Článek
Bylo mrazivé ráno 4. února roku 1912. Pod Eiffelovou věží se shromáždil dav zvědavců, novinářů a fotografů, kteří čekali na to, až Franz Reichelt uskuteční svůj sebevědomý pokus. Někteří obdivovali jeho odvahu, jiní byli přesvědčení, že se dočista zbláznil. Na prvním patře věže všemu přihlíželi jeho znepokojení přátelé, kteří se mu snažili jeho šílený nápad na poslední chvíli rozmluvit. Franz si však pevně stál za svým. Podíval se na své blízké a kameramana, který měl tuto historickou událost zdokumentovat, a pronesl: „Uvidíme se později.“ Poté vykročil do prázdna.
Jednou se zapíše do dějin
Franz Reichelt se narodil v roce 1878 v severočeském Štětí. Když mu bylo dvacet let, vydal se hledat lepší budoucnost do Paříže. A zdálo se, že to bylo dobré rozhodnutí. Otevřel si zde krejčovství, které se brzy stalo velmi oblíbeným a jednu dobu dokonce šil i pro pařížskou operu. Krejčovská kariéra však Franzovi nestačila. Byl to kreativní člověk a věřil, že jednou dokáže vymyslet vynález, který se zapíše do dějin. Letectví bylo v té době ještě v plenkách a přestože padáky již existovaly, žádný z nich nebyl dostatečně lehký a praktický na to, aby ho mohli piloti použít při nouzovém opuštění letadla. To se však Franz rozhodl změnit. Jeho vynález měl být revolucí, která zachrání životy všem letcům v nouzi.
První pokusy dopadly lépe, než očekával. Na testovací figurínu připevnil hedvábná skládací křídla, pustil ji z výšky pátého patra a sledoval, jak hladce přistála. Problémem zůstávalo, že byla celá konstrukce příliš těžká. V roce 1911 francouzský Aéro-Club vypsal odměnu 10 tisíc franků za zhotovení padáku pro piloty, který bude vážit méně než 25 kilogramů. Franz věděl, že vynález bude muset projít mnohými úpravami, přesto však věřil, že peníze a prestiž budou nakonec jeho.
Musí to fungovat
Prvotní úspěch se mu však už zopakovat nepodařilo. Všechny testovací figuríny tvrdě dopadaly na zem. Přesto se Franz rozhodl otestovat svůj speciální oblek sám na sobě a skočil z výšky více než osm metrů. Jeho padák selhal, před zraněním ho však zachránila hromada slámy. Druhý pokus už tak šťastně nedopadl a vyústil v zlomeninu nohy. Důvod neúspěchu byl podle Franze jasný. Nešlo o to, že by byl vynález špatně zkonstruovaný, ale o příliš malou výšku. Kdyby svůj padák vyzkoušel z Eiffelovy věže, určitě by fungoval.
Franz Reichelt ve svém padákovém obleku, který sám navrhl.
Na povolení k uskutečnění svého pokusu čekal více než rok. Nakonec se však dočkal. Když onoho osudného rána dorazil k věži se svými přáteli, novináře jeho oblek naprosto ohromil. Byl z pogumovaného hedvábí a vážil pouhých devět kilogramů. Všichni se domnívali, že si jej oblékl jen proto, aby ho lépe předvedl, a samotný experiment proběhne s figurínou. Na nic jiného ostatně ani neměl povolení. Franz však všem hodlal ukázat, že svému vynálezu bezmezně věří.
Překvapení to bylo i pro jeho přátele, kterým svůj skutečný plán až do poslední chvíle tajil. Přesvědčovali ho, aby to nedělal, ale Franz byl neoblomný. Když se ho ptali, zda použije nějaká bezpečnostní opatření, jako například lano, odpověděl, že ne. „Chci tento pokus provést sám a bez jakýchkoli triků, protože hodlám dokázat hodnotu svého vynálezu,“ prohlásil.
Postavil se na stoličku v prvním patře Eiffelovy věže, více než 57 metrů nad zemí. Položil jednu nohu na zábradlí. Zdálo se, že na okamžik zaváhal. Potom se však usmál a vrhl se do prázdna. Padák, který se otevřel jen napůl, se téměř okamžitě obmotal kolem jeho těla a Franz tvrdě dopadl na zmrzlou zem.
Skok Franze Reichelta z prvního patra Eiffelovy věže.
Zděšení přihlížející se k němu ihned seběhli, brzy však pochopili, že už mu nemohou nijak pomoci. Franz měl rozdrcenou pravou nohu a paži, proraženou lebku a zlomenou páteř. Z úst, nosu a uší mu vytékala krev. Dav, který ještě před chvílí s napětím očekával výsledek odvážného experimentu, nyní mlčky přihlížel jeho tragickému konci.
Franzovu smrt zachytily fotoaparáty i kamery a zpráva se tak brzy stala mezinárodní senzací. Největší ironií celého příběhu byl fakt, že muž, který chtěl zachraňovat životy pilotů, se nakonec stal obětí vlastního vynálezu. V Rusku přitom už v té době přišel Gleb Kotělnikov s mnohem praktičtějším řešením. Nakonec si tak Franzovo jméno nespojujeme s přelomovým vynálezem, ale s jedním z nejbizarnějších úmrtí své doby.
Zdroje:
