protestní akce, pokřikovali na něj na ulicích a bombardovali členy školské rady štvavými dopisy. Zveřejnili dokonce petici za jeho definitivní vyloučení, k níž se svým podpisem připojila i nemalá část učitelského sboru. Ředitel školy i školská rada nakonec veřejnému tlaku podlehli a Ryanovi vstup do školy zakázali.

Protože Ryan byl dítě školou povinné, škola mu nabídla náhradní řešení: učitelé mu můžou výuku přenášet přes pevnou linku. Whiteovi se s něčím takovým ale odmítli smířit a proti rozhodnutí podali odvolání. V listopadu 1985 rozhodlo ministerstvo školství ve státě Indiana, že vyloučení Ryana z prezenční výuky je protiústavní, školská rada se ale proti tomuto rozhodnutí v prosinci stejného roku odvolala a pozdržela tím Ryanův návrat do školy až do roku 1986. Když se obvodní soud připojil k postoji ministerstva školství, rada se odvolala znovu. Definitivní tečku za vleklým sporem udělal až odvolací soud v Indianě, který potvrdil rozsudek obvodního soudu a odmítl se případem dále zabývat.

V dubnu roku 1986 se Ryan mohl znovu vydat do školy. Až tehdy pochopil, že to bylo Pyrrhovo vítězství. Škola mu sice nemohla dále bránit docházet na výuku, ale pod záminkou prevence ho zatížila souborem exkluzivních opatření. Ryan musel sedět v lavici sám, nemohl navštěvovat umývárny ani toalety společně s ostatními dětmi, v jídelně musel konzumovat své jídlo odděleně a používat pouze jednorázové nádobí. Jeho někdejší přátelé měli zakázáno se s ním bavit a zanedlouho už mu nezbyl ani jediný. Kdysi oblíbený chlapec, který nikdy neměl o kamarády nouzi, zůstal úplně sám.

Mimo školu to nebylo o moc lepší. Výhrůžky namířené proti Ryanovi a jeho rodině neustaly. Na ulici chlapce i dále zastavovali kolemjdoucí, ukazovali si na něj prstem a častovali ho nadávkami.

„Stejně víme, že seš teplej,“ pokřikovali na něj. Poté, co oknem obývacího pokoje Whiteových prolétla vystřelená kulka, se rodina rozhodla z města odstěhovat.

Na nové škole se Ryanovi dostalo podstatně lepšího přijetí. Při vstupu do deváté třídy mu ředitel, který byl o AIDS důkladně poučen, při veřejném obřadu za přítomnosti několika televizních kamer ostentativně potřásl rukou. V té době už Ryanův příběh přelétl hranice Indiany a chopila se ho celostátní média. AIDS bylo mezi lety 1985-87 jedním z hlavních společenských témat a Ryan k němu rozhodně měl co říct. Inteligentní, příjemný chlapec zbořil hned několik mýtů o onemocnění AIDS a než nastoupil na střední školu, fakticky se stal mluvčím nakažených dětí, o jejichž existenci do té doby veřejnost téměř neměla tušení. Ryanův příběh donekonečna koloval tiskem, jeho obličej se dostal na plakáty i na televizní obrazovky, jeho hlas byl najednou slyšet všude. Zvali ho do diskusních show, vzdělávacích pořadů i na benefiční akce.

„Já jsem tvář AIDS,“ říkal o sobě. O chlapce, který ještě nedávno musel sedět v lavici sám, najednou stáli úplně všichni. Všichni si chtěli s HIV pozitivním Ryanem potřást rukou, obejmout ho, vyfotit se s ním, na charitativních a osvětových akcích se po jeho boku objevila řada veřejně známých osobností. Ryan se osobně setkal např. s herečkou Alyssou Milano, svou dětskou láskou, která ho políbila na rty a věnovala mu náramek přátelství. Do okruhu jeho nejbližších přátel nově patřil třeba basketbalista Kareem Abdul-Jabbar, herec Matt Fewer a zpěváci Michael Jackson a Freddie Mercury. Ohřát se na slunci jeho slávy se pokusila i Nancy Reaganová - manželka prezidenta Ronalda Reagana. Reagan byl shodou náhod právě tím prezidentem, který o několik let dříve epidemii AIDS záměrně a nestydatě bagatelizoval.

Ryan sám nesnášel pozornost, které se mu kvůli nemoci dostávalo. Opakoval, že by všechnu svou slávu v okamžiku vyměnil za to, aby se uzdravil. Hodnota Ryanových T-buněk, které jsou zodpovědné za správnou funkci imunitního systému, se pohybovala v kritických číslech už v okamžiku, kdy jeho lékaři poprvé vyřkli diagnózu, a byl zázrak, že se dožil osmnácti let. Další zázrak mu bohužel osud nedopřál.

Ryan White zemřel na selhání plic 8. dubna 1990, měsíc před maturitními zkouškami. Jeho pohřbu se přímo účastnilo 1500 lidí, tisíce dalších zůstaly stát před kostelem. Jeho památce se přišli poklonit Michael Jackson i tehdejší první dáma Barbara Bush, mezi nosiče jeho rakve patřil zpěvák Elton John nebo fotbalista Howie Long. I přes neutuchající sympatie veřejnosti byl během následujícího roku jeho hrob na hřbitově ve městě Cicero čtyřikrát poničen útoky vandalů. Postupem času začal být vnímán jako mučedník, který pomohl proměnit společenské vnímání onemocnění AIDS, a z čtyřikrát restaurovaného hrobu se stalo poutní místo. Stigmatu, které mu současníci vypálili jako cejch na čelo, se Ryanovi podařilo zbavit až po smrti.

ZDROJE:

Gilmer, Maureen: „Thirty years ago today, Ryan White died at Riley“ (8.4.2020). RileyChildrens.org. Čteno 11.4.2025

Kusmer, Ken: „1,500 Say Goodbye to AIDS Victim Ryan White“ (12.4.1992). apnews.com. Čteno 11.4.2025

Renfro, Paul: „Ryan White Was Barred From School for His AIDS Diagnosis. His Story Changed History“ (8.4.2025). TeenVogue.com. Čteno 11.4.2025

Renfro, Paul: „The Poster Child for AIDS Obscured as Much About the Crisis as He Revealed“ (30.11.2023). Time.com. Čteno 11.4.2025