Článek
„Patriarchát“ je slovem, které v různých kontextech klade apel na mírně odlišné hodnoty. V zásadě se ale jedná ezotericky řečeno o „nadvládu jangové energie“. Neurčuje, zda vládnou muži nebo ženy, určuje princip, kterým se odebírají. Čínské slovo „jang“ označuje jednu složku dichotomie rovnováhy odkazující na světlo a řád. Opak síly „jang“ je „jin“; temná, chaotická, ale kreativní, dovolávající se přírody a přirozených procesů, mateřsky laděného bezpodmínečného přijetí a živočišna.
Extrémním projevem síly „jang“ je právě patriarchální diktatura; tu sice ve střední Evropě nezažíváme, ale posouváme-li se více na východ, je její síla více patrná. Řada filozofů a umělců historicky varovala, že opomíjením či nepochopením existence této síly může nastat peklo na zemi ve formě zvráceného režimu potlačujícího lidská práva.
Země, kde „dnešek“ znamená „středověk“
Nemůžeme pochopitelně existenci patriarchátu nikomu vyčítat, koneckonců, díky němu jsme tam, kde jsme; pokud by neexistoval, byli bychom jinde a nelze objektivně předpovídat, zda bychom žili lépe nebo hůře. Existuje nekonečno možností, jak mohou patriarchát i matriarchát fungovat a nelze se upínat jen na jednu. Pojďme se podívat na nedávnou historii.
Původně pojem „patriarchát“ odkazuje na společenství s mužskou hlavou rodiny, jejíž pozice je dědičná, případně jinak přenositelná na nejstaršího mužského potomka. Podle historiků mu matriarchát předcházel, ten ale ze své „pasivní“ podstaty zkrátka postupně vymizel. Důsledkem tohoto procesu byly systematické změny v rodinném právu, struktuře, náboženství, ale také počátky kontroly ženské sexuality a proměna vnímání rodičovství nebo přístupu k menšinám. Také instituty ze své podstaty jinové se „zjangizovaly“; duchovno bylo ošetřeno církevním patriarchátem, intuitivní vládnutí přísnou logikou a strukturou a z dějin byla odstraněna řada významných ženských postav. Například o Diotimě, učitelce Sokratově, se mluví velmi málo (možná spíše kvůli nejistotě její existence než kvůli jejímu genderu? Kdo ví).
Proč diktátoři milují patriarchát?
Jak jsem uvedla výše, patriarchát nespočítá v pohlaví vládce, ale v konceptu jeho vlády. Například Severní Korea bude mít po smrti Kim Čong-una dost možná ženskou vůdkyni, jeho dceru Kim Ču-e, o které toho příliš nevíme, je ale málo pravděpodobné, že by z konceptu vlády svých předků zásadně sešla.
Kimovský vládní rámec stojí na konfuciánských tradicích aplikujících patriarchální struktury, takže ženská vůdkyně by sama o sobě byla velkým překvapením. Dalším silně „jangovým“ příznakem je snaha o vojenskou dominanci. Samotné potlačení ženského vlivu v politice k patriarchátu patří. Je tedy otázkou, zda jsou zkazky o Kim Ču-e pravdivé či nikoli, nicméně i kdyby byly, jakékoli představy ohledně její chuti nebo moci režim zvolňovat a upravovat jsou spíše na straně absurdna.
S kimovským režimem kromě ženského vedení země nejsou slučitelné další hodnoty, jako například skutečné bourání nerovnosti, konsenzuální rozhodování, rovnost členů a komunity a vzájemná péče. V kimovské KLDR se se naopak setkáváme se silným kultem osobnosti mužského dědice titulu, prosazování síly a agresivity, omezování ženského vlivu a základních práv menšin skrze politiku strachu a poslušnosti.
Extrémní patriarchát proto nachází v diktatuře shodu a naopak; zásadní je zde boj o moc navzdory všem přátelským, rovnostářským a konsenzuálním vazbám, a to jak uvnitř země, tak mezi danou zemí a jejími zahraničními partnery.
Autoritářské režimy proto skrze patriarchát udržují svoje hodnoty; kladou důraz na zachování tradičním rozdělení genderových rolí, protože cokoli, co se jim vymyká, může ohrožovat obtížně budovanou hradbu okolo vůdcova vlivu. Potlačování ženských práv je proto naprosto samozřejmou složkou patriarchální diktatury, a to nehledě na pohlaví nebo gender vůdce (žena v čele země nemusí automaticky znamenat režim vstřícnější k ženským právům a hodnotám).
„Příběh služebnice“ měl varovat, ne předávat návod. Atwoodové katastrofická předtucha nepoškozuje jen ženy.
Plod buď požehnán
Tradiční rodina se stává mocným nástrojem diktatury, a to ne kvůli snaze o zachování „přirozenosti“, nýbrž kvůli udržení striktně agresivní a mocenské politiky. S tím jdou ruku v ruce zákazy potratů, antikoncepce, přímé či nepřímé nucení žen k mateřství a sňatku (zejména skrze radikálně prosazovaná náboženská prizmata a ekonomická omezení). My, komedianti, tyto situace známe důvěrně z díla Margaret Atwood a hrozba jejich realizace v moderní společnosti je pro nás skličující.
Pokud by měl někdo spíše řečnickou snahu ptát se proč, podívejme se na putinovské Rusko. Putinův režim funguje v tomto směru obdobně jako ten Kimův. Vůdce je navzdory svému věku a fyzickému stavu stále vyobrazován jako alfa-samec a prezentován fotografiemi, kde polonahý rajtuje na medvědovi. Také ruský patriarchát zůstává živý vinou církve. Ačkoli v období Sovětského svazu bývali pravoslavní duchovní perzekvováni a mučeni, v současnosti se jedná o velmi výrazné hlasy znovu se rozpínajícího Ruského impéria. Stejně jako v Koreji jsou také v Rusku ženské osobnosti takřka neviditelné. 94 % ruských elit tvoří muži.
Nadto je Rusko jednou ze zemí, které se snaží řešení demografických problémů nacházet v kontrole ženské sexuality a omezení přístupu k bezpečným interrupcím. A protože se v Rusku nedočkáme ani špetky matriarchálních hodnot, jako je rovnost pohlaví, otevřený dialog a konsenzus, respekt k harmonii a intuitivnosti nebo ochrana zranitelných skupin počítajících děti, sexuální menšiny nebo zdravotně znevýhodněné občany, rozvíjí se zde nápadným způsobem radikálně feministické hnutí. Feminismus je totiž jako ideologie přežívající pouze v patriarchálních režimech, protože jeho zásadní myšlenky, jako rovnost, dialog a ochrana, není potřeba v základním matriarchálním uspořádání zvláštně vymezovat. Vycházejí ze základní definice matriarchátu.
Západ nesmí usínat na vavřínech
Je alarmující a nesmírně nebezpečné ignorovat tento trend v zemích, s nimiž vstupujeme do politických a obchodních kontaktů, a to zejména v situaci, kdy si patriarchální hodnoty nachází sympatizanty v demokratickém světě. Ačkoli se nám jejich řeči mohou zdát bizarně úsměvné, měli bychom se před nimi mít na pozoru.
Typický příklad je hnutí Andrewa Tatea, influencera, který dlouhodobě promlouvá k mužům ve věci údajné krize maskulinity, propaguje otevřenou misogynii, objektifikaci žen a tradiční genderové stereotypy. Tate má na mladé, hlavně nejisté muže velký vliv a slouží jim jako vzor. Pětina Britů z generace Z se s ním ztotožňuje a zároveň věří, že feminismus napáchal více škody než užitku. „Když Tate mluví o ženách, mluví o nich jako o předmětech nebo o někom, kdo je na světě jen proto, aby respektoval muže,“ komentuje jeho filozofii Český rozhlas. Nutno zdůraznit, že Tateovi příznivci považují za zhoubu samotný fakt, že ženy mohou pracovat, studovat a samostatně se rozhodovat. Nejde jim přímo o kritiku radikálních projevů misogynie, jak by mohli potenciální fanoušci tvrdit, nýbrž o samotnou existenci ženské svobody.
Je proto nabíledni, že možnost nastolení autoritativních režimů má stále více stoupenců. Ti jsou lákáni na perníkovou chaloupku složenou z příslibu finanční prosperity a zástupů potenciálních partnerek. Tateovy výstupy ohledně mezilidských vztahů korespondují silně v souladu patriarchální diktatury. Prosazuje mužskou dominanci a nadřazenost, autoritářský přístup v osobních i profesních vztazích, redukuje ženy na sexuální objekty, glorifikuje agresi na úkor empatie a osobní úspěch na úkor ostatních.
Psychologové a pedagogové už dlouho zvedají varovný ukazováček nad tím, co jeho popularita znamená pro rozvoj budoucích mezilidských vztazích. Dle mého úsudku je však třeba přemýšlet také nad tím, co to naznačuje o budoucnosti moderní demokracie a boje za lidská práva. Je potřeba stále připomínat nejen existenci feminismu, ale také jeho opodstatnění. Zatímco se patriarchální propaganda ve snaze udržet sebe sama snaží feminismus zdiskreditovat jakožto údajný boj za privilegovanost slabších skupin, v seznamovacích aplikacích dnešních mladých lidí možná tiká časovaná bomba příštích občanských válek kvůli základním lidským svobodám. A to by nemělo zůstat přehlíženo.
...
Autorka je feministka. Přečtením článku bez aktivního AdBlocku jste přispěli na oslabení patriarchátu.
