Článek
Nezdálo se, že by měl Bobby Leach vůbec nějaký pud sebezáchovy. Jeho postoj k životu by se dal shrnout slovy „čím šílenější, tím lepší“. O jeho dětství se toho moc neví. Narodil se zřejmě v roce 1858 v anglickém Cornwallu a ještě v mládí se přestěhoval do Spojených států. Vypadalo to, že odjakživa rád šokoval a vyhledával pozornost, nebylo tedy překvapením, že zde započal vcelku úspěšnou kariéru v cirkusu Barnum & Bailey’s. Za svůj život přišel s celou řadou šílených nápadů, které neváhal uskutečnit. V roce 1909 se například proslavil skokem s padákem z třiašedesátimetrového mostu Honeymoon Bridge do řeky Niagara. Jeho největší a nejslavnější kousek však přišel roku 1911, kdy se Bobby rozhodl, že zdolá v sudu Niagarské vodopády.
Předběhla ho americká učitelka
Překvapivě nebyl prvním (ani posledním) člověkem, kterého něco takového napadlo. Před ním již podobnou akci podnikla americká učitelka Annie Taylor. Ocitla se v situaci, kdy ztratila velkou část svého jmění a jako nejlepší způsob, jak vydělat peníze, jí připadalo sjet v sudu právě Niagarské vodopády. Nechala si proto vyrobit speciální sud z dubového dřeva a železa vyložený matrací. Aby otestovala jeho odolnost, strčila do něj kočku a poslala ji nazdařbůh dolů z vodopádu Podkova. Ubohé zvíře nevypadalo po šílené jízdě zrovna v nejlepší kondici, avšak naštěstí přežilo. To Annie nakonec přesvědčilo k tomu, aby se v roce 1901, ve svých třiašedesáti letech, stala prvním člověkem, který sjel v sudu Niagarské vodopády.
Annie Taylor, první člověk, který sjel v sudu Niagarské vodopády.
Jízda podle všeho nebyla vůbec nic příjemného, jak by se ostatně asi dalo čekat. Když neohrožené ženě pomohli ze sudu ven, řekla: „Kdyby to měla být má poslední slova, varovala bych každého, aby se o nic takového nepokoušel. Raději bych šla naproti ústí děla s vědomím, že mě rozmetá na kousky, než abych znovu sjela vodopád.“ Jak se ukázalo, našlo se mnoho lidí, kteří její varování nebrali zrovna vážně. A jedním z nich byl právě Bobby Leach.
Zvládla to ona, zvládnu to taky
V kanadském Ontariu vlastnil restauraci a před zákazníky se nejednou vychloubal, že co dokázala Annie Taylor, zvládne on ještě lépe. A také to hodlal všem dokázat. Dne 25. července 1911 si proto vlezl do ocelového sudu s dřevěnými výztuhami na obou koncích a nechal se spustit z dvaapadesátimetrového vodního kolosu. U vodopádu se shromáždil dav přihlížejících, kteří s hrůzou sledovali, jak se sud řítí po rozbouřeném proudu a tvrdě naráží do velkého kamene. Po chvíli prudce dopadl do zpěněné vody pod vodopádem a klidně plaval na hladině.
Mohl něco takového onen odvážlivec přežít? Přihlížející v nastalém tichu zděšeně vytáhli sud z vody. Jeden z nich opatrně zaklepal na ocelovou konstrukci… a Bobby zaklepal v odpověď. V tu chvíli propukli všichni přítomní v jásot. Ten však mírně utichl, když Bobbyho ze sudu vytáhli. Ukázalo se totiž, že nebezpečná jízda měla své následky. Měl zlomené obě čéšky i čelist. Bylo zřejmé, že trpí velkými bolestmi. Když ho dostali z toho, co mohlo být jeho ocelovou rakví, hned požádal o kyslík a doutník.
Bobby Leach se svým sudem.
Vzhůru na turné
Následujících téměř šest měsíců Bobby strávil v nemocnici. Když se dal znovu dohromady, vydal se za doprovodu manželky, dcery a svého sudu vytěžit ze své nově nabyté slávy co největší zisk. Cestoval po světě a vyprávěl svůj neuvěřitelný příběh. Jeho turné však nečekaně skončilo v Aucklandu na Novém Zélandu, kde se mu stala vskutku bizarní nehoda.
Psal se rok 1926 a Bobby se procházel blízko svého bytu. Nevšiml si, že je na ulici pohozená slupka od pomeranče a záhadným způsobem se mu po ní podařilo uklouznout. Pád to byl však natolik nehezký, že si při něm Bobby poranil nohu. Rána se mu brzy zanítila, což vedlo ke vzniku gangrény a končetinu mu nakonec museli amputovat. O dva měsíce později zemřel. Muži, který přežil mnohé kaskadérské kousky a nakonec i jízdu v sudu po Niagarských vodopádech, se tak stala osudnou obyčejná pomerančová slupka. Zdá se, že smrt má opravdu černý smysl pro humor.
Zdroje:
