Výbuch v Hirošimě vypálil do země děsivý negativ. Atomový stín dodnes vypráví o muži, který zmizel

Mohl to být jen další z celé řady obyčejných letních dnů. Bylo ráno 6. srpna 1945 a nebe nad Hirošimou bylo pokojné a jasné. Jako každé jiné pondělí, i toto se už od úsvitu ulice plnily lidmi a město začínalo tepat svým běžným životem. Dospělí spěchali do práce, děti do škol, stařenky se shrbenými zády nakládaly vozíky a šouravým krokem se sunuly k tržišti. Jen pár jednotlivců odklízelo zbytky trosek po předchozích náletech, kterých ale nebylo mnoho. Nebezpečí existovalo, to ano, proto taky školní děti místo výuky matematiky i dnes vyrazí do ulic, aby tam z trosek starých domů stavěly protipožární bariéry, městu se ale dosud vyhýbalo masivní bombardování, jaké zažilo Tokio nebo Nagasaki. Nikdo se tomu nedivil: vždyť kdo by taky chtěl bombardovat právě Hirošimu? Přísahali bychom, že nic na světě nemůže město vytrhnout z jeho ranní idyly.

Přesně v 8:15 místního času se ale svět zastavil. Oblohu bez mráčku přetnul záblesk pronikavého světla, země se zachvěla a ozval se ohromující výbuch. Na zlomek vteřiny jakoby všechno zamrzlo. Pak se veškerá energie jaderné bomby zhmotnila do podoby masivní ohnivé koule a během několika vteřin zničila většinu života v okruhu několika mil. Účinky bomby zvané Little Boy ("Chlapeček") byly naprosto zdrcující. Následkem enormního žáru a působení tlakové vlny zemřelo v bezprostřední vzdálenosti od epicentra výbuchu v jediném okamžiku asi 80 tisíc lidí. Žár byl tak enormní, že nešťastníci na místě shořeli na uhel nebo se doslova vypařili. Zůstaly po nich jen vzpomínky a smutné pomníky v podobě atomových stínů - podobizen, které zemřelí vytvořili sami pro sebe.

Atomový (jaderný) stín je zvláštní typ stínu, který vzniká jako následek extrémního tepelného záření po výbuchu jaderné bomby. Po jaderné explozi se krajinou proženou paprsky UV světla rychlostí 186 000 mil za sekundu a udeří silou tak velikou, že sežehnou nebo vybělí jakýkoliv povrch včetně kamene nebo kovu. Pokud se mezi paprsky záření a libovolný podklad postaví jakýkoliv objekt (typicky postava, ale i např. zábradlí nebo strom), jeho obrys se do podkladu obtiskne jako fotografický negativ. Bez lidského zásahu a v závislosti na kvalitě podkladu vydrží takový stín v nezměněném stavu i desítky let.

Protože jaderná bomba byla v historii použita pouze dvakrát (po útoku na Hirošimu následoval o tři dny později útok na město Nagasaki), atomové stíny nenajdeme nikde jinde, než na těchto dvou místech. Bomba nad Hirošimou vybuchla ve výšce asi 600 metrů nad zemí a svůj původní cílový bod, most Aioi v těsné blízkosti městského centra, minula o 240 metrů. Místo toho klesla přímo nad chirurgickou kliniku Shima, která je dodnes všeobecně považována za hirošimskou ground zero. Asi 260 metrů od kliniky se nacházela finanční čtvrť a s ní i budova banky Sumimoto, na jejíž schody vypálily jaderné paprsky obrys člověka sedícího na schodech. V jediném momentě vznikly po celé Hirošimě tisíce takových stínů a z pohledu na ně se svírá srdce úzkostí. Každý z nich totiž zachycuje poslední okamžik člověka, zvířete nebo věci, která v tu stejnou chvíli přestala existovat. Obrys „člověka na schodech“ je ale tak komplexní a zachovalý, že se právě z něj postupem let vyklubal snad nejslavnější z hirošimských stínů.

V pondělí v osm ráno se banka chystala otevřít. Bankéři se za přepážkami připravovali na pracovní den, zřízenci postávali u těžkých vstupních dveří a vyčkávali, až budou moct otevřít. Před vstupem se shromažďovali lidé a utvořili dlouhou frontu. Někteří z nich nevydrželi nápor horka a pokusili se si ulevit tím, že se posadili na mohutné kamenné schodiště, které ústilo až u dveří. Očití svědkové této scény pochopitelně neexistují, ale takto nějak to před bankou vypadalo každé jiné pondělní ráno. Mezi sedícími na improvizovaném odpočívadle byl i on nebo ona - člověk, jehož silueta už 80 let temně září na nepřirozeně vybělených schodech. Je až příznačné, jak málo toho víme o osobě, které stín patřil. Nezbylo po ní nic, podle čeho bychom ji mohli blíže identifikovat - nic kromě siluety s nebývale rozmlženými konturami. Je velmi pravděpodobné, že šlo o muže, v pravé ruce totiž třímal vycházkovou hůl, zatímco levou ruku měl nejspíš složenou na hrudi. Historikové mají za to, že zemřel vsedě, protože této poloze odpovídají proporce stínu. Zemřel stejně jako ostatní v okruhu jednoho kilometru - prostě zmizel. Jako lusknutím prstu.

Z banky Sumimoto nezbylo po svržení jaderné bomby téměř nic. Zůstaly sice železobetonové vnější zdi, ale veškerý interiér včetně podlah a oken se úderem jediného okamžiku rozplynul v prach. Budova banky se tak zařadila mezi 70 tisíc zničených nebo zmizelých hirošimských budov.

Jaderný útok zastihl Hirošimu zcela nepřipravenou. V noci z 5. na 6. srpna sice japonské radary zaznamenaly několik amerických letadel blížících se k jižní části ostrova, riziko ale bylo mylně vyhodnoceno jako marginální a v oblasti nebyl vyhlášen poplach. Nebe bylo toho dne mimořádně jasné a bombardéru Enola Gay (pojmenovaném ironicky po milované matce jednoho z pilotů) nic nebránilo svrhnout 64 kg uranu-235 na město, které bylo v té době domovem asi 300 tisíc japonských civilistů včetně dětí a jejich matek. Asi nikdy už se nedozvíme, co dělali obyvatelé Hirošimy v tu osudnou chvíli. Nevíme, odkud přicházeli, kam měli namířeno, ani co se jim honilo hlavou, když se přímo nad nimi nebe zhroutilo samo do sebe. Smrt v okolí epicentra byla tak rychlá, že ji nestačili ani postřehnout. Lidé, kteří se nacházeli dále od ohniska, dopadli podstatně hůře. Na následky popálenin a ozáření umírali v ukrutných bolestech dny, týdny i měsíce. Do konce roku 1945 jich tímto trýznivým způsobem zemřelo asi 150 tisíc.

Na troskách zpustošeného města brzy po tragédii vyrostlo nové. Nová Hirošima je dnes prosperujícím městem s více než jedním milionem obyvatel. V tomto novém městě s novou budoucností patří stín „muže na schodech“ mezi zákonem chráněné památky.

ZDROJE:

Djangi, Parissa: „80 years later, you can still see the shadow of a Hiroshima bomb victim“ (5.8.2025). National Geographic. Čteno 13.8.2025

Felton, James: „What Are The „Shadows“ Left Behind At Hiroshima?“ (11.12.2023). iflscience.com. Čteno 13.8.2025

Kish, Stacy: „Why did the atomic bomb dropped on Hiroshima leave shadows of people etched on sidewalks?“ (27.3.2024). Čteno 13.8.2025

Serena, Katie: „See The Eerie Shadows Of Hiroshima That Were Burned Into The Ground By The Atomic Bomb“ (19.1.2023). allthatsinteresting.com. Čteno 13.8.2025