Z polepšovny uprchl do podvozku letadla. Smrtelný pád Keitha Sapsforda zachytil náhodný fotograf

To, že byl John Gilpin toho dne na letišti, byla naprostá náhoda. Tento amatérský fotograf se zálibou ve strojích a motorech si už dlouho plánoval, že si na letišti Kingsforda Smithe v australském Sydney zkusí vystřihnout pár záběrů z rutinního provozu na runwayi. Mohl si vybrat kterýkoliv jiný den, letadla na velkém mezinárodním letišti vzlétají a přilétají v jednom kuse. Byl tam ale právě tehdy, osudného 22. února 1970, a podařilo se mu zmáčknout spoušť v ten nejvhodnější okamžik. Omylem tak zachytil jednu z posledních vteřin života teprve čtrnáctiletého Keitha Sapsforda - chlapce, kterého zradily jeho příliš neklidné nohy.

Keith Sapsford se narodil roku 1956 v Randwicku ve východní Austrálii. Randwick se nacházel na východním okraji Sydney, kde Keithův otec, univerzitní profesor Charles W. Sapford, vyučoval strojní a průmyslové inženýrství. Rodina Sapfordových vedla klidný a pohodlný život na předměstí, kterému zdánlivě nechybělo vůbec nic. Měli dům jak vystřižený z katalogu realit, bílý laťkový plot s okrasnými záhonky, velkého psa za vraty a hypotéku, kterou dokázali za svého života splatit. Měli také syna, jehož tempu nestačili. Jako každý teenager, i Keith z celého srdce toužil po dobrodružství. Chtěl cestovat, poznávat cizí země a lidi, zažít něco nového a vzrušující, něco, co ho nemohlo potkat na tom nudném předměstí a jeho tuctových pěstěných trávnících.

„Všechno, po čem můj syn toužil, bylo vidět svět. Svědily ho nohy,“ řekl později o Keithovi jeho otec. Aby ukojili jeho zvídavost, Sapsfordovi vzali zkraje roku 1970 svého syna na zámořskou plavbu. Keith byl nadšením bez sebe a jeho rodiče si dělali naděje, že intenzivní zážitek jeho touhy alespoň na čas uspokojí. Nemohli se mýlit víc. O co silněji na Keitha výlet zapůsobil, tím větší bylo jeho zoufalství, když se z něj musel vrátit domů.

„Chci vidět, jak žije zbytek světa,“ tvrdil. Randwick byl pro jeho velkolepé sny brzdou.

Keithovi rodiče byli bezradní. Jejich syn utíkal z domu, podnikal noční výlety do neznáma a plánoval, že se vydá na vlastní pěst přes oceán. Nakonec se dohodli, že by Keithovi neuškodila trocha disciplíny a formalizované struktury. Přihlásili svého syna do Boys' Town, katolického domova pro problémové chlapce v Engadinu na jihu Sydney, který byl ekvivalentem tradičních polepšoven. Doufali, že tam Keithovu povahu udrží na uzdě. Opět se spletli.

Keith v domově nepobyl ani dva týdny. Jako zkušený útěkář dokázal chatrný bezpečnostní systém ústavu přechytračit poměrně snadno. V hlavě se mu už před několika týdny zahnízdil nápad, který mu do ní nasadil jeho vlastní otec. Charles vyprávěl Keithovi o smutném případu španělského chlapce, který zemřel v úkrytu v podvozku letadla. Charles synovi pečlivě vysvětlil, v čem tkví nebezpečí takového cestování, Keith byl ale přesně ten typ dítěte, kterému jako by tím řekl - „jdi a udělej to“. Jeho osud byl zpečetěn, když po několika dnech na útěku dorazil až k mezinárodnímu letišti Kingsforda Smithe v Sydney.

Bezpečnostní opatření na letištích nebyla v té době zdaleka na takové úrovni jako dnes. Keithovi se podařilo nepozorovaně proklouznout na runway. Viděl, jak se letoun Douglas DC-8 společnosti Japan Airlines připravuje k odletu, počkal na vhodnou chvíli a vlezl do prostoru pro kola. Zůstal tam až do doby, dokud letadlo nevzlétlo.

Těžko se věří tomu, že chytrý chlapec, jako byl Keith, nedomyslel zásadní konstrukční vlastnost letadel. Aby se mohla kola letadla po vzletu zatáhnout, dveře se musely otevřít. Když policisté později prohledávali prostor pro kola, našli otisky propocených rukou a vlákna z chlapeckých šatů. Keith vypadl z letícího letadla z výšky asi 60 metrů a na následky pádu okamžitě zemřel.

John Gilpin si původně myslel, že nevyfotil víc než letadlo. Až když o týden později fotografii vyvolával, všiml si postavy dítěte padajícího z letadla. Nevelké tělo letělo dolů nohama napřed a s rukama nahoře u hlavy. Fotografie vzbudila velký zájem médií a objevila se i na titulní straně časopisu Time. Od té doby zůstává mrazivou momentkou, která navěky připomíná osudovou chybu chlapce, který chtěl poznat svět.

Od tragické smrti čtrnáctiletého Keitha za pár dní uběhne 55 let. Už jen málo současníků si pamatuje jeho jméno, ještě méně pak jeho tvář. Případ podobný Keithovu bohužel není ojedinělý: černí pasažéři se dodnes občas pokusí cestovat letadlem ukrytí v prostoru pro kola. Většina z nich končí neslavně - zdokumentovány jsou kromě pádů také úmrtí způsobená umrznutím nebo rozdrcením zatahujícími se koly. Některé z těchto případů se bohužel týkaly i dětí.

ZDROJE:

Battison, Jeff: „Incredible story behind famous photo of boy who fell from a jumbo jet“ (6.2.2024). LadBible.com. Čteno 18.2.2025

Margaritoff, Marco: „The Tragedy Of Keith Sapsford, The 14-Year-Old Stowaway Who Fell Just Moments After Takeoff“ (10.5.2023). AllThatsInteresting.com. Čteno 18.2.2025

Turan, Emre: „The Boy Who Sneakily Entered the Aircraft’s Wheel Bay and Fell to His Death from 60 Meters: Keith Sapsford“ (18.12.2023). Medium.com. Čteno 18.2.2025

„Stowaway's bad idea: Tragic story behind falling boy photo that shocked Sydney and the world“ (7.6.2019). The New Zealand Herald. Čteno 18.2.2025