Waris Dirie: dívka z chatrče přežila vlastní obřízku, utekla z rodné země a dobyla modelingový svět

„V mé rodné zemi se někdy stávalo, že celé měsíce ani nezapršelo. V tu dobu pomřelo vše, co na poušti bylo, všechny rostliny a s nimi mnoho zvířat. A pak, po dlouhých měsících, přišel konečně déšť. Vyprahlou půdou se prorazil ten nejkrásnější květ, čerstvý a zářící, první ze zázraků nového jara. A právě po tom květu mě pojmenovali - Waris. Waris znamená v somálštině ‚květ pouště‘ .“

Waris Dirie se narodila roku 1965 do početné rodiny chudých somálských nomádů. Její matka pocházela z Mogadišu, kde měla její rodina peníze i vliv, její otec naproti tomu strávil celý život jako kočovník. Vzali se z lásky navzdory přání svých příbuzných a Waris byla jedním z dvanácti dětí, které se jim na poušti narodily. Rodina se živila pastevectvím a drobným obchodem a děti vyrůstaly mezi stády a studnou, kam chodily pro vodu. Pro dětskou hru v nomádském kmeni zbývalo jen málo času; děti podobně jako jejich rodiče trávily dny shánění vody a jídla a péčí o dobytek. Waris sama přesto svoje rané dětství líčí jako téměř idylické - uprostřed syrové přírody, s veselou a laskavou matkou a starostlivým otcem po boku:

„To, co jsem zažívala v dětství - věci, které jsem viděla, zvuky, které jsem slyšela, vůně, které jsem cítila - byla čistá radost. Pozorovali jsme lvy, jak se vyvalují na slunci, běhali jsme s žirafami, liškami a zebrami. Byla jsem tak šťastná!“

Harmonické dětství ale skončilo příliš brzy. Jako většina somálských dívek té doby, i Waris podstoupila v raném věku ženskou obřízku. Z několika typů tradičních obřízek, které se od sebe vzájemně lišily rozsahem i provedením, zažila Waris ten v Somálsku nejrozšířenější a nejinvazivnější - obřízku III. typu, zvanou také faraonská. Při tomto typu jsou dívce kompletně odstraněny malé stydké pysky i klitoris a velké stydké pysky jsou sešity k sobě tak, že je mezi nimi ponechán jen malý otvor pro odtok moči a menstruační krve. Provádí se často už v kojeneckém věku, ale rodiče měli problémy se sháněním speciálně pověřené báby, která zákrok vykonává, a tak bylo Waris v čase obřízky už pět let. Za obřezání děvčátka museli navíc dobře zaplatit. K odstranění části genitálií použila bába starou žiletku, k sešití tkání dřevěné jehly a nit. Dívku po zákroku ponechala svému osudu neodborně ošetřenou a jen s minimem tišících léků.

Obřízka bez lékařské indikace, navíc vykonávaná v tak primitivních podmínkách bez čisté vody a sterilních nástrojů, představovala pro sotva pětiletou Waris vážné ohrožení života. Předpisy o rituální čistotě, které se k zákroku vázaly, navíc velily matce nechat po zákroku děvčátko opuštěné daleko za příbytkem rodiny. Chodila zmučenou dceru navštěvovat, aby jí donesla jídlo a omyla rány, ale Waris v horečce z infekce blouznila a nebyla schopna nic pozřít. Po týdnech blouznění horečka nakonec klesla a Waris jako zázrakem přežila. Dobře si přitom uvědomovala, jaký zázrak to byl: zákrokem prošly kromě ní postupně také všechny její sestry a dvě z nich na následky infekce a traumatu zemřely bezprostředně po něm.

