Článek
Spor mezi Macinkou a prezidentem je velmi nešťastný. Celá sněmovna i blamáž kolem Turka na mě působí jako mateřská školka.
Začněme od začátku. Prezident měl Turka jmenovat. Měl jasně a veřejně říct své výhrady, nechat politickou odpovědnost na těch, kteří na nominaci trvali, a jmenování provést. Je to odpovědnost premiéra, nikoli prezidenta.
Dobře – nejmenoval ho. I to je realita.
V tu chvíli měl premiér udělat jediné správné: pokud se s prezidentem nedohodl, měl okamžitě podat kompetenční žalobu a nechat rozhodnout soud. Od toho soudy jsou.
To, že Macinka žalobu nepodá a zdůvodňuje to tím, že „soudci jsou aktivisti“ a nesoudí spravedlivě, je další hřebík do už tak narušené důvěry v instituce. Zvlášť když to říká člověk, který je ministrem. Nemá pro takové tvrzení jediný důkaz – a přesto jím veřejně podkopává právní stát. To není odvaha. To je zbabělost.
Jeho komunikace navíc působí jako vystupování mladíka, který se opil ve čtvrté cenové a najednou má pocit, že mu patří svět.
Macinka tvrdí, že se prezident „nechová jako chlap“. Opravdu? Co je nechlapského na tom odmítnout kandidáta, který nemá žádnou relevantní kompetenci a vzhledem ke svým opakovaným kauzám není vhodným příkladem pro výkon ministerské funkce?
Mně naopak přijde nedospělé trvat na ministrovi, který nemá žádnou odbornost, nic v životě neřídil – tedy kromě auta, a to ještě špatně. Takový člověk profesně není vhodný na pozici, v níž má činit zásadní rozhodnutí ovlivňující život deseti milionů lidí. Ostatně sám kandidát se opakovaně ukázal jako někdo, kdo na takovou roli nemá.
Mluvit o „chlapáctví“ v situaci, kdy se Macinka s Turkem chovají jako děti, je absurdní. Připomínají mi kluky z pohádky Saxana, kteří sháněli babské ucho – ne kvůli ní samotné, ale čistě pro vlastní prospěch. Přesně tak dnes působí tito dva pánové.
Jenže ministr nezastupuje šest tisíc lidí, kteří ho volili. Zastupuje deset milionů občanů. A takové chování by nemělo být standardem v České republice.
Turek získal výrazně více hlasů a byl hlavní tváří kampaně Motoristů. I díky němu se Macinka dostal do sněmovny. Jenže Turek se dlouhodobě nechová jako dospělý člověk, a proto ho prezident odmítl jmenovat. Macinka mu teď zřejmě „dluží“ politickou službu a snaží se ho za každou cenu prosadit.
Tohle má být ono tolik vzývané chlapáctví? Prosazování osobních zájmů nad zájmy celku, který mají zastupovat?
Chápala bych ten boj, kdyby byl Turek odborník. Kdyby byl diplomatický matador, který se diplomacií živí. Nebo kdyby celý život pracoval na ochraně přírody, něco vybudoval a měl za sebou reálný přínos pro Českou republiku.
Nic z toho se ale neděje.
Zajímalo by mě, co si o tom myslí Tomio Okamura. Před volbami tvrdil, že ve vládě budou mít pouze odborníky. Překvapuje mě, že právě on Turka podporuje.
Od chvíle, kdy Turek vstoupil do veřejného prostoru, sledujeme především sérii skandálů. A ne dávných. Minulý rok překročil rychlost, lhal o tom, že se to stalo v Německu, a tvrdil, že taková jízda je tam povolená. Když se ukázalo, že šlo o Českou republiku, vymlouval se jako dítě a ještě burcoval ostatní k rychlé jízdě. Můžeme být rádi, že to neskončilo tragédií.
Tohle má být chlapáctví? Ne. To je dětinské a nebezpečné.
