Za Martu Gottwaldovou se manžel styděl. První dáma byla hrubá prosťačka, posmívali se jí až v Moskvě

Marta Gottwaldová neměla zrovna nejlepší start do života. Narodila se roku 1899 pod jménem Marie Holubová neprovdané matce Rosalii, chudé vdově po ještě chudším čeledínovi na arcibiskupském dvoře. O jejím dětství víme jen tolik, že nebylo příliš radostné: vyplňovala ho hlavně lopota matky, pro kterou nemanželská dcera představovala velkou ekonomickou i sociální zátěž. Marta i tak v matčině péči úspěšně vychodila základní školu a pak, hnána touhou se osamostatnit, se přihlásila na odborné učiliště v nedaleké Ostravě. Z dosud neznámých důvodů ale studia nedokončila, potupně se vrátila k matce do Kopřivnice a začala se živit jako služebná.

Po první světové válce se vydala do světa a snažila se v něm prosadit. Zkoušela to v Ostravě, procestovala Slovensko, až ji osud zavál zpět na rodnou hroudu. A byl to osud se smyslem pro romantiku; v nedalekém městě Příbor totiž od konce září pobýval 4. dělostřelecký pluk a s ním i třiadvacetiletý desátník Klement Gottwald.

Ti dva toho měli leccos společného. Oba měli dělnický původ, oba se životem jen těžko protloukali a stejně jako Marta, i Gottwald si z dětství nesl břímě v podobě stigmatu nemanželského dítěte. Dětství prožil v bídě, vyučil se truhlářem a během první světové války sloužil jako voják v rakousko-uherské armádě, ještě před koncem války ale dezertoval. Po vzniku samostatného Československa vstoupil do československé armády a jako voják ve službě se také seznámil, pravděpodobně někde v Kopřivnici na tancovačce, s Marií Holubovou, která už si tehdy neřekla jinak než Marta. O Gottwaldovi jeho přátelé tvrdili, že o děvčata nemá zájem; ležel prý pořád v knihách a něco si studoval. Byla to nejspíš pravda, nikdo se ale nedivil, když se tentokrát rozhodl od svých knížek na chvíli vzhlédnout. Marta prý byla fyzicky velmi přitažlivá a Gottwaldovi nebyla lhostejná. I jí se urostlý mladý voják líbil. Svůj vztah nemohli dlouho tajit, Marta totiž v srpnu 1920, po necelém roce známosti, porodila zdravou dceru, kterou pojmenovala Marta.

Brzy mohla přemýšlet o tom, jestli si podobně jako její vlastní matka nevybrala pro své dítě špatného otce. Gottwald, který svého vlastního otce neznal, se ke své malé dcerce sice hlásil, její matku si ale vzít odmítal. Pokusil se sice zařídit, aby mohla žít v jeho blízkosti, až on bude pracovat na jejich budoucnosti (už tehdy začínal odhodlaně budovat socialismus), Marta ho ale nechápala. Byla to jednoduchá, domácky založená žena, která netoužila po ničem jiném, než mít otce své dcery u sebe. Protože se téměř neznali, nechtěli si porozumět, a protože si nerozuměli, rozešli se. Na výchovu sotva tříměsíční holčičky zůstala Marta Holubová sama.

Gottwald se mezitím do budování lepších zítřků pustil s vervou. Odešel do Banskej Bystrice, aby se tam stal redaktorem propagandistického listu Pravda chudoby. Když nepsal, tak četl, studoval a příležitostně řečnil na politických schůzích. Byl to snaživý samouk, skutečný učenec proletariátu. Redakce Pravdy chudoby se několikrát stěhovala - první do Vrútok, potom do Moravské Ostravy. Gottwald se stěhoval s ní. V Ostravě si roku 1924 pronajal byt, do kterého nastěhoval i Martu s dítětem; až tehdy, v pěti letech věku dcery, začali žít jako rodina.