„V tu chvíli jsem dospěla a dozvěděla jsem se, co to znamená být africkou ženou,“ vzpomíná později Waris na hrůzný zážitek. „Být africkou ženou znamená být bezmocná a věčně trpět.“

Když bylo Waris třináct let, její otec se rozhodl ji provdat. Jejím manželem se měl stát rodinný přítel, kterému v té době táhlo už na šedesát, a za svou budoucí manželku měl jejímu otci vyplatit cenu pěti velbloudů. Waris se představa sňatku s mužem, který byl starší než její otec, nade vše příčila. Protože její prosby ani pláč u otce nic nezmohly, rozhodla se vzít věci do vlastních rukou: s pomocí své matky jedné noci z rodičovského domu utekla a vydala se sama přes poušť na cestu do několik set kilometrů vzdáleného hlavního města Mogadišu, o kterém věděla, že zde žije její teta, sestra její matky. Při útěku, bosá, s minimem jídla a vody a s otcem v patách, téměř zemřela.

Salira, teta Waris, útěk neteře od rodičů neschvalovala, ale ve svém domě ji ochotně přijala, obměkčená alespoň tím, jak strastiplnou cestu za svobodou musela podstoupit. Jednoho dne se Waris doslechla, že manžel jiné z jejích tet, který se živil jako diplomat, odjíždí do Londýna na právě uvolněné místo somálského velvyslance. Sháněl právě služebnou, která by je na cestě doprovázela, a teta Salira uprosila na přání Waris svoji sestru a jejího muže, aby zaměstnali právě ji.

V Londýně Waris fungovala jako děvče pro všechno. Pečovala o děti i domácnost a strýc jí za to vyplácel sice směšnou, ale přece mzdu. Jedním z jejích úkolů bylo odvádět ráno děti do škol. Jednoho dne, když doprovázela svoji malou sestřenici, zjistila, že ji u bran školy upřeně sleduje jakýsi muž, který v náručí třímal vlastní dítě. Potkávala ho tam opakovaně a muž se na ni vždycky přívětivě usmíval, až ji jednou konečně oslovil. Waris, která neuměla ani slovo anglicky, vyděšeně utekla. Příště se ale potkali znovu a muž jí předal svoji vizitku. Když si ji nechala jednou ze sestřenic přeložit, zjistila, že onen muž byl fotograf. Tehdy ještě nevěděla, že to nechtěné setkání jí mělo navždy změnit život.

„Nějaký tichý hlásek v mé hlavě mi tehdy řekl, abych si tu vizitku schovala,“ vyprávěla Waris později.

Když strýci skončilo v Londýně funkční období a rodina se měla vrátit zpátky do Somálska, Waris zachvátila panika. Stýskalo se jí po matce, otci i sourozencích, ale život v Londýně ji nadchnul. Rozhodla se, že zpátky do Somálska nepojede: popadla cestovní pas, který jí o čtyři roky dříve nechal vyhotovit strýc, našetřené peníze a náhradní šaty a v noci se opatrně vyplížila z domu. Potloukala se londýnskými ulicemi, které se na nějaký čas staly jejím domovem. Krátce žila i na ubytovně s mladou ženou afrického původu, kterou náhodou potkala a která jí nabídla bydlení. Halwu, která se s Waris rychle spřátelila, jí pomohla najít i práci, a tak Waris poprvé zakusila úspěch ve velkém světě: začala uklízet u McDonald's.

Halwu Waris přemluvila, aby zavolala na číslo na vizitce, kterou jí před nějakým časem předal cizí muž na ulici. Až od Halwu se Waris dozvěděla, že ten muž byl Mike Goss, známý fotograf a hledač talentů. Goss pozval osmnáctiletou Waris do svého studia a představil jí svoji práci. Ta nevycházela z údivu nad tím, v jakém světě se právě teď ocitla. Nikdy předtím ji nikdo nefotografoval a nikdy předtím ani nepomyslela na to, že by nosila makeup. Zdráhala se byť jen posadit před objektiv. Mike Goss ale nepřestal naléhat:

„Máte ten nejkrásnější profil, jaký jsem kdy viděl,“ tvrdil a pomohl Waris sestavit její první portfolio fotografií.

