Článek
Ze Zprávy o českém knižním trhu vyplývá, že v roce 2022 vyšlo v České republice přibližně 14 000 knižních titulů. Obrat prodaných tištěných knih se točí kolem čísla 8 miliard korun. Můžeme tedy přiznat, že knihy se neustále tisknou a prodávají ve velkém množství. Když tyto údaje porovnáme například s výsledky před deseti lety, pak uvidíme, že počet vydaných knih mírně klesnul (zhruba o 2 000 titulů méně), ale i tak se pořád nedá říct, že Češi posílají knihy k ledu. Podle zahraničních výzkumů dokonce Česká republika dosáhla na šestou příčku na světě mezi zeměmi, kde se nejvíce čte - Češi čtou v průměru 7 hodin 24 minut týdně.
Pokud dnes vidíme mladou generaci něco držet v ruce pro ukrácení času, pak to rozhodně není kniha ale mobilní telefon. Ale není to už jen mladá generace, postupně k tomu sklouzáváme všichni. Když se chceme něco zajímavého dozvědět, není nic jednoduššího než sáhnout po telefonu, a tak zvaně si to „vygooglíme“. Když někomu jemně vytknu, že vůbec nečte, hned se na mě ohradí, že čte pořád, jenom ne knihy, ale informace v telefonu. Nabízí se tedy otázka, jestli je to totéž? Můžeme o člověku říct, že je sečtělý, i když za celý život nepřečetl žádnou knihu?
V dávných dobách středověku, kdy nebyla žádná vymožená technika, patřila kniha k tomu nejdůležitějšímu zdroji zábavy a informací. Nic jiného v tomto směru neexistovalo, informace se předávaly pouze pomocí ručně popsaných listů. Dnes zraky většiny z nás hledí spíše na displej než na papír. Asi bychom tedy mohli připustit, že dnešní generace je do jisté míry sečtělá, pokud v telefonu opravdu něco čte.
A co když tito „čtenáři“ většinu času čtou pouze zprávy na Messengeru a WhatsAppu nebo něčí příspěvky na Instagramu a Facebooku? I tady se jedná o zdroj nových informací a rozšiřování si obzorů. Jde o to, že co si dříve lidé sdělovali ústně nebo v dopisech, teď převádějí na psanou řeč sociálních sítí. Je to sečtělost, když se to čte? Myslím, že hodně z nich by nejspíš odpovědělo, že ano. A ještě chytře dodají, že nemusí za knihy utrácet peníze, protože to mají na internetu zadarmo.
Pak tu na druhou stranu máme čtenáře/posluchače audioknih. Může se stát, že tito lidé nepřečetli v životě jedinou tištěnou knihu, a přitom dokonale znají obsah každého nově vydaného titulu, zkrátka proto, že si ho naposlouchali. Kam zařadíme tuto sortu lidí? Jsou to pořád ještě čtenáři nebo už jen posluchači? Velcí milovníci knih by nejspíš řekli, že kdo poslouchá audioknihy, zkrátka není sečtělý, protože knihy nečte.
Teď nám tu ještě vyvstává otázka, jestli je vůbec nutné nechávat knihy stále tisknout. Proč? Výroba bere spoustu času, prostoru, peněz a dřevního materiálu, který se dá využít na potřebnější účely. Dnes už totiž na trhu máme chytré čtečky knih, takže stačí dva kliky a obsah knihy si na e-shopu velmi jednoduše zaplatím a stáhnu. Mám jej ve čtečce a můžu číst hned. Čtečky jsou koncipované tak, že nevyzařují modré světlo, jako displeje telefonů a tabletů, takže velmi efektivně nahrazují běžný papír, tudíž neškodí našim očím a zůstávají relativně dlouho nabité. Zároveň jsou samozřejmě levnější, a ta malá investice do čtečky se nám brzy vrátí. A co je na tom nejpříjemnější? Do malého přístroje se mi vejde tisíce knih, takže si můžu do kabelky či batůžku strčit celou knihovnu a vydat se s ní na cesty.
Sečteno a podtrženo, dalo by se říct, že knihám už by mělo odzvonit, že je to prostě zastaralá věc. Na slovo sečtělý dnes můžeme nahlížet z různých úhlů pohledu. Máme si pod tím představit množství jakéhokoliv přečteného textu a audioknihy úplně vyřadit? Vypadá to, že abychom si sečtělost přidali ke svým kladným vlastnostem, už dnes knihy nepotřebujeme. Co na to řekne vy, milovníci knih?
Anketa
Zdroje:
Zpráva o českém knižním trhu, Svaz českých knihkupců a nakladatelů, 2022
Údaje z článku:
https://illogicalscript.com/top-10-countries-that-read-the-most-books/?expand_article=1
