5 věcí, ve kterých je Berlín lepší než Praha

Neměla jsem v životě moc šancí cestovat, z více důvodů. Mrzí mě to, protože poznávání cizích zemí bylo vždycky mým snem. Proto mě loňské léto strávené v Berlíně nejen vyzulo ze sandálů, ale dokonce mi to stáhlo ponožky a sundalo ledvinku. Nečekala jsem, že 3 hodiny od Prahy najdu úplně jiný svět s naprosto odlišnou mentalitou.

V posledních týdnech jsme se s mužem rozhodli, že se v následujících letech do Berlína na nějakou dobu odebéřeme. A toto jsou naše důvody proč.

„Německá mzda“ je v Česku trochu idiom, takže mě nepřekvapilo, že jsou německé mzdy vyšší. Překvapilo mě ale, o kolik jsou vyšší. 3000 EUR pro prodavačku v Lidlu mi připadaly jako úlet, pak jsem se ale dozvěděla, kolik má podle tabulek zaměstnaný doktorand při plném úvazku.

O tisícovku víc.

A protože pracuju jako OSVČ a moji klienti jsou a budou hlavně Češi, německé mzdy se mě netýkaly, dokud jsem nezačala uvažovat nad doktorátem v Německu. Stipendia stojí za starou belu všude, ale překvapilo mě, že německý doktorand vydělává třeba trojnásobek toho, co zaplatí na nájmu. Jsou totiž plnohodnotnými akademickými pracovníky. Vzhledem k tomu, že čeští doktorandi pracují mnohdy na plný úvazek bez možnosti další práce, a to za stipendium celých 12 tisíc korun, je pro mě toto zjištění game changer. Německý doktorand má při úvazku ve škole standardní pracovní smlouvu s běžnými německými benefity, jako je dovolená, pojištění, firemní/univerzitní školka, stipendia na dítě, nárok na mateřskou.

Kladu si otázku, proč vlastně ještě někdo dělá doktorát na české univerzitě.

Samozřejmě zahrnuje větší ekologickou uvědomělost, nicméně mluvím spíše o komplexním přístupu k místu, kde lidé bydlí. Uznávám, že jsem se v Berlíně pohybovala nejvíc ve čtvrti, která by se dala nazvat „lepší“, kde bylo logicky čisto a klid. Jelikož mě doprovázel pes, navštívila jsem řadu parků po celém městě, kde mě spojení občanů s venkovním prostředím příjemně překvapilo.

Například letní odpoledne a víkendy tráví Berlíňané všeho věku na sofistikovaných piknicích ve zdejších parcích. V řadě z nich najdete veřejně přístupné toalety zdarma. Po polední piknikové vlně, na kterou si účastníci nosí i kempingový nábytek a velké várnice s různými lahůdkami, zůstávají parky stále čisté! Němcům většinou připadá nesmyslné nechat po sobě nepořádek. V parků dokonce najdete speciální stojany na krabice od pizzy a okolo košů najdete odložené lahve, samozřejmě i plastové, aby je zájemci mohli vrátit do obchodu.

Musím Berlínu vytknout jednu zásadní věc. Ačkoli jsem se setkala s tvrzením, že je Berlín nejvíc dog friendly město ve střední Evropě, setkala jsem se s více restrikcemi než v Praze. Psi musejí být například na max 1 m délky vodítka, na pouštění z vodítka je i v parcích potřeba speciální certifikát (což ale není sám o sobě špatný nápad). Dost mě zasáhla cena za dopravu psa přesahujícího „velikost kočky“. V Praze jezdí pes MHD zdarma, s výjimkou linek S a meziměstských spojů. V Berlíně jezdí pes zdarma pouze pokud máte delší než jednorázovou jízdenku za 3.80 EUR (což platí i v ČR u meziměstských spojů), jinak platí poloviční jízdné (okolo 2 EUR). Například na dvě cesty (tam a zpět) je pak výhodnější koupit si celodenní jízdenku za cca 10 EUR, protože k ní vás pes může doprovázet zdarma (o víkendu i děti).