Goss musel Waris naučit to, co ostatní dívky na castingu uměly už dávno - chodit na podpatcích, nosit krátké šaty a decentně se usmívat. Waris byla ze začátku nemožná a ostatní modelky ji nebraly vážně, Goss ale věděl, že objevil hvězdu. Její kolegyně reptaly, že po černých modelkách není žádná poptávka a nezkušená Waris jen zabírá místo v harmonogramu, ale její fotografie inspirované tradičními somálskými oděvy vzbudily senzaci. Když roku 1987 obdržela pozvání, aby se podílela na tvorbě slavného Pirelliho kalendáře, už nebylo cesty zpět. Z Waris, služky a uklízečky, se stala Waris, topmodelka, která pózovala pro světové módní značky.

Minulost, která se tak krutě podepsala na jejím těle, však nebylo možné nechat tak snadno za sebou. Kvůli zohavení zevního genitálu pro ni byla utrpením každá návštěva toalety a každá menstruace. Po příjezdu do Londýna se svěřila tetě, manželce somálského velvyslance, že trpí ukrutnými bolestmi. Ta zařídila Waris návštěvu u lékaře, ale nedovolila jí podstoupit gynekologické vyšetření. Vše, co mohl lékař udělat, bylo předepsání léků na zmírnění bolestí. O obřízce se ani jedna z žen lékaři nezmínila.

Když pak nafotila první fotografie, Waris věděla, že už nechce a ani nebude moci trpět v bolestech třetinu dní v měsíci. Vyhledala stejného lékaře, který jí kdysi předepsal léky proti bolesti, a požádala jej o vyšetření. Ten navrhl operaci, při které rozruší její sešití a napraví, co se dá.

„Je to barbarská práce. Co vám vzali, vám už vrátit nemohu, ale postarám se, aby to už dále nebolelo,“ slíbil Waris. Ta operaci podstoupila a po více než dvaceti letech pocítila ve svém těle konečně úlevu.

Roku 1995 oslovila Waris BBC. Chtěli natočit dokument o její cestě z chudé somálské vesnice na přední světová modelingová mola. Waris souhlasila - pod podmínkou, že s ní odjedou do Afriky a pomohou jí najít její matku.

Somálsko byla chudá země zmítána válkou, ale zvěsti o úspěchu jejich rodačky se donesly i tam. Matka Waris kočovala a neměla žádnou adresu, pátrání proto probíhalo zdlouhavě a naslepo. Po Somálsku se navíc našla spousta žen, která tvrdila, že právě ony jsou matkou slavné Waris. Nakonec ji našli - náhodou. Shledání bylo šťastné a nedlouhé: Waris chtěla, ať s ní matka odjede do Londýna. Ta odmítla. Chtěla zůstat se svým stárnoucí a nemocným mužem, ale Waris slíbila, že se pro ni jednou vrátí.

Dnes je Waris Dirie sama matkou dvou synů a o své matce tvrdí, že jí už dávno odpustila, co musela jako dítě podstoupit. Během vlastního těhotenství získala ještě větší úctu k nesnadné úloze afrických žen, o kterých říká, že jsou páteří Afriky: zastanou většinu práce, jsou nositelkami života a přitom nemají vůbec žádný hlas a žádné právo o sobě rozhodovat. Dnes se proto více než modelingu věnuje lidskoprávnímu aktivismu: působila jako ambasadorka OSN proti ženské obřízce a ve Vídni, kde žije, založila vlastní nadaci Desert Flowers Foundation, která bojuje proti stále rozšířenému obřezávání dívek. Byla první veřejně známou ženou, která upozornila světové orgány na tuto nelidskou praxi a přímo se zasadila o to, že mnoho afrických států ženskou obřízku oficiálně zakázalo.

O svém životě napsala několik knih a na základě nejznámější z nich, The Desert Flower, byl roku 2009 natočen stejnojmenný film.

ZDROJE:

DIRIE, Waris, Miller, Cathleen. Květ pouště: podivuhodné putování somálské kočovnice. Vydání třetí. Přeložil Věra ŠEDÁ. Praha: Ikar, 2015. ISBN 978-80-249-2808-1.

„Ex-supermodel Waris Dirie says FGM can end in her lifetime“ (29.1.2015) Reuters – via www.reuters.com. Cit. 18.9.2023

„Model And Activist Waris Dirie Calls On Women To Join The Fight To End FGM“ (7. 3. 2019) British Vogue. Cit. 18.9.2023