V brazilském pralese vyrostly nové Lidice. O tragédii české vesnice se tam učí od školky

Navečer 9. června 1942 vtrhly jednotky německé policie a wehrmachtu do středočeské vesnice Lidice a během následujících dnů ji téměř srovnaly se zemí. Všichni muži nad 15 let byli na místě povražděni, ženy odeslány do koncentračních táborů, děti zplynovány nebo poslány na převýchovu do německých sirotčinců. Aby nezůstal kámen na kameni, vylidněné budovy okupanti vykradli, vypálili a trosky vyhodili do vzduchu.

Nelidský čin, který nacistům posloužil jako exemplární trest za atentát na říšského protektora Heydricha, vyvolal ve světě obrovskou vlnu solidarity. Lidická tragédie pobouřila veřejnost i politiky a přiměla vlády Spojených států, Francie a Velké Británie, aby uznaly Mnichovskou dohodu za neplatnou. Britští horníci dokonce uspořádali sbírku na poválečné obnovení vyhlazené vesnice a založili hnutí Lidice Shall Live, které si záhy našlo podporovatele po celém světě. Pod jménem Lidice byly křtěny nově narozené děti, města a obce se na počest vyhlazené české vesničky hromadně přejmenovávala. Až překvapivě velkou účast projevily země Latinské a Jižní Ameriky, kde ještě za války vyrostlo několik desítek malých Lidic. Mezi nejzajímavější z těchto lidických pohrobků patří malé městečko uprostřed brazilského pralesa, ve kterém si příběh středočeské vesničky aktivně připomínají dodnes.

Míst, jako je toto, už na světě mnoho nenajdeme. Atlantický les, v portugalštině Mata Atlântica, je tropický deštný prales rozprostírající se podél pobřeží Atlantského oceánu mezi brazilskými státy Rio Grande do Norte a Rio Grande do Sul. Nadměrné odlesňování způsobilo, že se z původní rozlohy pralesa dochovalo jen asi 10%, z nichž značná část je dnes součástí světového přírodního dědictví UNESCO. Uprostřed jedné z mnoha přírodních rezervací a v srdci státu Rio de Janeiro leží malebné horské městečko, které ještě před sto lety užívalo tradičního názvu Villa Parado. Zpráva o vyhlazení Lidic v okupovaném Československu přeletěla oceán a ještě téhož roku dorazila i k obyvatelům této zapadlé brazilské obce. 10. června 1944, na druhé výročí lidické tragédie, pak při slavnostním obřadu, při němž nechyběla mše v češtině ani dívky, které oblečeny v tradičních českých krojích nabízely návštěvníkům koláče, Parado přijalo nový název Lidice. Slavnosti se účastnilo mnoho významných osobností, představitelé exilové vlády v čele s plukovníkem Čeňkem Kudláčkem-Hutníkem i krajané trvale žijící v Sao Paulu, kteří Lidicím darovali bronzovou pamětní plaketu. Při té příležitosti byl také odhalen památník s nápisem Veritas Vincit (Pravda vítězí) a symbolem bájného ptáka fénixe na vrcholu a také škola pojmenovaná po dr. Edvardu Benešovi, kterou postavili jako přesnou kopii školy v původních Lidicích. Ze školy, která se nacházela co by kamenem dohodil od kostela sv. Antonína, dnes už zbylo jen torzo nastavené moderní přístavbou, další školy podle lidického vzoru ale vznikaly postupně po celé Brazílii. Podle záznamů místních úřadů nebyla škola to jediné, co tehdy dostalo jméno po exilovém prezidentovi Benešovi - hned druhý den po oficiálním přejmenování se měl ve městečku narodit chlapec, kterého pojmenovali Edoardo Benes. Kromě něj v dalších desetiletích v Lidicích vyrostla i malá děvčátka pojmenovaná rovněž Lidice (pro zajímavost: v celé Brazílii dnes žije asi 500 nositelek toho jména).

Země Jižní a Latinské Ameriky se za druhé světové války nacházely v obtížné pozici. Ačkoliv je od epicentra konfliktu dělil celý oceán, i na ně dolehly tíživé následky válečného běsnění. Brazílie byla ve 40. letech minulého století domovem četných italských a německých komunit a Brazilci se obávali, že duch evropského národního socialismu plíživě pohltí i jejich zemi, kromě toho i oni pocítili na vlastní kůži nestabilitu světové ekonomiky. Když pak Brazílie dva měsíce po vyhlazení Lidic vyhlásila válku Německu a když hnutí Lidice Shall Live dorazilo i sem, tehdejší diktátor Getulio Vargas vybral vesnici Parado jako kandidáta vhodného na přejmenování v naději, že tento akt přiláká do oblasti více Čechů, kteří byli v té době považováni za velké průmyslníky. Vargas doufal, že stavba nových továren a následný rozmach města jednak povzbudí zachmuřené české imigranty, jednak pozvedne jak všeobecnou morálku, tak i upadající hospodářskou úroveň Brazílie na snesitelnější metu.

Brazilské Lidice stojí za navštívení i s odhlédnutím od jejich sentimentální hodnoty. Nachází se v blízkosti posledních člověkem nepoznamenaných částí brazilských pralesů, v oblasti natolik bohaté na mocné vodní toky, že jsou místní řeky považovány za ty nejlepší na kanoistiku a sjezdy divoké řeky. Přístup k městečku je obtížný, ale stojí za to: nejkrásnější cesta vede z Ria de Janeiro podél zeleného pobřeží a dále pak do hor do výšky asi 600 metrů nad mořem, kde poslední část cesty s největším převýšením pomáhá turistům zdolat úzkokolejný vláček. Do příkrého svahu se škrábe asi tři hodiny.

I přes syrovost a naturální ráz, který si uchovaly až do dnešních dní, jsou Lidice zároveň moderním městem s dobře vybaveným zdravotním střediskem, kvalitním sportovištěm (na kterém přirozeně nechybí ani fotbalové hřiště) a dvěma školami, do kterých se svážejí děti z širého okolí pomocí mikrobusů. I po více než 80 letech každé malé dítě v Lidicích ví, jaké dějinné události jeho rodné město vděčí za svůj název. Příběh Lidic zdejší obyvatelé dodnes aktivně žijí a prožívají jako svůj vlastní, protože se o něm učí už od školky. Osud středočeské vesnice a jejich obyvatel si zde každoročně přibližují při tzv. Slavnosti míru (Festa de Paz), která se koná na začátku června jako připomínka vyhlazení původních Lidic.

ZDROJE:

Cerqueiro, Andrea: „V Brazílii uprostřed pralesa mají Lidice. Městečko s českým poselstvím“ (8.10.2024). denik.cz. Čteno 16.5.2025

Molina, Enrique: „Ženy jménem Lidice“ (10.6.2020). cesky.radio.cz. Čteno 16.5.2025

„Brazílie/Lidice“. mzv.gov.cz. Čteno 16.5.2025

„Lidice (Parado)“. Památník Lidice (online). Čteno 16.5.2025