The Watcher: Vítejte doma, vidím vás. Obyvatele domu na předměstí roky terorizoval tajemný stalker

Městečko Westfield v americkém státě New Jersey je široko daleko známo jako ideální místo k životu. Výborná infrastruktura, kvalitní školy a na americké poměry velmi nízká kriminalita (to vše, co by kamenem dohodil od Manhattanu) dávají příslib poklidného rodinného života. Westfield patří ve Spojených státech mezi města s nejvyšší životní úrovní, a dokonce se umístil i v žebříčku nejbezpečnějších míst k bydlení. I proto si ho za svůj nový domov zvolili Derek a Maria Broaddusovi.

Derek a Maria se do Westfieldu přestěhovali na jaře 2014. Pro oba to byl splněný sen; jejich nový dům měl všechno, co typický dům na předměstí mít měl - pěstěný trávník, velkou garáž i okrasný plot. Měl šest ložnic, byl tedy dostatečně prostorný, aby se do něj Broaddusovi pohodlně vešli i se svými třemi dětmi. Luxusní bydlení je stálo luxusní peníze: dům koupili za 1,3 miliony dolarů (v přepočtu téměř 30 milionů korun). Mohli si dovolit vysokou hypotéku, otec rodiny se totiž vlastní pílí vypracoval z řadového zaměstnance v korporátu na vysoký manažerský post. Jejich nové bydlení ke všemu leželo v těsné blízkosti Mariina rodného domu, a protože s její rodinou měli oba dobré vztahy, považovali o to více stěhování do vlastního za krok vstříc šťastné budoucnosti.

V roce, kdy Broaddusovi dům na Boulevard 657 koupili, byl už 110 let starý. Část vybavení byla původní, manželé se proto rozhodli, že ho vlastními silami zrekonstruují. Už třetí den rekonstrukce objevil otec rodiny v poštovní schránce kromě reklamních letáků a vzkazu od přátel i ručně psaný dopis adresovaný „novým majitelům“. Obálka byla pečlivě zalepená a neměla zpáteční adresu.

„Dovolte mi, abych vás přivítal v sousedství,“ psal neznámý odesílatel. „Tento dům je předmětem zájmu mojí rodiny již několik desetiletí. Můj dědeček dům sledoval ve dvacátých letech, můj otec v šedesátých. Teď jsem na řadě já. (…) Proč jste tady? Věřte, že se to dozvím.“ Na závěr dopisu připojil podpis: The Watcher.

Dereka Broadduse list sice na chvíli vyvedl z míry, ale nedělal si z něj dlouho těžkou hlavu. Pomyslel si, že si z něj nejspíš vystřelil někdo ze sousedů, obálku založil a nechal věc být. Když ale za pár dnů přišel další dopis, přejel jemu i jeho ženě Marii mráz po zádech: ten, kdo si říkal Watcher, dopis adresoval přímo jim. Zatím se přitom do domu nenastěhovali a s nikým z ulice ještě nestačili navázat kontakt. Nikdo nevěděl, kdo jsou a odkud pocházejí, na schránce zatím nebylo ani jejich jméno. Nikdo - kromě Watchera. Ten znal nejen jména, ale i věk dětí Broaddusových, věděl i o přezdívkách, kterými je oslovovala pouze jejich matka. Ptal se, jestli se nejstarší dcera plánuje stát umělkyní - viděl prý, jak si na terase chystá malířské plátno. Tato drobná zmínka vyděsila rodiče k smrti; terasa byla ze všech stran obehnána živým plotem a pokud někdo skutečně viděl až za něj, znamenalo to, že musel stát velice, velice blízko. Zatímco první dopis mohl působit jako trochu zvláštní vtip, z druhého tuhla krev v žilách.

„Chodí si vaše děti hrát do sklepa?“ ptal se Watcher. „Měly by se bát. Z obýváku je to daleko. Kdyby křičely, nikdy byste to neslyšeli.“ Současně naznačoval, že ví, jak dům vypadá zevnitř, a bezpečně se dozví, co se v něm děje.

Broaddusovi se rozhodli jednat. Kontaktovali policii, ale na služebně jen pokrčili rameny. Chápali strach, ale neexistoval jediný doklad o tom, že by Watcher byť je neoprávněně vnikl na cizí pozemek. Nikomu neublížil, nikoho se nepokusil kontaktovat tváří v tvář - nedělal vlastně nic, než že vytrvale posílal dopisy. Broaddusovi alespoň urychleně poslali děti k Mariině matce, která bydlela nedaleko. Sami dům neopustili - na to, aby zároveň mořili vysokou hypotéku a zároveň vedli domácnost jinde, jednoduše neměli peníze. Navíc věřili, že se vše brzy vysvětlí, a pro jistotu do nákladné rekonstrukce zahrnuli i maximální možné bezpečnostní úpravy.

Po druhém dopise přišel třetí, čtvrtý, pátý… Broaddusovi je snad i přestali počítat. Nic nenasvědčovalo tomu, že by jejich nesnázím měl být konec. Dopisy byly plné konkrétních informací z života rodiny, zlověstných náznaků a výhrůžek. Watcher si s nimi někdy pohrával a dobíral si je, jindy je zase obhrouble urážel. Nejvíce se mu nelíbilo, že dům prochází rekonstrukcí - označil Broaddusovy za chamtivce a ničitele. Neopomínal dávat najevo, že jejich existence v domě je pod jeho bedlivým dohledem, a přikládal pro svá tvrzení řadu přesvědčivých důkazů. Nebylo pochyb o tom, že Broaddusovi mají svého stalkera.

Nabízela se logická otázka, kdo je tím samozvaným strážcem domu na Boulevard 657. Teorií bylo více: podle jedné z nich mohlo jít o člověka, který k domu měl nebo chtěl mít citový vztah - možná příbuzný bývalých majitelů, zhrzený zájemce o koupi, kterého Broaddusovi předběhli, nebo třeba realitní makléř, který měl svou práci až příliš rád. Broaddusovi ale tyhle možnosti vždy odmítali - o koupi domu se prý s nikým nepřetahovali, v rozhodném okamžiku měli být jedinými zájemci a o příbuzných bývalých majitelů nic neví.

Roku 2015 se Derek a Maria rozhodli svůj nevšední příběh zveřejnit. Byli vyčerpaní a zoufalí. Publicita dala věci do pohybu - do pátrání se zapojilo široké okolí a chvíli se dokonce zdálo, že jsou policisté na správné stopě. Broaddusovi si dokonce najali soukromého detektiva. Objevil se první konkrétní podezřelý: jen o dva domy dále bydlela rodina Langfordových, která byla podle svědectví sousedů přinejmenším zvláštní.

Devadesátiletá Peggy Langfordová, která nedávno zemřela, dům obývala se svými dětmi, z nichž všem bylo kolem šedesáti let. Jeden z nich, Michael, trpěl schizofrenií, a i proto se okamžitě dostal do hledáčku vyšetřovatelů. Po záblescích naděje ale přišlo zklamání: nejen, že jeho osobnost neodpovídala profilu pachatele, ale z DNA odebrané z dopisu se navíc zjistilo, že patří ženě. Podezření padlo na jeho sestru Abby, která se pro změnu živila jako realitní agentka, i ji ale z okruhu podezřelých vyloučily testy DNA.

Broaddusovi roku 2019 rezignovali a rozhodli se dům prodat. Chtěli ale být fér, a tak každému případnému kupci opatrně sdělili pravý důvod prodeje. Zájemce to vždy bezpečně odradilo - k domu za milion dolarů nikdo nechtěl dostat zdarma stalkera. Broaddusovi jej proto pronajímali jako dům na půli cesty, ačkoliv to pro nebylo finančně udržitelné řešení. Watcher si ale nedal pokoj a přítomnost nájemníků ho neodradila od toho, aby dále dopisy adresovat majitelům - „hanebnému Derekovi a jeho holce Marií“. Nakonec šli s cenou dolů natolik, až kupce přece našli. Dům prodali a Watcher udělal něco, co nikdo nečekal: odmlčel se a mlčí doteď.

Totožnost záhadného Watchera se dosud nepodařilo odhalit. Někteří spekulují, že dopisy psali sami Broaddusovi, ať už by k tomu měli jakýkoliv důvod. Jiní věří tomu, že jde o typický příklad paranormální aktivity, který se nikdy nepodaří lidskými silami vysvětlit. O případu byla roku 2022 natočena minisérie s názvem The Watcher, která předkládá divákům svoje vlastní teorie. Kdo však skutečně hlídá dům na Boulevard 657, zůstává záhadou.

ZDROJE:

CESARIC, Corin: „'You Know I Will Be Watching': All About the New Jersey Home that Inspired 'The Watcher'“ (14.10.2022). People. Čteno 7.11.2023

WIEDEMAN, Reeves: „The Watcher A family bought their dream house. But according to the creepy letters they started to get, they weren’t the only ones interested in it.“ The Cut. Čteno 11.11.2023