Jak Tillyn otvor pomohl Britům vyhrát 2. sv. válku. O Beatrice Shilling, která opravila cokoliv

Henry a Nancy Shillingovi z anglického hrabství Hampshire si po třech dcerách zoufale přáli počít chlapce. Jejich modlitby zůstaly oslyšeny a tak v březnu roku 1909 přibyl do rodiny poslední člen - zdravá a růžolící holčička, kterou pojmenovali Beatrice. Už od doby, co se naučila mluvit, bylo jejím rodičům jasné, že s tímhle děvčetem to nebude jednoduché. Byla divoká a svéhlavá a Shillingovi se leckdy báli, že jim přeroste přes hlavu.

„Beatrice,“ plísnila ji jednou matka, „nemůžeš přece kousat svoji sestru!“

„Musím,“ odpověděla dívenka.

„Tak aspoň řekni, že je ti to líto!“

„Není,“ odsekla Beatrice zpupně.

Brzy bylo zřejmé, že Beatrice (které v dětství nikdo neřekl jinak než Tilly) je jiná než ostatní dívky v jejím věku. Zatímco její sestry si z kapesného kupovaly sladkosti a spony do vlasů, Beatrice všechny peníze utrácela za nářadí, kapesní nože a lepidla. Její nejoblíbenější hračkou nebyly panenky, ale tehdy moderní stavebnice Meccano (předchůdce u nás populárního Merkuru). Za vlastnoručně sestavený funkční model mechanického kolovrátku dokonce vyhrála hlavní cenu v národní soutěži. Její zápal byl něčím mnohem víc, než jen vášní modeláře: odmalička ji fascinovaly stroje a byla přímo posedlá motory, už jako desetiletá také dokázala v domácnosti opravit prakticky cokoliv. Není proto divu, že se záliba v modelářství plynule přehoupla v lásku ke strojnímu inženýrství, která jí měla vydržet po celý život.

Když bylo Beatrice deset let, přestala utrácet za lepidla a začala šetřit. Zlobilo ji, že na cyklistických výletech zaostává za svými sestrami, a tak se rozhodla, že si pořídí něco lepšího, než je jen šlapací kolo. Ve čtrnácti letech si přes nevoli rodičů koupila svůj první motocykl, dvouválcový Royal-Enfield. Když se na něm zrovna neproháněla ulicemi, seděla v garáži, pořád dokola rozebírala a zase skládala jeho motor a přemýšlela, jak ho vylepšit.

Po maturitě na střední škole začala Beatrice pracovat pro elektrikářskou firmu. Nejprve na její práci dohlížel mistr, ale protože se osvědčila, brzy vykonávala praxi samostatně. K tomu se zapojovala do veřejného života a psala odborné články do časopisu The Electrical Age. Toužila se přihlásit na vysokou školu, ale kromě toho, že neměla na školné, čelila demotivujícímu tlaku svého okolí, které ve 20. letech 20. století mělo jen málo víry v technickou zdatnost žen.

„Pro ženu té doby by byla reálnější kariéra krotitelky lvů, než aby se dala na elektroinženýrství,“ popsal trefně její pozdější životopisec Matthew Freudenberg. K vysněnému studiu nakonec Beatrice pomohly sufražetky z Women’s Engineering Society, které jí bezúročně půjčily na školné. Roku 1932 se tak mohla stát jednou ze dvou žen, které ukončily studium inženýrství na univerzitě v Manchesteru. Je zajímavostí, že ženské studentky byly v tomto oboru zastoupeny tak málo, že diplom i s titulem obdržela v mužském rodě.

K největšímu obratu v jejím profesním životě došlo v roce 1936, když byla přijata jako vědecká důstojnice do Royal Aircraft Establishment (RAE), výzkumné a vývojové agentury Královského letectva (RAF). Jen o tři roky později začala 2. světová válka a její působení v RAE se stalo záležitostí národního významu.

Královské letectvo bylo na začátku války nuceno snášet bolestný handicap: jejich tažní koně, stíhací letouny Spitfire a Hurricane, totiž trpěly vážným konstrukčním nedostatkem. Oba typy letounů disponovaly motorem Rolls-Royce Berlin, který byl vybaven typem karburátoru s dvojitým sytičem. Jakmile letadlo s takovým motorem provedlo manévr záporné síly G (tj. prudce naklonilo nos dolů), palivo bylo vytlačeno směrem nahoru do karburátoru, což vedlo k rapidnímu poklesu výkonu a v konečném důsledku k „utopení“ karburátoru v palivu a selhání letadla. Německé stíhačky, které byly vybaveny benzínovými motory s přímým vstřikováním paliva, tímto problémem netrpěly, protože vstřikovací čerpadla udržovala letadlo na přímém tlaku. Tato jejich výhoda oproti britským letounům, jejichž motory při střemhlavém letu (základním obranném a útočném manévru) vypínaly, mohla zásadním způsobem ovlivnit průběh bitev o Francii a Velkou Británii v roce 1940.

Poté, co firma Rolls-Royce několikrát selhala v pokusech o inovaci karburátoru (všechny skončily v testovací fázi), vstoupila do hry Beatrice Shilling. Přišla se zdánlivě jednoduchým nápadem: navrhla mosazný omezovač průtoku paliva ve tvaru náprstku s přesně vypočtenými rozměry, který by umožňoval dostatečný průtok při zachování maximálního výkonu motoru. Instalace byla navíc velmi jednoduchá a nevyžadovala odstavení letadla ze služby. Beatrice se svým týmem objížděla jednu jednotku RAE za druhou a omezovače instalovala na místě.

Toto jednoduché zařízení, pojmenované oficiálně „RAE omezovač“, si mezi piloty získalo nesmírnou oblibu. I navzdory svým schopnostem čelila Beatrice v RAE systémové diskriminaci (jako žena nesměla navštěvovat místní klub ani kantýnu, velitel zpočátku s nevolí přijímal i samotnou její přítomnost v prostorách základny), po zavedení jejího omezovače se ale stala miláčkem Královského letectva. Sir Stanley Hooker z firmy Rolls-Royce její vynález přejmenoval na „otvor slečny Shillingové“ a jako takový ho známe dodnes. Piloti RAF byli přesvědčení, že „otvor slečny Shillingové“ jim pomohl vyhrát válku.

Když zrovna nezachraňovala britskému letectvu krky, věnovala Beatrice veškerý svůj čas a energii motorkám. Instalace rozvodů a vývoj karburátorů ji sice bavil, ale svými motorkami přímo žila. Od 30. let se pravidelně účastnila motocyklových závodů na vozech, které si sama upravovala ve své domácí dílně, a s rozkoší rozšiřovala svůj vozový park. Milovala je tak moc, až začala kolovat anekdota, podle které souhlasila se sňatkem se svým mužem Georgem Naylorem (se kterým se seznámila na základně RAE) pouze pod podmínkou, že stejně jako ona na závodech překoná rychlost 160 km/hod. Vzali se roku 1938.

Za svůj přínos Královskému letectvu byla Beatrice roku 1949 vyznamenána Řádem britského impéria. Po válce se podílela mj. na vývoji střely Blue Streak, zkoumala vliv mokré dráhy na brzdění a pomáhala navrhovat a stavět boby pro olympijský tým Royal Air Force. Zemřela 18. listopadu 1990 ve věku 81 let jako jedna z nejvýznamnějších postav válečného letectví.

ZDROJE:

Hewitt, Sam: „Beatrice Shilling“ (20.3.2018). The Classic Motorcykle. Čteno 25.11.2024

Holloway, James: „How Miss Shilling’s Orifice Helped Win the War“ (říjen 2020). www.damninteresting.com. Čteno 25.11.2024

Smith, Nick: „Late great engineers: Beatrice Shilling - Battle of Britain innovator“ (9.2.2021). The Engineer. Čteno 25.11.2024

„Beatrice Shilling: Pioneering engineer's genius 'helped win World War Two'“ (23.6.2017). BBC. Čteno 25.11.2024