Předčasné oslavy Íránců mohou zase rychle utichnout

Zprávu o úmrtí ajatolláha podle agentury Reuters před půlnocí potvrdil americký prezident Donald Trump. Íránci i jejich podporovatelé oslavují. To je ale podle odborníků poněkud předčasné, přestože jde o významný historický moment.

Od íránské islámské revoluce uběhlo 47 let. Do roku 1978 byl Írán úplně jiným státem, než jej známe dnes. Nápadným rozdílem jsou ženská práva. Fotografie íránských žen v minisukních dnes kolují na internetu jako kuriozita. Íránský životní styl se zásadně nelišil od toho, co známe na Západě. Tehdejší íránský šáh Pahlaví proti náboženskému tradicionalismu otevřeně vystupoval a jeho reformy byly trnem v oku řadě kleriků.

Navzdory tomu, jak harmonicky takový popis působí, Pahlaví byl v řadě témat velmi radikální. Například na zachování nulové politické svobody dohlížela šáhova tajná policie vycvičená Mossadem a CIA, což spojilo šáhovy odpůrce ze všech stran názorového spektra. V důsledku vzestupu cen ropy v 70. letech si íránská elita přišla k velkému jmění, to ale doprovázela inflace zasahující běžné občany.

Opoziční hlasy sjednocoval ajatolláh Chomejní žijící v exilu; navzdory vzdálenosti mezi jeho rodnou zemí a Francií, kde pobýval, se mu povedlo vytvořit dobové opozici náboženský rámec, jenž pak definoval revoluci nastolující teokracii.

Za deset let Chomejního vlády vznikla v Íránu atmosféra náboženského fanatismu projevující se mimo jiné odejmutím ženských práv a pohřbením veškeré kultury. Na dodržování striktních náboženských práv dodnes dohlíží mravnostní policie. Za vlády dalšího ajatolláha, kterým byl právě včera zesnulý Alí Chameneí, Íránci začali oddělovat soukromý a veřejný život tak, že veškeré zakázané aktivity páchali doma za zataženými závěsy. V řadě situací, například v ženském oblékání, začala mladším generacím docházet trpělivost.

V roce 2022 odstartovala další revoluci právě generace Z poté, co vyšly ve známost informace o umučení Mahsy Amíní. Dívka usmrcená kvůli údajně nedostačujícímu zakrytí vlasů se stala symbolem další vlny odporu. Ženy začaly vycházet na ulici bez šátku častěji, vystavovaly se tak nejen útoku ze strany mravnostní policie, ale také vlastních rodin. Kombinace íránských vojenských aktivit, krvavých protestů a neúspěšných diplomatických jednání vedla k masivnímu zákroku ze strany USA a Izraele.

Znamená to ale, že se Írán zbavil islámské diktatury? Zdaleka ne.

Jak uvedla agentura Reuters, USA nemají v plánu Írán obsadit, nyní je řada na Íráncích, zda využijí své šance vzít si zemi zpět. Smrtí ajatolláha nekončí automaticky islámský režim; podle hodnocení CIA teď nejpravděpodobněji zasáhne sbor islámských revolučních gard (IRGC) a pokusí se nastolit vojenskou diktaturu udržující do značné míry dosavadní politiku.

Analýza Council on Foreign Relations (CFR) uvádí, že dalším možným scénářem je určitá chaotická nástupnická krize. Přestože existují jména možných ajatolláhových nástupců, žádný z nich nemá takovou autoritu a moc, aby Chameneího funkčně nahradil. Toto vakuum moci nese riziko, které analytici přirovnávají k Iráku v roce 2003, kdy za podobných okolností vznikl Islámský stát. Takový chaos může namísto nastolení stabilní vlády vést k občanské válce a uchopení moci radikálními skupinami.

Vyloučeny nejsou ani odvetné akce na ropná pole, což přináší riziko zásadního ekonomického propadu. Podle Hagar Chemali, vedoucí pracovnice Centra pro geoekonomiku Atlantické rady, může režim vykrvácet na již tak zraněné ekonomice, kterou mohla aktuální situace urychlit.

Michael Rozenblat, hostující výzkumný pracovník izraelského bezpečnostního establishmentu v programech Atlantické rady pro Blízký východ, označil „experiment islámské revoluce za dokončený“. „Pokud režim tuto válku přežije, pak je těžké si představit další příležitost ke změně v budoucnu. Pokud se však opozici podaří sjednotit kolem dohodnutého vůdce nebo skupiny vůdců, kteří se mohou prohlásit za jediné legitimní vedení, pak by Íránci mohli mít šanci na lepší budoucnost,“ uvedl Rozenblat.