Věra Hrubá: jediná Češka s hvězdou na hollywoodském chodníku slávy. Na bruslích okouzlila i Hitlera

V roce 1936 se stalo německé město Garmisch-Partenkirchen dějištěm zimních olympijských her. Olympiády se v třaskavé atmosféře politických změn zúčastnilo i Československo, které se svým krasobruslařským týmem vyslalo i nadějnou mladou krasobruslařku Věru Hrubou. Talentovaná Věra se sice umístila jen na uspokojivém 17. místě, vzbudila ale velkou pozornost. Všiml si jí sám Adolf Hitler, který obdivoval, s jakou lehkostí se pohybuje na ledě, a vyžádal si osobní rozhovor s ní.

„Nechtěla byste bruslit pro hákový kříž?“ zeptal se české reprezentantky nacistický vůdce.

„Raději bych bruslila přímo na něm,“ odsekla Věra. Vůdce zuřil, vztek si na Věře ale vybít nestihl: těsně předtím, než Německo anektovalo Československo, Věra i s rodiči emigrovala do Spojených států, kde se stala jednou z tváří hollywoodského filmu.

Věra Hrubá se narodila 12. července 1919 v Praze do rodiny Rudolfa a Marie Hrubých. Letopočet je pouze orientační, Věra se totiž v průběhu života pokusila omladit a za rok svého narození chybně označila rok 1923, pravděpodobně ale byla přesně o čtyři roky starší. V dětství nouzí rozhodně netrpěla: její otec byl úspěšný klenotník, který zároveň předsedal klenotnické asociaci a na pražském Jungmannově náměstí provozoval šperkařství. Kromě bytu v srdci Prahy rodina vlastnila i dům na břehu řeky Berounky, na jejímž zamrzlém toku si malá Věra poprvé vyzkoušela jízdu na ledních bruslích.

Otec Rudolf, který byl mimo úspěšného podnikatele i horlivý katolík, nechal malou Věru zapsat na německou školu v klášteře voršilek v Doksech. Protože on i jeho žena byli sportovně založení, dceru podporovali jak v rozvoji ducha, tak i těla. Věra brala hodiny baletu, postupně ale víc a víc propadala kouzlu krasobruslení. Původně trénovala na zamrzlé Berounce nebo Vltavě, na počátku 30. let už ale ovládala kluziště na nově postaveném stadionu na Štvanici. Protože měla jak talent, tak i píli a výsledky, nikoho nepřekvapilo, když Věru vybrali, aby v roce 1936 reprezentovala Československo na Mistrovství Evropy v krasobruslení. Ve stejné sezóně se účastnila i zimních olympijských her, které stejně jako později letní hostilo Německo.

Historka o tom, jak urazila Adolfa Hitlera, je možná přitažená za vlasy (o Věře se vědělo, že má sklony přehánět), Věřina rodina každopádně projevila dostatek prozíravosti a před řáděním nacistického pohlavára se rozhodla uprchnout. Když v březnu roku 1939 Německo vyhlásilo Protektorát Čechy a Morava, byli už Rudolf, Marie i Věra Hrubých v bezpečí ve Spojených státech amerických.

Pro úspěch v americkém šoubyznysu té doby bylo klíčové jediné: kontakty. Věra měla ve své nové domovině známosti dříve, než suchou nohu poprvé položila na její půdu. Její starší bratr Rudy totiž za oceán odcestoval už před několika lety a podařilo se mu si v Hollywoodu udělat jméno jako solidní filmový producent. Díky němu Věra získala místo v bruslařské show Ice Vanities, kde upoutala pozornost dalšího mocného muže. Herbert Yates byl ředitelem filmového studia Republice Pictures a sestra jeho českého kolegy ho uchvátila natolik, že si ji přál získat do svého hereckého týmu. Prorokoval, že ji čeká stejný osud jako norskou krasobruslařku Sonju Henie, která se stala hvězdnou herečkou konkurenčního studia 20th Century Fox. Yates roku 1941 obsadil celý ansámbl Ice Vanities do hudebního filmu s názvem „The Ice Capades“. Filmoví kritici zahrnuli Věru pochvalami a její výkon popisovali jako „čiré okouzlení na ledě“. Yates navzdory tomu rozhodl, že Věra pošle brusle k ledu a stane se plnokrevnou hollywoodskou herečkou.

