Zachránil miliony, přišel o miliardy. Jak Volvo odmítlo prodat patent na svůj nejdražší vynález

Dnes už se tomu těžko věří, ale není to tak dávno, co do povinné výbavy osobních aut nepatřily bezpečnostní pásy. Před pětašedesáti lety byl svět sice pomalejší a s ním i provoz na vozovkách, autonehody ale i tak nebyly nic dvakrát vzácného. Kde byla auta, byly nehody, kde byly nehody, byly oběti, a kde byly oběti, byla i touha vývojářů zdokonalit automobily tak, aby byly stejně bezpečné, jako jsou funkční.

Mezi giganty automobilového průmyslu patřila v polovině minulého století i švédská společnost Volvo. Volvo se sice od počátku své existence specializuje na výrobu nákladních a stavebních strojů, na začátku 50. let 20. století ale v Evropě stoupl zájem o malé a levné osobní vozy, na který se Volvo jako všechny ostatní automobilky snažilo odpovědět. Jeho první vlastníci razili heslo, že základním principem navrhování nových vozů musí být bezpečnost.

Za největšími posuny skupiny Volvo v oblasti bezpečnosti stál hluboký lidský příběh. Patřil muži jménem Gunnar Engellau, švédskému podnikateli, který se roku 1957 stal generálním ředitelem společnosti. Ředitel Engellau ztratil při autonehodě blízkého příbuzného a tato osobní tragédie se stala hnacím motorem pro jeho hon za inovacemi. Rozhodl se, že pro vývoj spolehlivého bezpečnostního pásu (do té doby měly osobní automobily jen primitivní dvoubodový pás a to navíc ještě ne v povinné výbavě) udělá maximum, a začal tím, že z konkurenční firmy Saab přetáhl jejich nejlepšího vývojáře. Tím nebyl nikdo jiný, než Nils Bohlin.

„Jen málo lidí v dějinách zachránilo tolik životů, jako náš Nils Bohlin,“ dodnes hrdě prohlašují zástupci firmy Volvo. Mají být na co pyšní; inovace, která přeměnila nedostatečný dvoubodový autopás v tříbodový pás typu V, má na svědomí kreativní mysl tohoto nenápadného muže. Nils Ivar Bohlin (*1920) vystudoval strojní inženýrství na univerzitě ve svém rodném Härnösandu, průmyslovém městečku u východního pobřeží Švédska. Bylo mu sotva dvaadvacet, když začal pracovat jako letecký konstruktér pro výrobce letadel Saab, u kterého se mimo jiné podílel i na vývoji vystřelovacích sedadel. Právě při konstrukci těchto sedadel si vyzkoušel postupy, které potom aplikoval i při vývoji nového typu pásu. Práce na něm mu trvala rok a výsledný produkt se stal jeho prvním patentem.

Ve Volvu si na bezpečnosti opravdu zakládali. Věděli, že už v té době zastaralý model dvoubodového pásu má vážné nedostatky. Z celého těla zadržuje na místě pouze pánev, čímž nejen, že neumenšuje, ale při prudkém nárazu dokonce zvyšuje riziko vážných poranění hlavy, hrudníku a páteře. Tento typ pásu byl navíc uživatelsky nepříjemný - těžko se utahoval a naváděl, přičemž špatné vedení pásu přes měkké tkáně namísto tvrdých kostí mohlo způsobit těžké poranění vnitřních orgánů. Bohlin tyto bezpečnostní kiksy vyřešil tím, že přidal třetí pás, který vede vertikálně přes hrudník a klíční kost, a vymyslel i systém návinu pásu, který umožnil bezpečné zapnutí celého pásu pouze jednou rukou. Dřív, než mohl Bohlin svůj originální nápad na pás se třemi body zdokonalit a zpeněžit u jiné firmy, ředitel Engellau, jehož příbuzný zemřel při osudné autonehodě právě na následky nedostatečného jištění autopásem, ho oslovil s úmyslem jeho vývoj podpořit.

Společnost Volvo si dala záležet na tom, aby otestovala účinnost Bohlinova revolučního vynálezu. Její zástupci nechali provést stovky experimentů (dnes jim říkáme "crash testy"), sesbírali a prozkoumali data z desetitisíců proběhlých nehod. Do výzkumu a vývoje investovalo Volvo v průběhu 50. let desítky milionů švédských korun, i tak ale trvalo šest let, než k používání tříbodového pásu přesvědčila alespoň zlomek Švédů. Bohlin úspěšnost svého patentu demonstroval na jednoznačných výzkumných závěrech: zatímco při použití dvoubodového pásu docházelo podle kazuistik ke smrtelným zraněním na celé rychlostní škále, při rychlostech nižších než 60mil/hod nedošlo při testování tříbodového pásu k jedinému smrtelnému zranění. Tvrdá data ale tehdy na Švédy neplatila - veřejné mínění pomohly změnit až emocionální reklamy a kampaně na přelomu 60. let. Do roku 1975 už tříbodový pás používalo 90% švédských řidičů.

Volvo si všechny Nilsovy návrhy nechalo patentovat. Šlo o standardní praxi, která měla ochránit investice do vývoje před škodnou z řad napodobitelů. Tím, že si funkční a pohodlný tříbodový pás získal většinovou oblibu, se společnost dostala do záviděníhodného postavení. Mohla za použití návrhu pod licencí buď účtovat konkurenci tučné poplatky, nebo si mohla ponechat exkluzivitu tím, že by tříbodový pás nechala ve své výhradní výrobě. Šlo bezpochyby o nejdražší vynález, který měli zástupci společnosti tehdy v rukou.

K překvapení celého světa Volvo neudělalo ani jedno z toho. Šlo o nadnárodního automobilového giganta, který se teď navíc jako jediný mohl pyšnit výrobou nejbezpečnějšího možného typu pásu, a jeho politika byla v mnoha ohledech tvrdě kapitalistická. V této situaci se ale představenstvo rozhodlo vtisknout svému kapitalismu lidskou tvář, oželelo miliardové ztráty a Bohlinův patent bezodkladně zpřístupnilo všem. Poté, co plně sponzorovali Bohlinův nákladný výzkum, darovali návrhy konkurenci, aby přesně v duchu myšlenek svých otců zakladatelů dali prioritu bezpečnosti a záchraně životů.

Dnes je ve většině zemí moderního světa používání bezpečnostních pásů vyžadováno zákonem a tříbodové pásy jsou již standardem. Nils Bohlin za svůj revoluční vynález obdržel řadu ocenění a byl uveden do automobilové síně slávy. Ve společnosti Volvo působil na pozici hlavního inženýra až do odchodu do důchodu v roce 1985. Zemřel roku 2002 na infarkt.

Podle odhadů zachrání bezpečnostní pásy každoročně kolem 50 tisíc lidských životů.

ZDROJE:

Bell, Douglas: „Volvo’s Gift To The World, Modern Seat Belts Have Saved Millions Of Lives“ (13.8.2019). Forbes. Čteno 30.7.2024

„Nils Bohlin, 82, Inventor of a Better Seat Belt“ (26.9.2002). The New York Times. Čteno 30.7.2024

„Why Volvo gave away the patent for their most important invention“ (7.8.2013). arnoldclark.com. Čteno 30.7.2024