Člověk – natož politik – se staví problémům čelem, ne zadkem.
Nedokážu si představit, že by se něco podobného odehrávalo v Británii. Ne v této podobě. Ne s takovým klidem. A už vůbec ne bez následků.
Po SMS zprávě, jakou Macinka poslal Kolářovi, by v britském prostředí neřešil svou pozici jen jeden politik. Řešila by ji celá strana. Okamžitě. Bez relativizování, bez výmluv, bez macho řečí o „chlapskosti“. Nátlak, byť jen naznačený, je tam politický jed.
Ne proto, že by britští politici byli lepší lidé. Ale proto, že tam stále platí, že reputace je kapitál a stud má váhu. Chování je důležitější než výmluvy a standardy nejsou vyjednatelné podle sympatií.
U nás místo toho sledujeme teátr ze školní besídky. Uražené pózy, silácká slova, útoky na instituce, obviňování soudů, prezidenta i obyčejných lidí. Všechno možné – jen ne převzetí odpovědnosti. To, co by jinde znamenalo politický konec, se u nás mění v další díl nekonečného seriálu.
V Británii by se po podobném excesu nejspíš stalo toto:
– jasná omluva,
– rezignace,
– a snaha strany se od chování jednotlivce co nejrychleji distancovat.
Protože by bylo zřejmé, že kdo kryje nátlak, legitimizuje ho.
V Česku se místo toho ptáme: „A co jako udělal tak hrozného?“
A tím je řečeno všechno.
Největší problém totiž není Macinka ani Turek.
Největší problém je posunutá laťka přijatelného chování, se kterou už se část společnosti smířila. A dokud budeme podobné věci omlouvat, zlehčovat nebo dokonce obdivovat jako „chlapské“, budeme dál žít v realitě, kde je ostuda normou a důstojnost výjimkou. Ve světě, kde jsou hrubost a hulvátství obdivovány a ti, kteří usilují o slušnou a věcnou debatu, se stávají terčem posměchu – opravdu v takové zemi chceme žít?
Takže se ptám: v čem je skutečný přínos Filipa Turka na jakémkoliv ministerstvu? Kromě toho, že je kamarád Macinky.
Kvůli této osobní vazbě se celá republika dívá na ponižující divadlo, které zaplatí občané ze svých kapes. Protože politici mezitím nejsou schopni řešit nic podstatného.
Je to ostuda. Otřesná. A bezprecedentní.
A pokud jde o Koláře – ano, pokud nemá smlouvu ani kancelář, pak nechápu, proč mu Macinka píše a snaží se tímto způsobem „tlačit“ na prezidenta? Působí to spíš jako snaha získat další munici proti prezidentovi, ideálně doplněnou o vytahování minulosti. Navíc si v jedné větě protiřečí: tvrdí, že mu prezident psal, ale že zprávu nezveřejní a „nechá to na prezidentovi“. Vzápětí si ale stěžuje, že na prezidenta ani nemá telefonní číslo a musí volat poradci, který není zaměstnancem Pražského hradu. (je to 28:38 kde rika ze dostal sms od prezidenta) Tak jak to je? Lže, nebo jen mluví bez rozmyslu? A proč se na to nikdo neptá?
Tohle ale není jen jejich vina. Je to vina všech, kteří odmítají přemýšlet komplexně, nést důsledky svých voleb a stavět se k nim kriticky. Neomlouvat své zástupce za stejné chyby, které vyčítají těm druhým. Kultivace politiky totiž začíná tím, koho a jak volíme. Tohle je vizitka občanů České republiky. Tohle jsme my. Líbí se vám tento obraz? Opravdu takto chtějí být Češi reprezentováni ve 21. století?
Každá volba se sebou nese odpovědnost.
Když v zemi vládne cynismus, přicházíme o svou důstojnost.
Takže ano – tenhle pohár ostudy a nedůstojnosti si musíme vypít až do dna.
Na zdraví.
