Článek
Rozsáhlý pozemek v americkém státě Utah, jehož velikost přesahuje 207 hektarů, může na první pohled působit jako poklidné a tiché místo. Ranč obklopený kopcovitou krajinou a rozlehlými pastvinami však nedostal své podivné jméno pro nic za nic. Oblast, ve které se nachází, má totiž zajímavou historii, spojenou s indiánskými kmeny Navahů a Juteů, které o toto území vedly četné spory. Těm však učinili přítrž Američané, kteří Navahy v 60. letech 20. století vytlačili a nuceně je přemístili do rezervace Fort Summer v Novém Mexiku. Hrozné podmínky, ve kterých zde museli žít, přiživily vyprávění o takzvaných skinwalkerech. A právě u těchto legend se na chvíli zastavíme.
Skinwalker je podle navažských legend zlý čaroděj, který má nadpřirozené schopnosti. Ty se v jednotlivých tradicích liší, na jedné se však všechny shodnou. Dokáže se prý proměnit v jakoukoli bytost si zamane, zdá se však, že mají tito čarodějové v oblibě především kojota. Je téměř nemožné je zabít, ale pokud byste se o to přece jen chtěli pokusit, budete potřebovat nůž nebo kulku potřenou bílým popelem. Na děsivosti celému příběhu přidává také to, že se Navahové o těchto bytostech zdráhají mluvit, protože věří, že by je tím mohli přivolat. Přestože se jedná o zajímavou, leč stále jen legendu, někteří lidé jsou přesvědčeni, že je na ní něco pravdy. A s nenápadným rančem v Utahu, kterému dala jméno, má podle různých příběhů a svědectví společného opravdu hodně.
Navahové v rezervaci Fort Summer v Novém Mexiku.
Zvířata s lidskýma očima
Základy ranče položila rodina Myersových v roce 1905. Přestože někteří sousedé už tehdy upozorňovali na různé podivné události, oni sami žádné zkušenosti s nadpřirozenem nezmiňovali. Když však pozemek v roce 1994 koupili manželé Terry a Gwen Shermanovi, všimli si, že na všech oknech a dveřích byly zámky. Na tom by nebylo nic až tak zvláštního, kdyby podle jejich slov nebyly také uvnitř domu, a to dokonce i na skříňkách. Přestože jim to přišlo podivné, nevěnovali tomu větší pozornost. Právě jejich nastěhováním však začala nová kapitola příběhu ranče Skinwalker, která ho později proslavila daleko za hranicemi Utahu.
První znepokojivý zážitek si je našel hned v den jejich příjezdu. Zrovna vykládali věci z auta a stěhovali se společně se svými dětmi do nového domu, když najednou spatřili velké zvíře, jak se blíží k ohradě s dobytkem. Vypadalo jako kojot nebo vlk a zdálo se, že je podivně klidné. Rodina proto šelmu chvíli pozorovala, ta však náhle zaútočila na jedno z jejich telat a snažila se ho vytáhnout z ohrady. Terry popadl svou zbraň a několikrát po zvířeti vystřelil. Přestože si byl jistý, že trefil hned několik ran, šelma utekla pryč. Nezdálo se, že by byla zraněná, na místě navíc nebyla žádná krev. Terry se ji společně se svým synem snažil vystopovat, to se jim však už nepodařilo.
Nebylo to ale naposledy, kdy se rodina nebo její sousedé setkali s podivným zvířetem. Gwen podobnou šelmu jednou spatřila při cestě autem. Byla prý abnormálně velká a měla „lidské oči“. Objevily se však i zmínky o barevných ptácích, kteří v oblasti běžně nežijí. Tato setkání by se pravděpodobně dala nějak logicky vysvětlit, s dalšími událostmi už to ale tak jednoduché není.
Magnet na UFO
Pozorování neznámých objektů na obloze v této oblasti údajně popsali Španělé už v 17. století. Od padesátých let minulého století pak obdržela řadu hlášení o pozorování neidentifikovatelných létajících předmětů místní policie. Ani rodině Shermanových se prý tato zkušenost nevyhnula. Tvrdili, že když žili na ranči, spatřili hned několik druhů létajících talířů. Některé byly malé a hranaté, jiné měly velikost několika fotbalových hřišť. V trávě v okolí se také podle nich začaly objevovat podivné kruhy.
