Článek
Přelom roku je u nás doma obdobím závěrečných bilancí. Protože rodinné finance mám pod palcem tradičně spíše já, jsem to taky já, kdo bere do ruky papír, tužku a pěkně postaru, bez aplikací a jiných pomocníků, počítá.
Poměrně velkou položkou v našem rodinném rozpočtu jsou výdaje za domácí mazlíčky. Máme kočku, fretku a rybičky. Snažíme se nekrmit je onucemi: věříme, že čím více péče věnujeme výběru krmiva, tím méně starostí pak budeme mít na veterině (trochu ironie vzhledem k tomu, co mě motivovalo k napsání tohoto textu). Kvalitní krmivo, podestýlky a sem tam nějaký ten doplněk stravy kupujeme ve velkém s využitím všech možných věrnostních slev na jednom větším německém eshopu. Čas od času je třeba vzít teplokrevná zvířata na preventivní prohlídku a nějaké to očkování.
Spokojenost živých tvorů má u nás doma zkrátka prioritu a my se snažíme ke všem přistupovat zodpovědně (i když si samozřejmě uvědomujeme, že není možné, aby u nás jedly němé tváře dráže než my). Určitě nejsme výjimkou; je známo, že na péči o své zvířecí miláčky jsou Češi ochotni vynaložit celé jmění.
Promačkání břicha za čtyři stovky
Do poctivých průběžných propočtů nám hodil vidle osud. Loni v červnu jsme dostali medicínský důkaz, že i fretky mají duši. Naše fretka se totiž začala potýkat s psychogenní zácpou. Že to zní úsměvně? No jo, jenže ji to reálně ohrožuje na životě. Když se to stalo poprvé, vypadala na umření: když ten veselý, aktivní tvoreček, který vám přináší tolik radosti, sedí apaticky v rohu a jediný zvuk, co vydává, je kníknutí bolestí, uvědomíte si naplno, že to není „jen zvíře“. Tomu, že nejde o „jen zvíře“, pak taky bude odpovídat vaše ochota do něj investovat. První ze série loňských psychogenních zácp stála naši fretku dvě akutní návštěvy veteriny a nás lidi 7345 korun českých.
Aby bylo jasno: naše zvířata milujeme a peníze vynaložených na to, aby se u nás měla dobře, nelitujeme. Přesto mi to obočí po obdržení účtu za veterinu vyskočilo docela vysoko. Další vyúčtování nám už jen jedno po druhém vyráželo dech, až jsme se nakonec dostali do stavu pokorného smíření. Chápu položky, jako je lék proti bolesti, injekce na rozhýbání střev nebo probiotika. Chápu i pohotovostní příplatky. Čemu se divím je čtvrtminutové promačkání břicha za čtyři stovky nebo suché vyholení lysinky o velikosti pětikoruny za tři, což jsou položky, které když se nasčítaly, udělaly většinu výsledné ceny.
Ne, veterinář nás nebere na hůl. V naší lokalitě jsou tohle standardní ceny veterinárního ošetření.
I fretky mají duši
Následující návštěvy veteriny nebyly o moc levnější: 5412, 6100, 6225. Někdy v průběhu těchto návštěv se zjistilo, že potíže naší fretky jsou psychické. V překladu: naši fretku něco štve tak moc, až se jí z toho zastaví střeva. Zastavená střeva ji můžou zabít, proto už půl roku zuřivě pátráme po příčině a v mezičase jí prostě platíme. Platíme, protože nic jiného se dělat nedá - umřít ji na to nenecháme.
Fixní, roky neměnné platby u nás za posledních šest měsíců skokově narostly o akutní výlety na veterinární pohotovost a konzultace u zvířecího specialisty. Ke všemu je třeba ještě připočíst výživové doplňky a pasty na žaludek, bylinky a difuzéry, které mají působit jako fretčí antidepresiva. Fretka zatím většinu času spokojeně odpočívá na polštářku, vědoma si své moci nad naší domácností. Nepřeháním, když říkám, že vitamíny pro zvíře jsou dražší než vitamíny pro děti. Kupeckými počty jsem nakonec došla k nevyhnutelně znepokojivému závěru: v přepočtu na měsíc a hlavu nás naše zvířata stojí více než naše batole.
Protože si zároveň nechávám posílat ze zdravotní pojišťovny výpis úkonů, obočí mi vystřelovat nepřestalo. Prevenci u mého praktika si moje pojišťovna cení na méně než náš veterinář střeva naší fretky. Je to asi špatně. Jen nevím, na kterou stranu.
