Článek
Dětství na Slovácku
Pocházím z malé vesnice u slovenských hranic. Krásná, tradiční, ale všude se pilo. Problémy se řešily v hospodě – v hádce i smíru, všechno se nakonec zapilo. Politika byla vzdálená, spíš jen drby a malý svět „každý na svém písečku“.
Hledání cesty
Po škole jsem zkoušela různé práce, ale nikde dlouho nevydržela. Vyučila jsem se sekretářkou – obor, který jsem nikdy dělat nechtěla. Chtěla jsem hokej a práci servírky, ale rodiče rozhodli jinak. Tak jsem tápala sama a hledala, co mě v životě udrží.
Nový začátek ve městě
V šestadvaceti jsem se odstěhovala do velkého města. Začala v Bille jako pekařka. Rozpékat housky a cítit vůni čerstvého pečiva mě bavilo – ale věděla jsem, že hledám víc.
První demonstrace – slepá zloba
Tehdy vládla ODS a já šla na první velkou demonstraci. Byla jsem naštvaná, ale neuměla vysvětlit proč. Věřila jsem, že všechno je podvod a všichni nás chtějí obrat. Když někdo svolal protest za demisi vlády, šla jsem tam. Nevěděla jsem, co chci změnit, jen že „tohle je špatně“.
„Revoluce“, která nikam nevedla
Atmosféra byla vyhrocená. Dav se vydal k České televizi – „nepříteli národa“. Vrátní byli kousek od toho, aby vytáhli pistole. Nakonec se demonstrace rozpadla, nic se nezměnilo. Jen jsme si vybili vztek a odnesli pocit, že jsme „něco udělali“. Ve skutečnosti se nestalo nic.
Setkání, které změnilo směr
Z pekárny jsem odešla a náhodou narazila na lidi z neziskové organizace. Nastoupila jsem jako ten „otravný člověk z ulice“, co zastavuje kolemjdoucí. Byla to moje škola života. Naučila jsem se, co znamená globální svět, kdo jsou oligarchové, jak funguje politika i spotřebitelské chování. Četla jsem, poslouchala, ptala se. A najednou jsem rozuměla i jednání sněmovny, o kterém jsem dřív ani nevěděla, že se vysílá online. Praha mě vychovala – nebo spíš lidé, kteří mi dali šanci učit se a růst.
Vývoj volebních postojů
V 18 jsem volila ODS, protože to řekl otčím. Pak jsem přešla doleva a teďka volím zlatý střed. Nikdy jsem ale nevolila antisystém – věřím, že problémy se neřeší útěkem. Demokracie není dokonalá, ale je to nástroj, na kterém musíme makat.
Zklamání ze současné vlády
Dnes jsem zase naštvaná na současnou vládu. Zklamala mě jako nikdo. Možná jsem měla příliš velká očekávání. Ale to neznamená, že budu volit strany, které demokracii bořit chtějí. Nechci, aby stát rozhodoval za mě, chci, aby mi dal nástroje k tomu, abych mohla dělat to, co mě baví, a aby mi to nekomplikoval. Stát se má starat o ty, kteří se sami o sebe postarat nemohou – nemocní, potřební, znevýhodnění. Má lidem pomáhat postavit se na vlastní nohy. Investovat do jejich rozvoje, ale ne je živit celý život. Jenže to by lidé museli chtít něco dělat – a někdo by je musel motivovat. Budu tedy dál hledat ty, kteří jsou mi hodnotově nejblíž. Ty, kteří chtějí dělat něco pro společnost, ne jen pro sebe a své kamarády.
Neodsuzujte, snažte se porozumět
Možná si říkáte: „Jo, aktivistka prohlédla a teď nám tu káže.“ Ale chtěla jsem se podělit o vlastní zkušenost, protože vím, že takových lidí jako já je v Česku hromada. Zmatených, naštvaných, nedůvěřivých, zklamaných. Takoví lidé pak jdou za tím, kdo jim věnuje pozornost, kdo se o ně zajímá, kdo jim dá najevo, že mu nejsou lhostejní, že jimi nepohrdá. Ale prosím vás – nemějte k nim nenávist. Nesnažte se je ponižovat, nesmějte se jim. Nevíte, jaký mají příběh, čím si prošli a jaký potenciál v nich dřímá.
Méně nenávisti, víc dialogu
Já sama jsem se posunula jen proto, že se ke mně lidi nechovali jako k méněcenné. Že mi věřili, že ocenili moji snahu, i když jsem ještě nechápala spoustu věcí. To mě nakoplo. Díky tomu jsem se naučila přemýšlet, růst a hledat svoje místo.
A přesně tohle dneska potřebujeme. Méně výsměchu, víc dialogu. Méně „my vs. oni“, víc snahy pochopit, proč někdo vidí svět jinak. Demokracii neudržíme tím, že se rozdělíme do dvou táborů a budeme se nenávidět. Udržíme ji jen tím, že spolu budeme mluvit – i když to bude těžké, i když to někdy bude bolet. Ale jedině dialog a hledání toho, co nás spojuje, dá základ stabilní společnosti.
Protože nenávist svět nezmění k ničemu dobrému. Ale snaha porozumět druhému ano.
