Článek
Začneme podzimem – tak, jak ho prožíváme dnes. Všude příliš tolerance, nesnesitelnost dobra a přebytek empatie. Už se to nedá vydržet, chce to nějaké vzrušení, krev, násilí. Nemůžeme si být všichni rovni, někdo musí být rovnější. Najdeme nepřítele, kterému dáme na záda terč. Vyrobíme mučedníky, abychom mohli omlouvat zvěrstva. Populisté slibují štěstí zdarma do každé tradiční rodiny. Fakta nikoho nezajímají. Slova ztratila význam. Lež se stala normou. Zvedá se vlna odporu a nenávisti, všechno směřuje k temnotě, která nás brzy pohltí.
Přijde zima a nastanou totalitní orgie. Každá zima je jiná – záleží, který psychopat je u moci. Jeden nechá lidi vyhladovět, jiný je plynuje, další je bez milosti střílí. Formy se liší – fašismus, komunismus, diktatury – ale princip je stejný: strach, násilí, podřízenost. Vše schované za boj o svobodu slova, ale jen pro ty, kdo souhlasí. Kdo nesouhlasí, je odstraněn. Všichni se musí tvářit blaženě a hlavně ne-vy-bo-čo-vat. Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla.
A pak přichází jaro. Lidé se začínají probouzet, zjišťují, že zima byla peklo a že utrpení bylo zbytečné. Pocítili hlad, nedostatek, nepohodlí. Museli se uskromnit, sdílet, prosit a pocítili vděk. Dostali se na dno a hledají světlo, aby mohli znovu růst. Začíná rozkvétat láska, pravda a pochopení. Lidé jsou vnímaví a citliví, protože prožili společnou bolest – zkušenost, která je zocelila a probudila z letargie.
Přichází léto, je radostné. Konečně žijeme beze strachu, budujeme jednotu a důvěru. Chceme spolupracovat, ne válčit. Hledáme shodu, ne to, co nás rozděluje. Vše je zalité tolerancí a svobodou. Lidé si říkají, co chtějí, mají hojnost a všechno se stává samozřejmostí. Každý si hoví na svém písečku a už zapomněl, jak strašná byla zima. Zapomíná, že by měl o vše, co získal, pečovat, vysvětlovat, opakovat, nezapomínat. Jenže zima se zdá daleko a všechno funguje – tak proč se starat?
Jenže pak začne nový podzim. A všechno se opakuje. Jen tahle „roční období“ netrvají měsíce, ale desítky či stovky let.
Je to koloběh, z něhož není úniku. Lidstvo je k němu odsouzeno, protože odmítá přemýšlet, žít vědomě a pokorně, v souladu se vším živým na planetě. Místo toho se nechává svést lží, pozlátkem a jednoduchými řešeními. Odmítá pracovat samo na sobě – a proto se cyklus znovu a znovu roztáčí.
Které je vaše nejoblíbenější období?
