Článek
Přidávalo se do mastí, krémů, kosmetických přípravků nebo třeba injekcí. Radium bylo zkrátka revolucí v medicíně… a také opravdu výnosným obchodem. Své o tom věděl americký podnikatel William Bailey, který v roce 1918 začal vyrábět „lék“ známý jako Radithor. Přestože se rád prezentoval jako zkušený lékař, ve skutečnosti medicínu nikdy nedostudoval. To mu však nijak nebránilo v tom, aby za zázračné účinky svého přípravku ručil vlastním jménem. Radithor fungoval prakticky na všechno, od impotence přes akné a alkoholismus až po leukémii. Bailey ho propagoval jako „tu největší léčebnou sílu, jakou lidstvo zná“. Skutečné účinky této vody s příměsí solí radia však měly k zázraku poměrně daleko.
Golfový šampion z vážené rodiny
O tom se měl na vlastní kůži přesvědčit muž jménem Eben Byers. Narodil se v roce 1880 v Pittsburghu v americké Pensylvánii do bohaté a privilegované rodiny. Dostalo se mu proto toho nejlepšího vzdělání, jeho skutečnou vášní však bylo hraní golfu. V roce 1906 se stal amatérským šampionem a jeho sportovní úspěchy bychom si možná připomínali dodnes, kdyby se do historie nezapsal mnohem děsivější a bizarnější cestou.
Eben Byers v roce 1903.
Vše začalo roku 1927, když Byers spadl z lůžka ve vlaku a poranil si ruku. Zranění to bylo natolik nešťastné, že ho přetrvávající bolesti nakonec přivedly k doktorovi. Ten mu na ně předepsal Radithor, zázračný lék, který mu zaručeně uleví. S tím, že Bailey za každou předepsanou dávku nabízel lékařům provizi ve výši šestiny ceny, to samozřejmě nijak nesouviselo.
Od vitality k rozpadu
Byers byl zpočátku z Radithoru naprosto nadšený. Tvrdil, že mu nejen ulevil od bolestí, ale také je díky němu v mnohem lepší kondici a dokonce se mu vrátilo i jeho někdejší libido. Nadšeně ho proto doporučoval svým přátelům a známým a po bednách jim ho také posílal. Radithor údajně dopřával i jednomu ze svých koní. Postupem času dávku navyšoval a nakonec se dostal až k třem lahvičkám denně. Přestal, až když se objevily první problémy. V tu dobu už vypil asi 1400 lahviček, na kterých se skvěl hrdý nápis „CERTIFIKOVANÁ radioaktivní voda“.
Radithor, neboli „CERTIFIKOVANÁ radioaktivní voda“.
Jestli si do této doby Byers myslel, že mu Radithor dodává vitalitu, v roce 1930 začal být jeho účinek úplně opačný. Extrémně zhubl a trpěl nesnesitelnými bolestmi hlavy. Postupem času mu navíc začaly padat zuby a jeho kosti a tkáně se doslova rozpadaly. V době, kdy mu začala odpadávat dolní čelist, už Radithor prošetřovala Federální obchodní komise.
Ta Byerse požádala, aby promluvil o své zkušenosti. V té době už však byl v natolik špatném stavu, že nemohl cestovat. Komise proto do jeho sídla vyslala právníka Roberta Winna, aby jeho výpověď zaznamenal. Když dorazil na místo, zůstal v šoku. „Jen těžko si lze představit strašlivější zážitek v nádhernějším prostředí. Vyrazili jsme do Southamptonu, kde měl Byers velkolepé sídlo. Tam jsme ho našli ve stavu, který se ani nedá slovy vyjádřit,“ popsal později. Byersova mysl podle něj zůstávala jasná, mluvit však téměř nemohl. „Podstoupil dvě operace, při nichž mu byla odstraněna celá horní čelist s výjimkou dvou předních zubů a také většina dolní čelisti. Veškerá zbývající kostní tkáň v jeho těle se pomalu rozpadala a v lebce se mu tvořily díry,“ vzpomínal právník na děsivý pohled, který se mu tehdy naskytl.
Byers měl v těle tolik radia, že byl radioaktivní i jeho dech. Dne 31. března roku 1932 zemřel ve věku 51 let. Aby se zabránilo pronikání radiace do okolní půdy, musel být pohřben v olověné rakvi. Jak už to tak bývá, za jeho hrozivou smrt nikdo nechtěl přijmout odpovědnost.
Nikdo za nic nemůže
Doktor, který mu nebezpečné kapky předepsal, se dušoval, že za celou dobu své praxe nezaznamenal jediný případ úmrtí pacienta v důsledku léčby radiem. „Věřím, že voda s radiem má své pevné místo v léčbě některých nemocí a předepisuji ji vždy, když to považuji za nutné,“ stál si za svým. Byers podle něj ve skutečnosti zemřel na „kombinaci krevních chorob, které u něj vyvolaly dnu“.
Radithor po Byersově smrti pochopitelně hájil také samotný Bailey: „Vypil jsem více vody s radiem než kterýkoli jiný žijící člověk a nikdy jsem kvůli tomu neměl žádné zdravotní potíže.“ Později zemřel na rakovinu močového měchýře.
Byersova smrt částečně přispěla ke zpřísnění regulace léků. Pravomoci Federální obchodní komise i Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv se rozšířily a certifikovanou radioaktivní vodu si tak naštěstí již nikde nekoupíte. Otázkou však zůstává, jestli jsme dnes vůči podobným „zázrakům“ skutečně o tolik opatrnější.
Zdroje:
