Článek
Zprávy z východu a Letné mě začínají opravdu děsit. Evidentně rostou počty prorusky orientovaných lidí, kteří se paradoxně nazývají vlastenci, a to jen proto, že jejich vlastenectví znamená odpor k národu, který k nám uprchá před armádou jejich idolu. Konflikty se nic nevyřeší; ani těmi válečnými, ani těmi mezilidskými, nicméně obrana a jasné stanovisko je velmi důležité. Ať už jste pro, nebo proti Putinovu režimu, či dokonce stojíte na neutrální půdě, pojďme si shrnout, jaké hodnoty dotýkající se každého z nás jsou aktuálně nejvíce ohroženy podzimními volbami.
Svoboda projevu a proč ji tady máme
Musím naprosto lidsky přiznat, že mě znechucují tvrzení o údajné cenzuře v naší zemi. Doslova můžete tato tvrzení slyšet na veřejných sociálních sítích a poloplných náměstích, kde nejsou autoři výroků samozřejmě absolutně nijak postihováni, jelikož naše Listina základních práv a svobod svobodu projevu zaručuje. Výjimkou jsou v každé demokratické zemi výhrůžky jakoukoli formou újmy nebo likvidace a dehonestující urážky, což jde ruku v ruce s principem "tvoje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého"; čili nikdo nemůže omezovat vaše základní práva tím, že prosazuje základní práva vlastní a obráceně. Svobodu projevu nelze definovat příliš konkrétně, jinak by sama o sobě nebyla svobodou; proto se v řadě případů soudy mezi sebou přou v různých úrovních, co je ještě v souladu se svobodou slova a co nikoli, případy je třeba posuzovat individuálně.
Nezastírejme, že neexistují riskantní vyhlášky z Bruselu, nicméně nemám osobně pocit, že by byly samy o sobě závadné, jsou spíše zneužitelné, jako například implementace Digital Services Act (DSA) umožňující státům kontrolu nad digitálním obsahem a rozhodování úzkého kruhu úředníků o definici dezinformace. Víme, co se říká o dobrých úmyslech, že?
Podle ankety Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) z roku 2024 71 % Čechů věří, že máme v zemi svobodu se vyjádřit, ostatní mají pocit, že si musí dávat pozor, co říkají na veřejnosti. Sama mám osobní zkušenost, jak snadné je nechat se unést a napsat na internet něco dvojsmyslného nebo sarkastického (konkrétně jsem na Twitteru nedoporučila t. č. panu prezidentovi při návštěvě mého tehdy ještě domovského Uherského Brodu nedoporučila navštívit restaurační zařízení) a pak podávat vysvětlení příslušníkům kriminální policie. I můj incident se však obešel bez dalších důsledků, kromě doporučení nenavštěvovat ten den svou domovinu. Kladu si tedy otázku, jak daleko zacházejí ve svých výrocích lidé, kteří se cítí za své názory perzekvováni a jak se k nim stát reálně chová.
Veřejnoprávní média potřebujeme
Nevěřte režimu, který nikdo nekritizuje a nevěřte lidem, kteří tvrdí, že chtějí nastolit režim, kde není kritika potřeba. Protože totalita nenastupuje tak, že zemi z ničeho nic napadne armáda nebo teroristická skupina. Totalita začíná usměvavým sympatickým mužem slibujícím do objektivu kamery levnější máslo a vyšší důchody.
A tím nenarážím na nikoho konkrétního, pouze je nutné si uvědomit, že i jeden nejmenovaný Rakušan stojí za smrtí několika milionů úspěšných a vzdělaných lidí, ačkoli si na začátku maloval krajinky a přemýšlel o vlastenectví, načež svou moc prosadil charismatem a projevy o vlivu, který si může Německo prosadit v dobách hospodářské krize.
O nezávislosti České televize a Českého rozhlasu můžeme vést polemiku donekonečna a bez většího úspěchu, stejně jako bychom se snažili dojít k závěru v estetických otázkách typu „co je definice krásy“ nebo „co lze označit za umění“; jedná se o otázky, které mají pro každého z nás jasnou odpověď ve vlastní informační bublině a mimo ni se jeví nesmyslná, neboť individuální zkušenost každého z nás může vést k pocitu validace.
Zatímco mně připadá nesmyslné postavit se na stranu tyrana, jinému člověku může připadat nesmyslné cpát peníze na obranu Ukrajiny namísto léčby smrtelně nemocných dětí v tuzemsku; obojí má svoje validní body, které nelze vyvrátit, ale postoj jedince je vždy alchymie jeho originálního rodinného zázemí, pracovního zařazení, vzdělání a inteligence. Neexistuje pravdivý výrok. Existuje jen střet hodnot, ve kterém je mnohem širší spektrum názorů než spektrum řešení. Jak napsal C. G. Jung: „Člověk ví, nebo si spíše myslí, že ví, jak je to s druhým a co je mu ku prospěchu. To ani tak nesouvisí se suverénním opomíjením druhého jako s tichým předpokladem, že všichni jsou stejní.“ Jsem sice velmi prudký a defenzivní člověk, ale musím připustit, že na základě tohoto výroku má jakýkoli závažnější konflikt dvou táborů nulovou hodnotu a možnost úspěchu, pokud se nepokusíme svoje názory vysvětlit v kontextu své zkušenosti a zkusit hledat skutečné odůvodnění jejich vzniku.
Když se vrátím k médiím, každý z nás má možnost se ozvat, chtělo by to však vysvětlit konkrétní body kritiky; nikoli „vadí mi, že ČT zveřejňuje lži a jednostrannou pravdu“, protože pravda každého z nás je subjektivní; osobně jsem ráda, že ČT zveřejňuje jen to, k čemu má doložitelné informace, bez ohledu na to, na čí stranu vítr fouká. A k zábavnímu obsahu se může kdokoli vyjádřit v anketě pro poplatníky koncesionářského poplatku. „Hodnotíte pouze pořady, které jste zhlédl/a známkou 1-10, kdy 10 je nejlepší hodnocení (podrobněji bude vysvětleno na začátku spolupráce). Hodnocení pořadů, účast na anketách i správa odměn je realizovaná ve webové aplikaci DKV do které se registrujete. (…) Za hodnocení pořadů budete získávat body, které si proměníte za vybrané odměny (knihy, kosmetika, hračky, stolní hry, vybavení do kuchyně, kosmetika, drobná elektronika). Spolupráce je dobrovolná, můžete ji kdykoli ukončit.“ (citace z e-mailu zaslaného DKV ČT, pozn. aut.)
Absence prokazatelných populistů a dezinformátorů ve veřejnoprávním médiu mi nevadí; jsou-li jejich výroky v souladu s dobrými mravy, jakákoli platforma sloužící k tomuto účelu může mít daleko vyšší dosah. Zákon vám zaručuje svobodu se vyjádřit, ale nezaručuje ničí povinnost toto vyjádření šířit. Ani veřejnoprávní televizi a rozhlasu. Založit si web na Wordpressu trvá deset minut, i zadarmo a ručíte za něj sám. Na Seznam Médiu trvá založení blogu pět minut, na Substacku taktéž. Opravdu není nutné, aby nekompetentní, samozvaní odborníci vystupovali na Kavčích horách.
*pokračování příště, jsem grafoman*
Autorka je libtard, pražský lumpenkavárník, feminista, havloid, ukrofašista a sluníčkář.
Článek není PR žádného média. Ale bohužel, mohl by. Žijeme ve svobodné zemi.
