Článek
Fascinujících příběhů, které nám neustále dokazují lidskou sílu a odolnost, existuje nespočet. Některé zní naprosto neuvěřitelně a přesto se staly. Skutečnost je totiž často šílenější než leckterá fikce a příběhy, které píše život sám, nezřídka patří k těm nejpozoruhodnějším. Přesně takové bývají i ty z období války a holokaustu. Jsou svědectvím o hrůzách, které si dnes jen těžko dokážeme představit, ale také o zázracích a neuvěřitelných způsobech, jakými se lidem podařilo přežít. Příběh Mishy Defonsecy však není jedním z nich. I když se tak dlouhou dobu tvářil.
Příběh hodný bestselleru
Kniha, která vyšla v roce 1997 pod názvem Misha: A Mémoire of the Holocaust Years, pohnula srdcem nespočtu lidí po celém světě. Byla přeložena do osmnácti jazyků včetně češtiny, ve které ji známe pod názvem Přežít s vlky. Není divu, že se v Evropě stala bestsellerem. Nabízela totiž silný a dojemný příběh, který autorka Misha Defonseca čtenářům předkládala jako skutečné vzpomínky z dětství. V roce 2007 byl podle ní dokonce natočen francouzský film. A jaký že je onen příběh, který tolik lidí dojal, fascinoval a přesvědčil, že čtou skutečné vzpomínky z období nejhorší války v dějinách?
Misha se v knize prezentuje jako židovská dívka z Belgie, které v jejích šesti letech odvedli rodiče nacisté. Putuje proto do katolické rodiny, která se k ní však chová velmi krutě. Misha proto utíká z domova a vydává se hledat své pravé rodiče. Putuje Evropou, bojuje s hladem a přežívá jen díky drobným krádežím. Když je na tom nejhůř a nachází se na pokraji smrti, ujme se jí vlčí smečka, která ji ochraňuje. Na své cestě se Misha proplíží do i z varšavského ghetta a dokonce v sebeobraně zabije nacistického vojáka.
Varšavské ghetto, o kterém Misha vyprávěla ve své knize.
Skutečně žila s vlky?
Právě kvůli části s vlky působil celý příběh vskutku neuvěřitelně. Zázraky se však dějí a zpočátku nikdo nechtěl její údajné vzpomínky jakkoliv zpochybňovat. „Příběh, který Misha vyprávěla, byl neuvěřitelný. Kdybyste jej vyprávěli bez pozadí holokaustu, věřil by mu od samého začátku vůbec někdo?“ nechal se slyšet Sam Hobkinson, který později režíroval dokument o jejím podvodu Misha a její vlci. „Lidé nevěřili ani tak samotnému příběhu, ale spíš člověku, který ho vyprávěl, a kontextu, z něhož vycházel,“ dodal. Přesto se však postupem času začaly objevovat hlasy, které upozorňovaly na různé nesrovnalosti.
Někteří historici poukazovali na to, že různá data uvedená v knize zkrátka nesedí. Odborníci na vlky zase zpochybňovali její popis života s vlčí smečkou. Pochybnosti začala mít i Vera Lee, která Mishe pomáhala knihu sepsat. O to, aby pravda vyšla najevo, se však velkou měrou zasadila především Jane Daniel, která knihu dříve vydala. Příhodně se na pravdivost příběhu zaměřila ve chvíli, kdy ji Defonseca a Lee zažalovaly za to, že nedokázala knihu v USA dostatečně propagovat a nevyplatila jim podíl ze zahraničních honorářů. Nakonec jim musela zaplatit více než 32 milionů dolarů, příběh Mishy Defonsecy se však začal postupně rozpadat.
Nepocházela z židovské rodiny
Další ránu mu zasadila americká genealožka Sharon Sergeant, která ve spolupráci s belgickými kolegy vypátrala autorčin skutečný původ. Misha totiž nikdy doopravdy nebyla Misha. Ve skutečnosti se jmenovala Monique De Wael. V roce 1937 se narodila v Belgii, nikdy však nebyla židovskou dívkou. Její rodiče byli katolíci a členové odboje. Když byly Monique čtyři roky, nacisté je skutečně odvedli a později zavraždili. „Moji rodiče byli zatčeni a ujali se mě dědeček Ernest De Wael a strýc Maurice De Wael. Místní mi říkali ‚dcera zrádce‘, protože podezřívali mého otce, že během mučení ve věznici Saint-Gilles mluvil. Odjakživa jsem se cítila jako Židovka,“ přiznala se Monique v roce 2008. Nikdy se své rodiče nevypravila hledat, ve skutečnosti o útěku s vlky jen fantazírovala a později se přestěhovala do Spojených států.
Tam její fantazie tak trochu začaly žít vlastním životem. Těžko říct, co ji k tomu vedlo, každopádně svůj vymyšlený příběh převlečený za skutečné vzpomínky povyprávěla v jedné synagoze v Massachusetts. Tam jej uslyšela již zmíněná vydavatelka Jane Daniel a přesvědčila Monique, aby vydala ony memoáry.
„Je to moje realita“
Když Misha neboli Monique přiznala, že si celý příběh nestoudně vymyslela, spousta čtenářů tomu nechtěla uvěřit. Kdo by něco takového udělal? A proč? Monique se narůstající kritice bránila vcelku svérázným způsobem. „Není to skutečná realita, ale je to moje realita,“ nechala se slyšet. „Jsou chvíle, kdy je pro mě těžké rozlišit mezi skutečností a mým vnitřním světem,“ doplnila. Problém však nastává, když vymyšlený příběh prezentujete jako skutečný. A když se potom stane natolik úspěšným, jako ten její, už není cesty zpět.
Monique nakonec musela vrátit 22,5 milionu dolarů vydavatelce Jane Daniel a byla veřejností navždy zaškatulkována jako podvodnice. I když s opravdu bujnou fantazií. Její kniha má i přesto, že je smyšlená, vcelku dobré ohlasy, co se napínavosti a čtivosti týče. Pravděpodobně by se tak některým čtenářům líbila i dnes, i když je nutné přistupovat k ní jako k čisté fikci.
Zdroje:
