Článek
Závislost na pornografii je fenoménem teprve několika posledních desetiletí. Dříve u nás bylo porno sice žádaným, ale špatně dostupným artiklem (zvlášť za totality, kdy státní orgány systematicky bránily šíření videokazet a tiskovin ze západu, hustým sítem cenzury nepronikla často ani učebnice gynekologie s příliš realistickými ilustracemi, natož explicitní erotika). Dnes patří mezi nejvyhledávanější obsahy na internetu, které má díky rozmachu internetového připojení na dosah ruky každé malé dítě. Je k mání rychle a doslova na dva kliky, navíc ho řada webů poskytuje ke shlédnutí zcela bezplatně: neexistuje snad nic, co byste na internetu mohli najít tak snadno.
Závislost jako každá jiná
Podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-11) není závislost na pornografii duševní poruchou ani závislostí v pravém slova smyslu, diagnostikovat ji ale lze - řadí se do skupiny poruch známých jako „kompulzivní poruchy sexuálního chování“. Problematická jsou především videa: zvukové video je ze všech erotických materiálů nejsilnější stimulant a přináší svému konzumentovi nálož plnou rychlého dopaminu - stejného hormonu, který je zodpovědný třeba za extatické pocity po požití tvrdé drogy. Jde přitom o nevyčerpatelný zdroj potěšení: i kdybyste se moc snažili, na shlédnutí všech pornovideí na síti by vám jeden život nestačil. Každých 39 minut navíc vznikne další.
Člověk závislý na pornu, tzv. „pornholic“ (jak sami sebe označují účastníci svépomocných skupin), sice nezažívá tak silné abstinenční příznaky jako abstinující kuřák nebo alkoholik, jinak se ale projevy této závislosti nijak zásadně neliší od ostatních. Závislost na pornu nejen, že negativně ovlivňuje psychickou pohodu pornholica, má ale prokazatelně negativní vliv i na kvalitu jeho vztahů, pracovní výkon a sexuální život. Náruživý konzument pornoobsahu dokáže sledováním videí strávit i deset hodin denně: kvůli oblíbené kratochvíli je schopný vynechávat spánek, odbíhat v práci na toaletu s mobilem v ruce i odmítat reálný sex. Ten pro něj vedle porna přestává být atraktivní - porno má rychle zprostředkovat silný a maximálně uspokojivý zážitek a využívá k tomu podněty, které má v běžném životě k dispozici málokdo. Zvlášť u mužů může nesoulad mezi tím, co jim nabízí pornografie a co umožňuje reálný svět, při nadměrné konzumaci způsobovat i erektilní dysfunkce.
„Mozek si zvyká na velmi intenzivní a podnětné obrazy,“ vysvětluje Igor Mikriukov, psycholog z Národní linky pro odvykání. „To neznamená, že živý partner už pro závislého není sexuálně zajímavý, ale minimálně ho nevzrušuje tolik, jako to dokáže video.“
Porno neslouží pouze jako prostředek k efektivní masturbaci: často má řešit nudu, smutek nebo osamělost.
„Když jsem smutný nebo se cítím sám, porno zajistí snadné a rychlé vzrušení,“ vysvětluje Mikriukov. „Odpoutám se od negativních témat, nad kterými nechci přemýšlet. Odreaguji se, uvolním a rychlý nárůst dopaminu způsobí, že se mi zvedne nálada.“
Porno už na základce
Podle statistik nejen, že přibývá konzumentů pornovideí, jejich věkový průměr se navíc stále snižuje: poprvé se u nás dítě setká s pornem ještě na prvním stupni základní školy. Dítě přitom nedokáže dobře rozpoznat, že to, co video zobrazuje, nemá příliš společného s reálným sexuálním zážitkem. Ještě před začátkem vlastního sexuálního života si pak zvyká na extrémní a nepřirozené stimuly vzrušení a získává pokřivenou představu o tom, jak vypadá nebo má vypadat sex a intimní vztahy obecně. Skutečnou katastrofou pro sexuální vývoj pak je, pokud pornovidea suplují nedostatečnou sexuální výchovu.
„Svoje první video jsem viděl, když mi bylo osm,“ přiznává mladý medik z Prahy. „V patnácti jsem do toho potom spadl. S první holkou pak přišel šok - bylo ohromně frustrující, že mi ten sex vlastně nic neříkal. Byl pro mě prostě málo. Od osmnácti už si porno pouštím večer před spaním, jinak nemůžu usnout,“ dodává.
Řešit závislost na pornografii je pro závislého obtížné, často se totiž setkává s nepochopením okolí, pro které jsou erotické weby běžnou součástí moderního života. Společenské klima se ale mění: zatímco ještě v 90. letech minulého století hlásaly progresivní hlasy osvětu mimo jiné v tom, že ani masturbace, ani pornografie sama o sobě není zlo, ďáblův nástroj ani symbol zvrácenosti kapitalistického západu, dnes stejně progresivní hlasy vystupují s tvrzením, že pornografie není jen užitečný pomocník. S tím, jak sex víc a víc prostupuje virtuálním prostorem a přináší řadu nových rizik zvlášť pro ty nejmenší z nás, vyžaduje si novou vlnu osvěty.
Odborníci jako nejjistější prevenci závislosti na pornografii doporučují vytvářet sdílné, otevřené rodinné prostředí, ve kterém je možné bez obav hovořit s dětmi o tom, co je zajímá, a to včetně sexuálních témat. Jakmile se dítě začne zajímat o to, co znamená intimita a sex, mělo by obdržet jasnou informaci, že pornografie může být dobrý sluha, ale taky hodně zlý pán.
ZDROJE:
„Pornografie je rychlý dopamin. Lidé ale netuší, že na tom mohou být závislí, upozorňuje psycholog“ (16.9.2023) Český rozhlas (online, k poslechu). Citováno 3.12.2023
Layden, Mary Anne (září 2005). „Cyber Sex Addiction“ (online). Advances in Cognitive Therapy. Čteno 3.12.2023
Ley, David J. (24. 1. 2018). „Compulsive Sexual Behavior Disorder in ICD-11“. Psychology Today. Čteno 3.12.2023
Šnajdrová, Tereza (1.7.2022). Organizace NePornu rozjíždí nový projekt. Žáky základních škol chce informovat o rizicích spojených se sledováním pornografie. Refresher.cz (online). Čteno 3.12.2023