Jejich dobytek navíc začal záhadně umírat nebo mizet. Několik mrtvých krav podle svých slov našli s vyřezanými kruhovými otvory v těle. Okolo přitom nebyla žádná krev, jen podivný chemický zápach. Jedna ze zmizelých krav po sobě zanechala stopy, které zčistajasna končily uprostřed krajiny. Jako by se do země propadla. „Když je sníh, zvíře vážící 1200 nebo 1400 liber jen těžko odejde, aniž by za sebou zanechalo stopy, nebo se zastavilo a šlo celou cestu dokonale pozpátku,“ nechal se slyšet Terry Sherman. „Prostě bylo pryč. Bylo to opravdu bizarní.“
Děsivých příběhů přibývá
Další podivné události prý Terry zažil během nočních procházek se psy. Jednou zaslechl hlasy, které mluvily nějakou jemu neznámou řečí. Přestože se zdálo, že se ozývají z bezprostřední blízkosti, nikoho neviděl. Psi však začali štěkat jako šílení a vystrašeně zaběhli zpět do domu. Jeho druhá historka z venčení pak patří k těm nejbizarnějším, jaké se s rančem pojí. V poli poblíž domu totiž podle svých slov spatřil létat modře zářící kouli. Jeho psi ji pronásledovali do křoví, kde společně s koulí zmizeli. Ozvalo se kňučení a pak se rozhostilo děsivé ticho. Na zavolání se už nevrátili. Když se Terry na místo šel podívat druhý den ráno, našel jen tři podivné hroudy připomínající ohořelé maso. Své psy už nikdy neviděl.
Po této zkušenosti se Shermanovi rozhodli podělit o své zážitky s veřejností. Jejich vyprávění pochopitelně vyvolalo rozporuplné reakce. Někteří jim věřili, jiní celý příběh považovali za výmysl, nebo se vše snažili vysvětlit racionální cestou. Jasné důkazy, které by jejich tvrzení mohly podložit, však chyběly. O tom, jestli je na jejich příběhu něco pravdy, se nakonec rozhodl přesvědčit nadšenec do ufologie Robert Bigelow. Ranč od nich koupil a začal na něm provádět rozsáhlý výzkum, který měl celou záhadu osvětlit.
Robert Bigelow, který koupil ranč Skinwalker od rodiny Shermanových.
Na pozemku nechal nainstalovat snímací zařízení a sestavil tým odborníků, který měl provádět nejrůznější experimenty a vyslýchat svědky. Výzkum byl několik let financován také americkým ministerstvem obrany. Přes veškerou snahu se však nepodařilo shromáždit dostatek jasných důkazů, které by záhadné události byť jen částečně objasnily. Děsivé příběhy ale stále přibývaly.
Biochemik Colm Kelleher se nechal slyšet, že v noci 12. března roku 1997 na stromě viděl velkou humanoidní postavu, jak sleduje výzkumný tým. „Velké stvoření nehybně, téměř ledabyle, leželo na stromě,“ popsal později. „Jediným náznakem přítomnosti té bytosti byla pronikavá žlutá záře nemrkajících očí, které upřeně hleděly zpět do světla.“
Hledání odpovědí pokračuje
Ranč nakonec v roce 2016 odkoupila společnost Adamantium Real Estate Holdings. Identita nového majitele zůstávala nějakou dobu tajemstvím, později však vyšlo najevo, že je jím podnikatel Brandon Fugal. Ten investoval miliony dolarů do pokročilých technologií, které mají za úkol zachytit a vysvětlit zdejší záhadné jevy. Výzkum tam tak probíhá dodnes. Jedním z odborníků, kteří vyhodnocují data získaná z těchto přístrojů, je fyzik Erik Bard. Ten také přišel s vlastní teorií, co za podivnými událostmi stojí.
Vše by podle něj mohlo souviset s neobvyklým elektromagnetickým polem na ranči, konkrétně jevem známým jako elektromagnetické rušení. Vedlo ho k tomu mimo jiné to, že se výzkumníci potýkali s opakujícími se problémy, mezi které patřilo náhlé vybíjení baterií různých přístrojů nebo padání dronů. Silné elektromagnetické pole navíc může podle Barda ovlivňovat nervový systém. Mohlo by být tedy právě tohle příčinou některých pozorovaných jevů? Bard tvrdí, že tuto možnost naznačují i výsledky jeho četných experimentů, netuší však, co elektromagnetickou aktivitu způsobuje.
Ranč je pro veřejnost uzavřený a hlídaný sítí bezpečnostních kamer. Na vlastní kůži si tak údajné paranormální jevy nikdo z nás vyzkoušet nemůže. Do jeho útrob však poskytuje pohled pořad The Secret of Skinwalker Ranch, který se zde natáčel. Fugal navíc na ranč pozval i několik novinářů, kteří si mohli jeho znepokojivou atmosféru zažít z první ruky.
Ranč Skinwalker je pro veřejnost uzavřen.
Ani léta výzkumu nám nedokázala dát jasnou odpověď na otázku, co se na ranči ve skutečnosti děje. Je celý příběh ranče Skinwalker jen nafouknutá bublina, která vyrostla z lidské touhy po záhadách a nevysvětlitelných příbězích? Mají hlášené podivné události nějaké racionální vysvětlení? Nebo za vším skutečně stojí něco, čemu dosud plně nerozumíme? Která z těchto možností je nejpravděpodobnější, už zůstává na každém z nás.
Zdroje:
