Pád Berlínské zdi zavinil omyl: svoboda, kterou nikdo neplánoval

Jedním z důsledků Postupimské konference v roce 1945 bylo poválečné rozdělení Rakouska a Německa do okupačních zón kontrolovaných SSSR, Francií, Velkou Británií a Spojenými státy. Toto rozdělení se týkalo také Berlína, který se formálně nacházel v sovětském bloku. Zatímco západní část byla rozdělena na okupační zónu tří spojeneckých západních zemí, východní část měl pod palcem Sovětský svaz. Soužití západních a východních spojenců nebylo jednoduché a zahrnovalo větší či menší komplikace, jako je například tzv. Berlínská blokáda, která zahrnovala roční sovětské embargo na veškeré hmotné dodávky přes východní území. Ta byla zřejmě důsledkem západoněmecké měnové reformy vyčleňující západní marku a ta byla po provedení blokády nasazena také v západním Berlíně. Během těchto a dalších konfliktů mezi západem a východem došlo k formálnímu rozdělení Berlína.

Berlínská zeď ale vznikla mnohem později, a to v roce 1961.

Do té doby byla vyhlášena řada cestovních omezení, která se postupně začala aplikovat i na cestování mezi západním a východním Berlínem. Ačkoli takové cesty přinášely určitá omezení, byly stále možné. Obyvatelé západu a východu se mohly navštěvovat, nakupovat navzájem své zboží a přiblížit se k hranicím bez obavy o život. Přesto se rozdíl mezi západním a východním Berlínem jevil i zjevně. „Nevím, jestli to bylo dílo propagandy, kterou jsme samozřejmě měli i na Západě, nebo jestli to byla skutečnost. Vybavuji si ale nekonečný zástup šedivých lidí šourajících se ulicemi, kteří jen tu a tam prohodili nějaké to slovo. Zatímco na Západě jsme spolu hovořili a smáli jsme se nebo gestikulovali,“ popisuje Margit Hosseiniová, jejíž otec jakožto francouzský občan sloužil jako úředník ve francouzské okupační zóně.

Podobnou zkušenost popisuje Wolfgang Göbel: „Když jsem byl malý, přejít ulici bylo samo o sobě velké dobrodružství. Vyrůstal jsem ve východním Berlíně, kde stačilo doslova přejít ulici a člověk se ocitl v úplně jiném světě Západního Berlína. Luxus v podobě kokakoly, pomerančů, čokolády a zeleniny, to všechno jste si mohli koupit za východoněmecké peníze, jen jste se museli smířit se směnným kurzem.“ 1

Po roce 1961 už bylo nemožné přejít volně mezi západním a východním sektorem, s výjimkou západních novinářů nebo příslušníků armády a diplomacie, a to následujících téměř 30 let. Nepropustná hranice vztyčená východní stranou bez varování během následujících dekád bobtnala, rozšířila se o několik dalších zdí, příkop a přísné kontroly. Vize volnějšího života na západní straně, která umožňovala navíc volný pohyb mezi zbytkem západu, dovedla pochopitelně řadu lidí k útěku v kufrech automobilů, přes vodu, vzduchem či podzemím. Minimálně 86 osob při útěku přišlo o život, počet lidí zemřelých v důsledku s rozdělením Berlína je však větší.2

V druhé polovině roku 1989 byla vládnoucí vrstva NDR pod velkým tlakem. Otevření hranic v Maďarsku zavinilo další odliv mozků a pracovní síly, který byl pro stát nepřijatelný.3  V zemi panovaly nepokoje a byla uspořádána řada demonstrací, jichž se v různých městech účastnily stovky tisíc občanů. Vláda reagovala nepatrnými změnami, jež však občany neuspokojovala.

Večer 9. listopadu 1989 vyrazil Günter Schabowski, jeden z nejvyšších funkcionářů NDR, na tiskovou konferenci.4 Byl vyčerpaný z debat v posledních dnech, jejímž cílem bylo nalezení dostačujících ústupků protestujícímu lidu. Těsně před tiskovou konferencí mu byla předložena tisková zpráva, již si však nepřečetl. Obsahem bylo oznámení „nového“ cestovního zákona, který měl umožnit nové udělování víz pro soukromé cesty na západ za určitých podmínek. Primárně byl určen pro protestující, kteří svým zájmem o odchod destabilizovali systém. V praxi šlo však pouze o mírně upravený původní předpis, který svým „diplomatickým“ a nekonkrétním popisem vyvolával více otázek než jistoty.

Schabowski tiskovou zprávu přednesl jen tak mimochodem na konci tiskové konference s myšlenkami na odpočinek, jenž měl na dosah špiček prstů. Proto jej následné dotazy z publika vyvedly z míry.

„Žádosti soukromých osob o vycestování do zahraničí lze nyní podávat i bez splnění dosavadních požadavků. Cestovní povolení bude uděleno v krátké lhůtě. Důvody k zamítnutí budou brány v potaz jen v určitých výjimečných případech. Příslušná oddělení pasové a registrační kontroly na obvodních stanicích veřejné bezpečnosti v NDR dostala pokyn vystavovat víza pro trvalý odchod neprodleně a bez nutnosti splnění předchozích požadavků,“ přečetl Schabowski.

