Zázrak na Hudsonu. Nouzové přistání na hladině řeky vyráží dech i po 16 letech

Airbus A320, do kterého osudného odpoledne Sullenberger nasedl jako velící pilot, se krátce po startu připletl do cesty hejnu divokých hus a v důsledku nešťastného střetu přišel o oba motory. Sully letadlo nouzově navedl na hladinu newyorské řeky Hudson a podařilo se mu na ní přistát natolik hladce, že se děsivý incident obešel bez ztráty na životech. Za husarský kousek, který neměl v historii americké letecké dopravy obdoby, si vysloužil uznání on i zbytek pětičlenné posádky.

Už jako malý kluk si budoucí kapitán Sully vysloužil pověst geniálního dítěte. Vynikal v jazycích i matematice, ve školním orchestru hrál první flétnu a mohl se pyšnit prestižním titulem „čestný student“. V jedenácti letech byl pro své vysoké IQ přijat do organizace Mensa International, v šestnácti si pak na přistávací rampě nedaleko svého domova osvojil dovednost, která se mu měla v životě hodit nejvíc: naučil se řídit letadlo.

Prvním letounem, který Sully pokořil, byl Aeronca „Airknocker“ Champion 7DC. Airknocker je jednoduchý malý hornoplošník s jedním motorem a dvěma sedadly a  Sullyho, který byl od dětství nadšeným leteckým modelářem, byl let v něm splněním velkého a troufalého snu. Navzdory vynikajícím studijním výsledkům netoužil po akademické dráze; po střední škole se přihlásil na několik různých univerzit, ze kterých si je tak mimochodem odnesl několik různých titulů, než na několik let zakotvil u amerického letectva. Později se nejednou vyjádřil, že skromný výcvik, který tehdy s Airknockerem absolvoval, byl určujícím pro celou jeho další leteckou kariéru.

Let US Airways 1549 s volacím znakem „Cactus 1549“ byl pravidelnou linkou mezi letištěm LaGuardia v New Yorku a Charlottte a Seattlem ve Spojených státech. Každodenní spoj obsluhoval Airbus A320, malé dopravní letadlo s úzkým trupem a dvěma turbodmychadlovými motory, který byl najednou schopen přepravit až 200 osob. 15. ledna 2009 se na palubu airbusu nalodilo 150 cestujících, dalších pět míst patřilo členům palubní posádky. Kromě velícího pilota Sullyho, který měl v té době nalétáno asi 20 tisíc letových hodin, usedl do kokpitu také pilot Jeffrey Skilles. Přesto, že s tímto typem letounu neměl jako pilot zatím žádné zkušenosti, v něm rutinní let se zkušeným Sullym po boku nevzbuzoval žádné obavy. Počasí bylo příznivé, v 15:24 dostalo letadlo povolení ke startu a v 15:25 už kapitán hlásil stoupání ve výšce 210 metrů.

„Jaký to dnes pohled na Hudson,“ poznamenal Sully směrem k Skillesovi, když se v 15:26 oběma pilotům přímo před očima rozprostřel pohled na majestátní tok řeky Hudson. Ani jeden z nich se ale nemohl tím obrazem kochat dlouho, protože hned v 15:27, jen necelé tři minuty poté, co letadlo opustilo ranvej, se mu ve výšce 859 metrů připletlo do cesty hejno kanadských hus. Následující scéna připomínala výjev jako z laciného hororu. Okna kokpitu zasypaly desítky zmatených ptáků, kteří se s duněním odráželi od skla a oběma pilotům zcela znemožnili výhled. Někteří z nich byli nasáti dovnitř motorů a ty téměř okamžitě vzplanuly. Letadlem rezonovaly praskavé zvuky sežehlých součástek a táhl se vtíravý zápach spáleného paliva. Sedadla cestujících zlověstně zavibrovala a hlasité dunění vystřídalo hrobové ticho.

Posádka se musela vzpamatovat ve zlomku vteřiny. Letoun po výpadku motorů sice zpomalil, dalších 19 vteřin ale i tak pokračoval ve stoupání. Potom, ve výšce asi 930 metrů a při rychlosti 343 km/h, se zhoupl a začal klesat až do výšky 500 metrů. Sully věděl, že musí jednat rychle. Dvacet vteřin po střetu s hejnem vyslal nouzové volání, ve kterém oznámil úmysl vrátit se zpátky na letiště LaGuardia. Záhy si po bleskovém výpočtu uvědomil, že to nemá šanci stihnout. Sully proto požádal o povolení přistát na letišti Teterboro v New Jersey, nakonec ale opět vyhodnotil, že by dolet nemusel zvládnout. Řídící středisko informoval, že nechá airbus přistát na řece, jejíž tok obdivoval jen pár minut zpátky.

Mezi okamžikem, kdy letadlo narazilo do hejna hus, a momentem, kdy tvrdě, ale bezpečně přistálo na hladině řeky Hudson, uplynuly pouhé tři minuty.

Sully navedl let US Airways 1549 do středu přílivového ústí v nejjižnější části Hudsonu. Letadlo dopadlo na hladinu rychlostí asi 230km/h a rozbilo ji jediným ohromným úderem. Do řeky se zavrtalo ocasem, takže jeho zadní část byla zcela ponořená a začala se plnit vodou. Kapitán Sullenberger vydal pokyn k evakuaci a posádka začala evakuovat pasažéry čtyřmi nouzovými východy nad křídly. Šokovaní cestující se shromažďovali na nafukovacích skluzavkách, které se spustily z pravé strany letadla a plnily funkci provizorních vorů, a postupně zaplnili také obě křídla. Na záchranu čekali nedostatečně oblečeni až po kolena ve vodě, která neměla více než 5 °C; teplota vzduchu ten den nepřekročila -7°C. Někteří z cestujících se vrhli do vody a snažili se doplavat na břeh.

Letoví dispečeři jen chvíli před nouzovým přistáním požádali pobřežní stráž, aby varovala plavidla na Hudsonu a zároveň je vyzvala k pomoci při evakuaci letadla. První dva trajekty díky tomu dorazily na místo během několika minut, následovány čluny pobřežní stráže. Díky pohotovému zásahu bylo všech 150 cestujících (včetně kojence a osoby na vozíku) a pět členů posádky evakuováno do pětadvaceti minut od přistání. Kapitán Sully před vlastní evakuací dvakrát prošel kabinou letadla, aby se ujistil, že je skutečně prázdné.

Jako zázrakem nepřišel o život ani jeden ze 155 lidí na palubě Airbusu A320. 95 cestujících z nehody vyvázlo s lehkým zraněním, pět utrpělo těžší zranění (včetně jedné z letušek, které rozdrtila nohu kovová tyč). Několik cestujících bylo v důsledku podchlazení hospitalizováno na déle než 48 hodin. US Airways poskytly všem pasažérům kompenzaci ve výši 5000 dolarů za způsobenou újmu, byla jim vrácena cena letenky a také část jejich osobních věcí, které se podařilo vyprostit z trosek letadla. Jeden z cestujících vzpomínal, že od US Airways obdržel úhledně zabalený balík, který obsahoval jedinou plesnivějící ponožku.

Posádku letadla neminula pozornost tisku a zasloužené ovace. Guvernér státu New York David Paterson označil incident za „zázrak na řece Hudson“ a ti, kteří se o něj přičinili, byli právem oslavováni jako hrdinové. Speciální pozornosti se dostalo oběma pilotům, zvláště pak kapitánu Sullenbergerovi, který se několik dní po nehodě skrýval před novináři. Když se ho později ptali, jak byl během tak krátké chvíle schopen realizovat odvážné přistání na hladině řeky, odpověděl:

„Jeden ze způsobů, jak nad tím můžeme přemýšlet, je, že jsem 42 let dělal malé, pravidelné vklady v této bance zkušeností. 15. ledna 2009 byl zůstatek dostatečný na to, abych mohl provést opravdu velký výběr.“

Kapitán Sullenberger odešel roku 2010, po třiceti letech ve službách US Airways, do penze. Do dnešního dne nepřestává poukazovat na nedostatky při konstrukci letadel, které by mohly přispět k tomu, aby se tehdejší nehoda opakovala.

ZDROJE:

Art, Schwartz: „Hero on the Hudson“ (26.1.2014). Hudson Reporter. Čteno 12.1.2025

Ford, Rebecca; McClintock, Pamela: „Aaron Eckhart Joins Tom Hanks in Captain Sully Movie (Exclusive)“ (11.8.2015). The Hollywood Reporter. Čteno 12.1.2025

Langewiesche, William: „The miracle plane crash-landing on the Hudson River“ (7.2.2010). The Sunday Times. Čteno 12.1.2025

Paur, Jason: „Sullenberger Made the Right Move, Landing in the Hudson“ (5.5.2010). Čteno 12.1.2025

Trotta, Daniel: „New York hails pilot who landed jetliner on river“ (16.1.2009). Reuters. Čteno 12.1.2025