Celkově se mi berlínská doprava ale líbila. Když pominu perfektní návaznost S-Bahnů, U-Bahnů, tramvají, autobusů a lodí, nemohu samozřejmě opomenout cyklostezky a cyklopruhy, které hojně využívají i senioři a rodiny s dětmi, bez ohledu na počasí a denní dobu. Ulice obsypané odloženými koly rezidentů jsou místní standard, co se týče zápůjčky, existuje dokonce sjednocující aplikace Jelbi, která zahrnuje všechny služby zápůjčky kola telefonem (Bolt, Lime a další) bez nutnosti používání všech jednotlivých aplikací. V ulicích čtvrti Tempelhof-Schöneberg, kde jsem se vyskytovala jsou běžně dostupné k zapůjčení také cargo kola pro malé děti a zvířata.

V Praze mohu psa nechat koupat u jakéhokoli přírodního koupaliště, kde to není výslovně zakázáno, ale v blízkosti centra mám přesně dvě možnosti: špinavá Hostivařská přehrada a ještě špinavější Džbán v Divoké Šárce. Někteří odvážlivci také nemají problém si zaplavat v páchnoucím, původně okrasném jezírku v Letenských sadech.

Berlínská jezera mě téměř rozplakala. Jak je možné, že v moderních městech tohle existuje? Je plný průzračné vody, ve které vidíte vlastní nohy obklopené malými rybičkami. Voda nezapáchá a nezpůsobuje kožní potíže. Se psem se nemůžeme „vyvalit“ kamkoli, existují výslovně psí pláže, kde to skutečně žije. Oproti Džbánu není pláž plná kvasících narkomanů s nevychovanými psy a dětmi, Němci na plážích jsou slušní, milí, navzájem se neomezují, ke psům se chovají laskavě.

Na Německu se mi obecně líbí dostupnost kvalitní zeleniny a ovoce. Mám pocit, že v Praze se situace v poslední době zlepšila, nicméně v sezóně není výjimkou, že jsou bedny v supermarketech plné hnilého jídla. A co je nejlepší? Skoro všechno seženete po euru.

Je příjemnější vybudovat si zdravý životní styl, když vás společnost podporuje. V prodejně potravin Rewe si můžete nechat vymačkat čerstvý pomerančový džus a zajíst jej zdravým bufetem uprostřed prodejny. Příjemnější to tu mají abstinenti. V Německu i malé pivovary nabízí dobrá nealko piva. Existují družstevní prodejny s luxusními farmářskými produkty, kde za pravidelný poplatek nakoupíte jídlo výhodněji.

Nikdy jsem nebyla člověk, který by si stěžoval na kvalitu českého jídla. Nedělám drama kolem dvojí kvality nebo dvojích cen. Jak je ale možné, že v zemi, kde je více než dvojnásobná průměrná mzda, člověk nakoupí tak výhodně?

Považuji se za patriota. Miluji Česko, svoz rodnou Moravu, mám ráda Prahu a žít zde pro mě je čest. Ale do Berlína se těším, přestože je potřeba dost naplánovat. Líbí se mi, jak se Němci chovají k sobě i svému okolí a jak podle toho jejich okolí vypadá (samozřejmě nemám iluze, že jsou takoví všichni, stačí se jet podívat do Krkonoš). Proč je potřeba za důstojnějším životem cestovat pryč? S tím bohužel nic neudělá žádná vláda, to je taková jakási kolektivní zrada. Spokojit se s minimem.

Stěhování do zahraničí samozřejmě nese další nevýhody. Kratší rodičovská dovolená, vyšší daně, jejich množství, podmínky pro OSVČ. Ale máme tu pak například specifika, jako je vyčlenění drobných freelancerů a umělců s menšími příjmy a dotování jejich odvodů.

Jak moc se roztrhat pro podobný přístup i v milovaném domově? To netuším. Důležité ale je, že za to žádný Fiala, ani Babiš nenese odpovědnost. My ano.

Přečtením tohoto článku a zhlédnutím reklam jste přispěli autorce na výlet do Berlína. Děkuji!

Zdroj: Webové stránky Visit Berlin - Picnic