Takové rozhodnutí si žádalo velké změny. Věra byla mimořádně krásná, na vkus amerického diváka ale měla příliš kypré tvary. Navíc mluvila velice špatně anglicky. Yates jí zařídil hodiny angličtiny a nařídil jí, aby zhubla. Doporučil jí také, aby si vybrala jiné příjmení, protože slovo „Hrubý“ bylo pro Američana nevyslovitelné. Protože i ona tehdy podlehla kouzlu nových snídaňových cereálií značky Ralston, nápad přišel jako blesk z čistého nebe: z české krasobruslařky Věry Hrubé se rázem stala americká herečka Vera Ralston.

Hned její první film bez bruslí kritika strhala. Šlo o béčkový horor z roku 1944 s názvem „The Lady and The Monster“, ve kterém sice krátce zazářila jako objev sezóny, vyčítali jí ale toporný, neumělý projev a příšernou výslovnost. Yates ale Věru posílal z filmu do filmu s přesvědčením, že jí mizerný přízvuk publikum odpustí podobně, jako se to stalo Marlene Dietrich (pro jistotu ji však zpočátku nechával hrát role přistěhovalkyň). Diváci si sice zamilovali její krásný obličej, kritici k ní ale shovívaví nebyli. Z téměř třiceti jejích snímků byl relativně úspěšný jen film „Dakota“ z roku 1945, kde se objevila po boku Johna Wayna a českého emigranta Huga Haase. Přesto se po téměř patnáct let držela na pozici nejvlivnější herečky v Republice Pictures, k čemuž výrazně přispěla skutečnost, že se v roce 1952 provdala za Herberta Yatese. Byl z toho pořádný skandál - Yates byl o čtyřicet let starší než Věra a údajně kvůli ní opustil svou ženu, se kterou měl dvě dospělé děti. Yates byl opakovaně obviňován, že své pozice ve studiu využívá k tomu, aby obsazoval svou ženu do žádaných rolí a protěžuje ji i její příbuzné. Pod tlakem představenstva Věra roku 1958 raději odešla do hereckého důchodu, o rok později studio vyprovodilo ze svých bran i jejího bratra Rudyho, kterého Věra s Yatesem nechali v Republice Pictures zaměstnat.

Když Herbert Yates roku 1966 zemřel, Věra se nervově zhroutila. Zemřelý muž jí odkázal život s veškerým komfortem (kromě nemovitostí i bankovní konto s 8 miliony dolarů), takže ani v brzké penzi nestrádala a mohla poklidně žít v domě v jižní Kalifornii. Podruhé se vdala v roce 1973 za o jedenáct let mladšího podnikatele Charlese DeAlva, manželství ale zůstalo bezdětné.

Těžko říct, jestli byla Věra Hrubá dobrou herečkou. Údajně pouze dva ze všech jejích filmů vydělaly studiu nějaké peníze, ze všech ostatních se vylouply propadáky. Přesto se ve Státech dodnes reprízují a dnešní diváci v nich poznávají pohlednou tvář mladé české herečky, která se před osmdesáti lety vypravila přes oceán s velkými nadějemi a bruslemi v ruce. Věra možná nebyla hvězdou v pravém slova smyslu, byla ale houževnatá, pracovitá a dychtivá svým výkonem diváky potěšit. Její filmy dnes američtí diváci sledují se stejnou nostalgií, s jakou my sledujeme filmy s Natašou Gollovou. Za tento svůj přínos si jako dosud jediná Češka vysloužila hvězdu na hollywoodském chodníku slávy, což je paradoxní i vzhledem k tomu, že její domovina na ni už téměř zapomněla.

Věra Hrubá Ralston zemřela 9. února 2003 po dlouhém boji s rakovinou. Je pohřbena na hřbitově v kalifornské Santa Barbaře, kde strávila poslední léta života. Na náhrobku se jí skví nápis:

„Champion in the beginning, champion in the end.“ ("Vítězkou na začátku, vítězkou na konci.")

ZDROJE:

Bergan, Ronald: „Vera Hruba Ralston“ (28.2.2003). The Guardian. Čteno 11.2.2025

Cápová, Irena: „Slavné a neznámé. Tyhle Češky kdysi dobyly svět, ale doma se na ně zapomnělo“ (22.8.2021). Forbes.cz. Čteno 11.2.2025

Enss, Chris: „Republic’s Leading Lady, Vera Ralston“ (31.7.2019). chrisenss.com. Čteno 12.2.2025

McIellan, Denis: „Vera Hruba Ralston, 79; Czech Ice-Skating Star Turned Film Actress“ (15.2.2003). Los Angeles Times. Čteno 11.2.2025

„Vera Ralston“. www.glamourgirlsofthesilverscreen.com. Čteno 11.2.2025

„Věra Hrubá“ Olympic.org. Čteno 11.2.2025