Článek
Pohled se změní, pokud nahlédneme na účinky cukru informacemi z duchovní vědy a antroposofické medicíny, kterou reprezentuje filosof Rudolf Steiner:
„Obecně lze říci, že požívání cukru zvyšuje ve fyzičnu vědomí osobnosti člověka. Je možno dokonce tvrdit, že lidé, kteří určitým způsobem holdují požívání cukru, samozřejmě v rozumné míře, snáze vtiskují svému fyzickému tělu vlastní osobitý charakter než ti, kteří zálibu v cukru nemají. Tyto věci mohou dokonce vést k porozumění toho, co se dá sledovat i zevně. V zemích, kde se podle statistiky pojídá méně cukru, jsou lidé, co do osobního charakteru méně výrazní, než v zemích, kde se požívá cukru více. Jdete-li do zemí, kde vystupují lidé více osobitě, kde se téměř každý pociťuje vyhraněně a potom se odeberete do zemí, kde lidé, řekli bychom, mají více všeobecný národní typ, jsou neosobití již v zevnějšku; potom shledáte, že v prvních zemích se konzumuje mnoho, a v posledních zemích málo cukru.“
Česko je na jednom z předních míst ve spotřebě cukru na osobu. Souvisí to s postupným vývojem „já“ člověka. Výrazem jeho „já“ je lidská krev. Hybatelem krve v organismu není srdce prezentované jako pumpa, ale „já“ je tím, co uvádí krev v pohyb. Cukrovka jako nemoc potom vzniká proto, že jedinec nedokáže svým „já“, svou silou osobnosti regulovat nadlimitní přísun cukru v organismu. Zde se musí vycházet z individuality člověka; známe všichni ty, kteří mohou sníst kvanta sladkostí a cukrovka nikde adalší, kteří jsou cukrovkou ohroženi a musí si odměřovat mikrodávky, které mohou sníst.
Tolik proklamovaná dědičnost nevysvětlí, proč jedinec onemocní cukrovkou, třebaže v rodinné anamnéze po ní není stopa a naopak v „cukrovkářské“ rodině jsou jedinci, kteří cukrovku neznají.
Jsme součástí světa kolem nás i celého hvězdného vesmíru. Naše neměnné fyzické tělo je vytvářeno z dvanácterých sil zvěrokruhu a tělo éterické permanentními rytmickými změnami, jejichž původem jsou pohyby a síly sedmi planet. Například zrození pod nadvládou planety Saturn předurčuje jedince s primárními orgány žaludku, sleziny a slinivky, aby požíval více cukru, než ostatní jedinci, protože pocitová sladkost je pro něho potřebná. Naproti tomu zrozenci pod Slunečním znamením mají vyšší dispozice onemocnět cukrovkou, protože jejich krevní oběh patřící k srdci je ne vždy uhlídán silou jejich „já“.
Dr. Michaela Glöckler, vedoucí dětská lékařka medicínské sekce ve švýcarském Goetheanu ve svých přednáškách a v knize Hovory o dětech píše, vycházeje z filozofie Rudolfa Steinera:
„V otázce chuti jsme si vědomi bezprostředního příjemného dotyku s něčím sladkým. Kvalita kyselého, slaného a hořkého má mnohem agresivnější charakter. Sladké naproti tomu konejší, zabaluje a podporuje. Nechceme vzbudit mylný dojem, že by měl cukr zmizet z našeho jídelníčku. Mnozí kojenci, nemající cukr v potravě, kteří neprospívají a jsou bledí, se mohou díky přidání 3% cukru do jídla, za několik málo týdnů proměnit ve zdravé, růžolící děti. Cukr je vysoce účinná substance, která by měla být vědomě podávána v závislosti na temperamentu a konstituci dítěte.“ Samozřejmě, že nadměrná spotřeba cukru může působit i nepříznivě.
Kolem devátého, desátého roku dítěte nastává vývojový přelom. Dítě v té době začíná nevědomě prožívat, že se v jeho životě vynořuje něco, co se dotýká celého jeho individuálního bytí a najednou pociťuje nevyslovené otázky po svém duchovním původu. Tento vývojový přelom se projevuje také tělesnými příznaky. Srdce náhle začne stupňovat svou schopnost přijímat krev – tzv. tepový objem. Srdce, které má mezi orgány ústřední postavení, tím tedy stupňuje svou schopnost výkonu zrovna v době, kdy ústřední bytostná podstata dítěte –jeho já- prochází rozhodujícím vývojovým přelomem. Krizový charakter tohoto přelomu se však projevuje na jiném látkovém procesu – na chování krevního cukru. V průběhu dětství hladina cukru trvale stoupá a odpovídá tak stále silnějšímu vtělování „já“ dítěte. Tato stoupající křivka ukazuje přesně v devátém roce školního dítěte přechodný pokles. Zde se ukazuje materiální protipól k jemnému prožitku „já“, který potřebuje oporu ze strany dospělých a jejich výchovných opatření. Slabost, osamělost a opuštěnost, jež devítileté dítě prožívá, se tedy projevují i v látkovém procesu dočasným poklesem hladiny cukru v krvi.
V neposlední řadě je přijímání potravy důležitým sociálním prvkem. Člověk musí v dnešní době – když to musí být – dokázat strávit a zvládnout vše a ten, kdo za obtížných okolností chce svůj způsob výživy, který poznal jako správný, uskutečňovat za všech okolností, ten vskutku není pro své okolí žádnou radostí! Sociální prvek je totiž také důležitým základem pro impuls hygieny.
Proto bychom měli, jako rodiče a vychovatelé poskytovat zázemí a oporu vyvíjející se osobnosti dítěte, pomoci jim otevřít se pramenům síly zejména z duchovních zdrojů a tou přiměřenou dávkou cukru, kterou od nás děti požadují, jim dopřát s láskou beze zloby.
Zdroje:
Rudolf Hauschka Člověk a výživa
Dr. Michaela Glöckler Hovory o dětech
Sergej O. Prokofjev Mysterium zmrtvýchvstání
Rudolf Steiner O zdraví a nemoci
“ “ Okultní vývoj člověka
“ “ Rosekruciánská duchovní věda
“ “ Duchovně vědecká nauka o člověku
Jennifer Harperová Tajemství čínského léčitelství
Hermann Koepke Tři stupně ve vývoji školního dítěte