Těžko říct, do jaké míry sdílela Marta politické přesvědčení svého budoucího manžela. Jeho ambicím nerozuměla, jeho nadšení nechápala, politika ji nezajímala. Nebyla hloupá, ale její obzory nebyly velké. Limitovalo ji chabé vzdělání, sociální původ i povaha. Gottwalda ale bezvýhradně a oddaně podporovala (neochvějně při něm stála i v době, kdy šel Gottwald z jednoho policejního výslechu k druhému) a on si byl této její kvality dobře vědom. Ti dva byli dobrý tým. Roku 1925 byl Gottwald zvolen do vedení komunistické strany a i s rodinou se přestěhoval do Prahy. Roku 1928 se vzali. Během následujících deseti let Marta povýšila z hospodyně, která obracela každou korunu, v manželku stranického vůdce, kterou si lidé předcházeli. Když byli Gottwaldovi roku 1938 nuceni uprchnout do Sovětského svazu, otevřel se Martě úplně nový svět. Její muž zde něco znamenal a ona s ním. Zvali ji na večírky, lichotili jí a bavili ji. Marta hrála karty, vyprávěla sprosté vtipy a užívala si všechny výsady, kterých se jí dostalo. Směla nakupovat ve speciálním obchodě s potravinami a spotřebním zbožím a využívala toho dosyta. Byla to dobračka; zboží brala z regálů plnými náručemi a rozdávala těm, kdo k němu neměli přístup. Získala si tak přátele a do Prahy se jí po válce vracelo těžko. Ani pobyt v Moskvě uprostřed místní smetánky ale Martu nepřiměl, aby vstoupila do strany. Gottwalda za to jeho soudruzi v pozdějších letech často pranýřovali, ten ale jen mával rukou.

„Takhle je to snad i lepší,“ odbýval je. Roku 1948 se Klement Gottwald stal prvním dělnickým prezidentem a z Marty byla najednou první dáma.

Její novou roli provázela nešťastná skutečnost: nikdo jí neřekl, jak se teď má vlastně chovat. Manželka prezidenta z lidu byla tak lidová, až se v její přítomnosti lidé ošívali. I Gottwald sám se za ni někdy styděl, ale měl ji rád. Přiváděla ho do trapných situací, ale dělala ho lidským a přístupným. Nejednou jí musel domluvit - jako tehdy, když se jako manželka komunistického pohlavára nechala služebnictvem oslovovat „milostivá paní“.

Historikové často zdůrazňují, že Marta, která nevěděla, jak se v roli první dámy najít, se snažila poměrně logicky zopakovat to, co fungovalo její předchůdkyni. K její smůle se její předchůdkyně jmenovala Hana Benešová. Ne nadarmo se říká, že když dva dělají totéž, není to totéž - ty dvě si nebyly podobné ani fyzicky, ani mentálně. Marta si podle bývalé první dámy nechala ušít šaty, které jí vůbec neslušely, kopírovala její gesta i výrazy, ale působila směšně. Zatímco Hana Benešová byla ikonou elegance, Marta Gottwaldová se proslavila svým nevkusem. Benešovou považovali za chodící noblesu, Gottwaldovou za její trapnou parodii. Snažila se, seč mohla, nikdy ale nedosáhla obliby své slavné předchůdkyně. Lidé ji neměli rádi, co hůř - posmívali se jí. O tom, že manželka prezidenta republiky je chodící trapno, si vyprávěli soudruzi až v Moskvě. Marta nikdy neměla vysoké sebevědomí a takové reakce se jí zvlášť dotýkaly. Když se o některé z nich doslechla, soptila a uměla se mstít.

Marta Gottwaldová patří k lidem, ke kterým se historie zachovala nespravedlivě. Nemohla téměř za nic, co je jí vytýkáno - za svůj původ, vzdělání ani povahu. Neprovinila se ničím jiným, než že postrádala intelektové kvality svého muže, kterému, ač komplikovanému a vrtošivému, dokázala vytvořit pevné rodinné zázemí a byla mu oporou až do konce života. Když v březnu 1953 její milovaný Kléma zemřel, zdrtilo ji to. Nerozveselily ji ani tři vnučky, kterých se dočkala od své jediné dcery a o které se ráda starala. Svého muže následovala na věčnost v říjnu téhož roku. Oficiální příčinou úmrtí byla rakovina ženských orgánů, dodnes se ale spekuluje i o tom, že Martu Gottwaldovou zabil karcinom štítné žlázy. Štítná žláza byla také příčinou jejího celoživotního boje s obezitou.

ZDROJE:

Kadeřávek, Šimon: „Manželky prezidentů: Dělnická první dáma Marta Gottwaldová podporovala manžela, ale do KSČ nikdy nevstoupila“ (26.3.2021). Reflex. Čteno 12.7.2024

Šiška, Miroslav: „Marta Gottwaldová - služebná, která to dotáhla až na první dámu“ (18.4.2016). Novinky.cz. Čteno 12.7.2024

Zídek, Petr: „Marta Gottwaldová: služka nebo prostitutka, která to dotáhla vysoko“ (25.11.2011). lidovky.cz. Čteno 12.7.2024