Ze Smrtícího jezera raději nepijte. Rudá voda mění zvířata v kámen, lidi zabije

Co se vám vybaví, když se řekne „Tanzánie“? Majestátní vrchol Kilimandžára, národní park Serengeti s migrujícími stády pakoňů nebo dosud živá sopka Mount Meru - to vše patří k vyhledávaným turistickým cílům této pohostinné, přírodním bohatstvím oplývající země na východním břehu Afriky. Tanzánie ale nabízí i jiná lákadla než ta, jejichž fotky na nás na první dobrou vykouknou z každého turistického průvodce. V těsné blízkosti parku Ngorongoro, v tanzánském regionu Arusha nedaleko hranic s Keňou, se nachází snad nejpozoruhodnější z mnoha afrických jezer - Natron.

Natron vypadá na první pohled docela nenápadně. Průzračně modrá, až nepřirozeně čistá a klidná hladina, bílé, mírné břehy a hejna plameňáků nerušeně odpočívající v jejich blízkosti. Lidé mu s oblibou dávají různé mrazivé přezdívky - Smrtící jezero nebo Rudé jezero jsou ty nejpoužívanější z nich. Jen kousek dál od až kýčovitého obrazu s plameňáky se totiž hladina zbarvuje do barvy karmínové červeni a na březích se povalují překvapivě zachovalé zbytky zvířecích těl. Voda totiž díky svému unikátnímu složení dokáže zakonzervovat těla uhynulých živočichů do podoby kamenné sochy.

Na satelitních snímcích jezero připomíná mohutnou krvavou podlitinu. Je napájeno jižní řekou Ewaso Ng'iro, která do Natronu přitéká až ze střední Keni, a horkými prameny bohatými na minerální látky. Lidé se často domnívají, že právě minerální toky mohou za neobvyklé zbarvení Natronu, ale není tomu tak. Svou typickou barvu jezero získává až následkem složitých chemických procesů, které probíhají vlivem specifických podnebních podmínek.

Voda v jezeře je slaná a její pH dosahuje hodnoty až 12, zatímco břehy se skládají ze skalního podloží tvořeného vyvřelými lávami. Lávy jsou bohaté na uhličitany, ale mají velmi nízkou hladinu vápníku a hořčíku, což v kombinaci se silně zásaditou vodou způsobilo, že se jezero koncentrovalo do podoby žíravé, alkalické solanky. Tato „žíravina“ je vystavena vysokým teplotám, které v létě běžně dosahují hodnot nad 40 °C, čímž dochází k jejímu masivnímu odpařování. Jak se voda odpařuje, míra slanosti v jezeře se zvyšuje natolik, až začne přitahovat mikroorganismy vyhledávající sůl. Mezi takové solimilovné (tzv. halofilní) organismy patří některé sinice, které si podobně jako jiné rostliny pomocí fotosyntézy vyrábějí vlastní potravu. Rudý odstín vody, který nás tak uhodí do očí při pohledu na satelitní snímky, je ve skutečnosti barvou fotosyntetizujícího pigmentu těchto sinic.

Jezero má podlouhlý tvar, v nejdelší části měří 57 kilometrů, v nejširší 22 kilometrů a je poměrně mělké. Jeho hloubka nikde nepřesahuje tři metry, většinou se pohybuje okolo pouhých padesáti centimetrů. V mělčinách mívají sinice spíše oranžovou, ve větších hloubkách karmínovou až rudou barvu.

Asi nikoho nepřekvapí, že silně zásaditá, žíravá voda v jezeře v kombinaci s jeho vysokou teplotou (až 60 °C) nevytváří zrovna ideální podmínky pro život. Natron je i přesto domovem některých řas, bezobratlých a ptáků, a kolem břehů, kde je jezero modré a voda v něm méně slaná, mohou přežívat i některé ryby. Zvířatům, která na tak zásadité prostředí nejsou aklimatizovaná, voda čas od času popálí kůži nebo oči, nezřídkakdy na následky jejího požití některé ze zvířat uhyne. I pro člověka její konzumace může skončit smrtí. Kromě vysoké hladiny soli totiž voda v jezeře obsahuje i extrémní množství sinic, které do těla uvolňují toxické látky a rozpouštějí orgány.

