Článek
Co je to vlastně ta pravda, po které tolik lidí volá a kterou se kde kdo ohání? Pravda jsou fakta. Tedy něco, co lze doložit. Podívejme se na to na příkladu kriminalistiky – Češi, včetně mě, milují kriminálky. Možná proto, že v nich se opravdu pravda hledá tak dlouho, dokud se nenajde.
Důkaz místo dojmu
V kriminalistice nezáleží na dojmech, ale na důkazech. I když detektiv chytí pachatele s nožem na místě činu, musí prokázat, že skutečně vraždil. Bez důkazů zůstává jen podezřelým.
Stejně tak v životě – Vláda tvrdí, že potraviny zlevňují, opozice říká opak. Pravdu nenajdeš v jedné větě ani v titulku. Musíš poskládat střípky – účtenky, srovnání obchodů, statistiky. Teprve když dáš všechny díly dohromady, ukáže se skutečný obraz.
Pravda se nepozná podle toho, kdo to říká, ale podle toho, co lze doložit
Mozaika pravdy
Nestačí ale jeden důkaz – potřebujeme jich víc, poskládaných do mozaiky. Jinak hrozí, že vytržený detail nás zavede jinam. Abyste zjistili více informací a zajistili více důkazů, musíte umět klást otázky lidem, kteří vám doplní skládačku. Je třeba jít za nejbližšími lidmi oběti i podezřelého a ptát se i na nepříjemné věci, aby se odhalily všechny lži.
Proto spousta lidí nemá ráda novináře nebo ty, kdo se ptají. Představte si, že máte ve městě postavený park, za který obec utratila statisíce. Novinář nebo zvědavý občan se začne ptát: Co na tom tolik stálo? Kdo to stavěl? Proč je ta firma dva dny stará a nikdy nic podobného nedělala? A pak zjistíte, že zakázku dostala firma starostova syna, která ani neprošla výběrovým řízením.
Ptát se neznamená útočit, ale snažit se pochopit a najít pravdu.
Odvaha přiznat omyl
Někdy se i kriminalista splete. Pokud vyhodnotí důkazy špatně, musí mít odvahu omyl přiznat a pokračovat v hledání.
Totéž v běžném životě: Šéf si myslí, že zaměstnanec něco zanedbal, a kritizuje ho. Pak se ukáže, že problém způsobil systém. Přiznat omyl a omluvit se je jediné správné řešení.
Přiznat chybu není slabost, ale podmínka toho, abychom se dostali k pravdě.
Důvěřuj, ale prověřuj
Kriminalista, aby měl jistotu, že všechny ty důkazy, které sesbíral, opravdu odpovídají realitě a ne jeho domněnkám, si musí vše ověřovat.
Třeba když máte nějaký poutavý titulek – například: „EU nám zakázala rum.“ A když si to ověříte, zjistíte, jak to s tím rumem je. Přijdete na to, že originální rum se dělá z cukrové třtiny, ale jsou země, kde se vyrábí z bramborového lihu, což už není rum. Aby zákazníci napříč Evropou nebyli klamáni, dohodly se evropské státy, že se označení RUM může používat pouze pro alkohol vyrobený z melasy. Je to stejné, jako kdyby třeba v Praze někdo vyráběl pálenku z jablek, ale říkal tomu slivovice a prodával to za stejné peníze.
Takže platí: Důvěřuj, ale prověřuj. Heslo, které by měl mít politik vytetované na čele a občan v DNA.
Zaslepená nenávist
Kriminalista by neměl být zaujatý, tedy mít předsudky vůči někomu – ať už v jeho neprospěch, nebo ve prospěch. Například když si řekne: ‚Tenhle člověk je dost bohatý, proč by kradl?‘ Takový předpoklad může ovlivnit, jak bude posuzovat důkazy.
A právě podobné předsudky a zkratky vidíme i v dnešní společnosti. Včera neznámý střelec zastřelil veřejně známou osobnost. Pachatel není znám, ale vysoce postavení politici a jejich podporovatelé už na útočníka ukázali, aniž by ho chytili. Obvinili skupinu lidí opačného názoru z tohoto neomluvitelného násilí, a jediný jejich argument je, že „říkal něco, co oni nechtěli slyšet“.
Nenávist je špatná a nevede k ničemu dobrému. Stejně jako nevede k ničemu dobrému obvinit někoho bez důkazů. Je to jen rozdmýchávání další nenávisti proti lidem.
Vím, že je těžké odolat pokušení a neoddávat se emocím jen proto, že někdo říká to, co já bych si přála slyšet. Sama se s tím denně peru. Ale vím, že pokud odolám a počkám na výsledky (vyšetřování), mohu pak dělat závěry – ne o celé skupině, ale o jednotlivci, který podlehl nenávisti a svou frustraci řešil tím nejhorším a nejpodlejším způsobem.
Kdo z toho těží? Kdo má zájem, aby byla obviněna právě ta skupina, proti které vedou vlivní lidé svou nekonečnou válku? I to jsou otázky, na které je třeba hledat odpovědi.
Obviňovat bez důkazů znamená jen přikládat pod kotel nenávisti.
Lež tě vždycky doběhne
Lež je lákavá, protože tolik nebolí – aspoň ne hned. Pravda je často bolestivá, ale osvobozující. Existuje svědomí, ten tichý hlas, který nám připomíná, že jsme zahnuli. Lež si musíte pamatovat, pravdu ne.
Pravda i když zní někdy hloupě, je pořád lepší než „chytrá“ lež.
Nebát se nelhat
Pravda ti dává čistý stůl. Lež tě nakonec vždy doběhne. Lidé pravdu většinou znají, ale nesmí se bát ji říkat. Mějme odvahu a lásku k hledání pravdy. Jen tak můžeme zvítězit nad lží a nenávistí . Protože pravda se nevlastní, pravda se hledá. A každý, kdo tvrdí, že ‚má pravdu‘ a že se nikdy nemýlí, většinou lže sám sobě i ostatním.
