Článek
Mojžíš byl hebrejský zákonodárce a prorok, který vyvedl Izraelity z Egypta.Už jeho zrození předurčovalo jeho odsud. Jako novorozený byl položen do košíku a poslán po vodě. Z okultního hlediska šlo o to, aby dítě, obklopené vodou bylo chráněno před vnějšímy dojmy, dokud se neprobudí jeho astrální tělo a dokud v něm nezazáří éterické tělo, které Zarathustra včlenil svému žáku Mojžíšovi. Mojžíš, jehož jméno je okultní výraz pro pravdu, tím získal nesmírné vědění, které později rozvinul v egyptských mysteriích. Mojžíš svým Zarathustrovým dědictvím učil o úsvitu pozemské existence a o pozemském vývoji člověka. Moudrost, vštěpovaná Mojžíšem do kultury a civilizace, se musela nutně rozvíjet v podobě, v níž vedl svůj lid. Hebrejská rasa byla od přírody důkladně přizpůsobena tomu, aby přijala ono velké osvícení, které měla předat mise Mojžíšova. To byl velký okamžik v lidské evoluci, když Mojžíš, ten velký mudrc a zasvěcenec cítil, že se to vynořuje v průběhu událostí v průběhu času, kdy byl ve stavu inspirace, ve kterém cítil božské vanutí světem ve zcela nové podobě a jak toto božství chtělo prorazit do lidského vědomí. Bylo však nutné, aby Mojžíš byl také schopen tento dopad zefektivnit. Lidé, jimž měl být takový Bůh vyhlášen, nesmí mít jiné božství než toto, které vzniklo z „Já“. Pro individualitu, jako je Mojžíš, nešlo jen o to přijmout tu mocnou inspiraci a hlásat ji svému lidu, ale trvale ji upevnit ve vědomí tohoto lidu, a tím s ní zcela prostupovat duší židovského národa.
Zdroj: https://rsarchive.org/Search.php?q=the+flood+