Voda v Natronu má ještě jednu neobvyklou vlastnost. Uhličitan sodný, který do jezera prostupuje z lávového podloží, je překvapivě dobrý konzervant. Staří Egypťané ho používali jako balzamovací prostředek při mumifikaci svých mrtvých, na Natronu působí usazeniny uhličitanu sodného jako typ konzervačního prostředku pro zvířata, která uhynula v jeho blízkosti. Extrémně zásaditá voda je složením podobná louhu a chová se zrovna jako on: doslova napustí těla uhynulých ryb, ptáků i zbloudilých kusů dobytka a promění je v něco, co připomíná kamenné sochy. Protože taková mumifikace pochopitelně není vždy dokonalá, tyto sochy se časem leckdy rozpadnou a rozloží, kolem jezera lze ale i tak běžně nalézt desítky takto konzervovaných zvířecích schránek. Britský fotograf Nick Brandt se před několika lety vydal k jezeru, aby tam proces neobvyklé mumifikace zdokumentoval. Podařilo se mu vytvořit sérii působivých fotografií, které jezero po celém světě proslavily jako místo, které proměňuje zvířata v kámen.

Pro drtivou většinu ptáků je voda v jezeře nepoživatelná. Těmi jedinými, kdo je imunní vůči jejímu složení, jsou plameňáci. Jezero Natron je v rámci východní Afriky jedinou pravidelnou hnízdní oblastí pro populaci více než 2,5 milionu plameňáků malých, téměř ohroženého druhu, jehož přežití je výsostně spjaté právě s touto lokalitou. Její výběr není náhodný - žíravé prostředí vytváří přirozenou bariéru proti predátorům, rozmnožování tak může probíhat v klidu a bezpečí. Plameňáci u Natronu (tvořící jediné velké hejno ve východní Africe) se živí spirulinou, modrozelenou řasou s červeným pigmentem, kterou sbírají z hladiny. Jak roste salinita vody, zvyšuje se i počet sinic, tedy i množství potravy pro hladové plameňáky, a protože ti si staví hnízda podle množství dostupné potravy, v oblastech s hojností sinic hnízda rostou jako houby po dešti. V bahnatých částech jezera se úspěšně rozmnožují také plameňáci větší.

Výskyt obou druhů plameňáků je aktuálně ohrožen plánovanou výstavbou vodní elektrárny Ewaso Ng'iro za hranicí Keni a továrnou na uhličitan sodný na břehu jezera. V obou případech se s jezerem počítá jako se zásobníkem sladké vody, což se negativně promítne na pohodě plameňáčí populace. Odborníci se domnívají, že je téměř nemožné, aby se plameňáci za těchto podmínek, bez slané vody a přirozeně se vyskytujících sinic, na jezeře dále rozmnožovali, konkrétně plameňáci malí tak budou vážně ohroženi vyhynutím. Proti chystané výstavbě a na ochranu plameňáků malých zatím nebyly podniknuty žádné oficiální kroky. Jejich osud a s nimi osud celého jezera Natron, zrádného, ale pozoruhodného divu přírody, tak zůstává ve hvězdách.

ZDROJE:

Krause, Lindsay: „The Mystery of Lake Natron in Tanzania“. https://ker-downeyafrica.com. Čteno 4.7.2024

Lallanilla, Marc: „Lake That Turns Animals to Stone? Not Quite“ (2.10.2013). livescience.com. Čteno 4.7.2024

„Lake Natron: Tanzania’s beautiful and deadly red Lake“ (7.8.2023). followalice.com. Čteno 4.7.2024