„Kdy zákon vejde v platnost?“ přišel dotaz z publika

„Podle mých informací ihned. Neprodleně,“ odpověděl Schabowski. Opomenul, že úprava má vejít v platnost až druhého dne ráno. Na dotazy, zda se nařízení vztahuje i na cesty v rámci Berlína, odpověděl neutrálním pokrčením rameny a po zopakování některých odstavců odpověděl, že nevidí nic, co by tomu nenasvědčovalo.

Sled dalších událostí můžeme přirovnat ke sněhové kouli. Nebo k dominovému efektu. Každopádně toto „drobné nedorozumění“ vedlo k začátku konce.

Na tiskové konferenci vznikl rozruch. Přítomní novináři ihned běželi do svých redakcí, aby zprávu předali do tisku. Západní novináři telefonovali do svých redakcí po celém světě a přibližně okolo 22 hodiny už světová zpravodajství vysílala informace o okamžitém otevření hranic mezi Západním a Východním Německem a mezi oběma polovinami Berlína. Od nich informaci také převzaly některé západoněmecké televize, což urychlilo rozšíření mezi občany.

Lidé začali před půlnocí budit své blízké a mířili k nejbližšímu checkpointu. Dožadovali se zejména vstupu na západ, kde na ně mnohdy ihned za zdí čekali blízcí, jež neviděli celá léta. Pohraničníci se snažili lidi posílat domů; nedisponovali žádným příkazem, mezi checkpointy neexistovalo telefonní spojení a jejich také nadřízení byli zmatení. Situace ale gradovala velice rychle. Nejdřív bylo vpuštěno několik nižších desítek lidí po kontrole dokladů, což mělo vést k uklidnění napětí. Vzhledem k rostoucímu počtu zájemců o noční návštěvu západní strany města začala být situace ale neudržitelná. Kolem hraničních přechodů se scházeli lidé oslavující konec něčeho, co vlastně neskončilo – co mělo ale brzy skončit právě díky jejich aktivitě.

Hranice se proto začaly otevírat a vpouštět první návštěvníky západu, kteří začali hledat své blízké, vyhledávat otevřené místní podniky a společně slavit. Přímo za hraničním přechodem Charlie sídlila kavárna Adler, jejíž majitelé čekali na ulici s lahvemi sektu a vítali první návštěvníky z východu. Plánem zřejmě bylo nechat situaci proběhnout a poté tiše stabilizovat, nicméně návaly ze východní strany města nekončily ani v dalších hodinách, ani v dalších dnech.

Pohraniční stráž přestala po čase kontrolovat doklady a poté začalo docházet ke spontánnímu ničení zdi berlínskými občany, jemuž nikdo z přítomných nezabránil. Faktický pád berlínské zdi měli na vědomí civilisté, a to bez toho, aby jim to kdokoli výslovně povolil. Stačilo jedno nedorozumění, na které nebyl nikdo připraven. Vedení sovětského bloku tak ochutnalo vlastní medicínu: zeď padla stejně překotně, jako vznikla.

Günter Schabowski, který k nečekanému konci jedné éry zásadní měrou přispěl, byl jedním z mála funkcionářů, již se postavili čelem ke krutým důsledkům vlastních rozhodnutí během své funkce a čelil trestu odnětí svobody na tři roky.5  Zemřel 1. listopadu 2015 na cévní mozkovou příhodu.

Období rozdělení města je v Berlíně stále živé. Pomyslná hranice a její propojení s dalšími událostmi ve městě je připomínána zejména v místech, kde stála. Místní muzea historie, teroru a špionáže koncept zdi připomínají a analyzují z více hledisek. V parku na Bernauer Straße připomíná pomník také oběti, které cestou přišly o život.

 – – – – – – – – – – – – – – – – – –-

1. Svědectví Margit Hosseiniové a Wolfganga Göbela si můžete přečíst v knize Checkpoint Charlie od Iaina MacGregora (Argo, 2021).

2. Odhaduje se až 262 obětí Berlínské zdi. Čísla nejsou přesná kvůli širokému rozpětí definice prokazatelného úmrtí vinou uzavřených hranic. Zdroj: Wikipedia, rovněž výše zmíněná kniha Checkpoint Charlie.

3. MACGREGOR, Iain. Checkpoint Charlie: strhující dějiny místa, kde i za časů studené války byla půda hodně žhavá. Přeložil Daniela ORLANDO. Praha: Argo, 2021. ISBN 978-80-257-3462-9.

4. Tamtéž.

5. Zemřel Günter Schabowski, muž, který omylem „zboural“ berlínskou zeď. Online. Novinky.cz. 2015. Dostupné z: https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-zemrel-gunter-schabowski-muz-ktery-omylem-zboural-berlinskou-zed-330655. [cit. 2025-10-13].