Článek
Psal se rok 1957 a Sovětům se podařilo překonat další obrovský milník ve vesmírném závodu. Lajka byla prvním živým tvorem na oběžné dráze, její smrt však byla velmi krutá. Příkaz Nikity Chruščova zněl jasně – nový Sputnik musí vyletět do oslav 40. výročí bolševické revoluce. Na sestavení Sputniku 2 bylo tedy velmi málo času, proto se nepočítalo s jeho návratem a tedy ani s návratem Lajky. Stál takový úspěch za život nevinného tvora?
Z toulavé feny astronautkou
Boj o prvenství v dobývání vesmíru byl v plném proudu, dne 4. října 1957 Sovětský svaz úspěšně vypustil družici Sputnik 1 a nehodlal zahálet. Již do 7. listopadu měla být vypuštěna další družice, tentokrát však se psem na palubě. Prvního živočicha dostali do vesmíru Američané, Sověti však chtěli dokázat, že živého tvora dostanou až na oběžnou dráhu. Protože nebyl čas na vývoj technologií pro bezpečný návrat zpět na Zemi, měla být Lajka hrdinnou obětí, potřebnou pro dosažení tohoto úspěchu.
Fenku Sověti odchytili na jedné z moskevských ulic. Toulavý pes byl podle nich pro tuto misi nejvhodnější, protože je zvyklý na těžké podmínky, zimu a hladovění. Fenka dostala spoustu jmen, Kudrjavka (Kudrnka), Limončik (Citrónek) a mnoho dalších. Lidé ji však nejčastěji znají pod jménem Lajka, do češtiny by se dalo přeložit jako Štěkačka, které si vysloužila pro své hlasité štěkání. Byla pravděpodobně kříženec huskyho a teriéra, byla klidná, přátelská k lidem i ostatním psům. Vědcům proto rychle přirostla k srdci. Tím víc pro ně však byla její oběť smutnější a bolestnější.
Lajka nebyla jediný pes, který prošel tréninkem pro let na Sputniku 2. Spolu s ní trénovali i fenky Albinu a Mušku. Albina měla být případnou náhradnicí Lajky, zatímco Mušku vědci použili pro testování přístrojů a systému podpory života, aby Lajku nemuseli těmito testy ještě více stresovat. Ve Sputniku 2 bylo velmi málo místa, Lajka se v ní nemohla otočit, proto vědci psy postupně zvykali na stále menší klece. Museli být také připravení na přetížení a hluk při startu rakety, a také na kašovité jídlo, kterým měla být Lajka na své předpokládané sedmidenní cestě krmena. Cesta byla však ve skutečnosti pro Lajku mnohem kratší.
Lajka ve Sputniku 2
Smutný osud psí hrdinky
Blížil se 3. listopad roku 1957. Den, kdy měla Lajka navždy opustit planetu Zemi. Vedoucí lékařského týmu Vladimir Jazdovskij si Lajku pár dní před startem vzal na chvíli domů. „Chtěl jsem pro ni udělat něco pěkného. Zbývalo jí tak málo života,“ prohlásil. Družice, která byla narychlo sestavená částečně i z náhradních dílů pro Sputnik 1, měla přístroje pro měření solárního a kosmického záření, systém zabezpečení života a čidla, která Lajce snímala srdeční tep, krevní tlak a dechovou frekvenci. V tomto prostředí měla Lajka žít po dobu sedmi dní, po kterých jí měla být podána dávka otráveného krmiva. Realita však byla jiná.
„Před uzavřením poklopu jsme jí dali pusu na čumák a popřáli šťastnou cestu s tím, že jsme věděli, že ji nepřežije,“ vzpomínal jeden z techniků. „Uvědomovali jsme si, že při letu musí zahynout. Neexistoval způsob, jak ji dostat zpátky. Prosila jsem ji, aby nám odpustila. Plakala jsem, když jsem ji naposledy hladila,“ prohlásila bioložka Adilja Kotovská. Poslat milou a nevinnou fenku na smrt bylo pro všechny zúčastněné velmi těžké.
Při startu rakety z kosmodromu Bajkonur se Lajce zrychlil tep ze 103 na 240 tepů za minutu. Po dosažení oběžné dráhy se Lajka trochu uklidnila, i když jí to trvalo déle, než při testech na Zemi. Přestože byla Lajka stále trochu rozrušená, snědla dávku svého krmiva v podobě želé. Systém regulace teploty však nebyl plně funkční a kabina se začala rychle zahřívat. Po pěti až sedmi hodinách od startu Lajka z důvodu stresu a silného přehřátí zemřela. Jak už to tak bývá, Sovětský svaz o jejím skonu dlouho mlžil a zatajil její děsivou a krutou smrt. Pravda vyšla najevo až mnohem později. Lajka byla oslavována jako hrdinka, která Sovětský svaz posunula na cestě v dobývání vesmíru. Vědci, kteří měli celý projekt na starosti, však smrti Lajky litovali. Někteří po letech vypověděli, že vědecké přínosy za její utrpení nestály.
Poslání roztomilé a hodné Lajky na smrt bylo pro vědce velmi těžké
Na smrt Lajky mají lidé různé názory. Někteří říkají, že její smrt byla nevyhnutelná pro vědecký pokrok, stejně tak, jako úmrtí mnoha dalších zvířat, a to i v dnešní době. Jiní však argumentují tím, že kdyby Sovětský svaz neprovedl celou misi tak narychlo, mohl by vyvinout technologii, která by dala Lajce naději na bezpečný návrat zpět na Zemi. Nabízí se tedy otázka, na kterou není vůbec jednoduchá odpověď. Je správné obětovat nevinný život pro vědecký pokrok?
Zdroje:
