Článek
Jeho jméno je známé mnoha lidem a většině z nich po jeho vyslovení přeběhne mráz po zádech. Anders Behring Breivik, jeden z nejhorších masových vrahů, který se svým hrůzným činem zapsal do dějin norské kriminalistiky. Jeho děsivě promyšlený plán a bezcitnost z něj dělají skutečné monstrum. Co vede člověka k takovým činům?
Matka si přála, aby byl mrtvý
Většina vrahů má jednu věc společnou - špatné a traumatizující dětství. Samozřejmě ne každý, kdo takové dětství prožije se stane vrahem. Pokud se však tato skutečnost spojí s již danými předpoklady, může vytvořit smrtící kombinaci. Existují i vrazi, kteří mají dětství naprosto bezproblémové, ale u drtivé většiny hraje jejich dětství důležitou roli. Jak velkou roli? To je už dlouho tématem mnoha diskuzí, avšak můžeme říct, že na Breivikovi se jeho dětství alespoň částečně určitě podepsalo.
Breivik se narodil roku 1979 v norském Oslu. Jeho otec byl diplomat a matka zdravotní sestra. Krátce po jeho narození se však rozešli a rozpoutaly se drsné tahanice o děti. Breivik byl v této době několikrát psychologicky vyšetřen. Odborníci konstatovali, že by bylo nejlepší, kdyby byl z rodiny odebrán, avšak nakonec malý Breivik zůstal u své psychicky labilní matky. Ta podle vyšetření vykazovala hraniční poruchu osobnosti, deprese a do svého dítěte měla projektovat své agresivní sexuální fantazie. Dětský psycholog ve zprávě zmínil, že pro tehdy pětiletého Breivika byl typický podivný úsměv. Ten měl prý naznačovat mělké ukotvení emocí. Ostatně, tento podivný a velmi znepokojující úsměv je později pro Breivika typický i v průběhu soudního řízení. V odborném posudku je také zmíněno, jak matka líčí, že když čtyřletého Breivika kojila, byl velice hyperaktivní a agresivní. Vyjádřila obavy, že z něj vyroste agresivní jedinec. Také jej pravděpodobně několikrát udeřila a měla mu říkat, že by si přála, aby byl mrtvý. Všechny tyto informace nijak neobhajují Breivikovy činy, avšak mohou nám dát náhled na možné příčiny jeho pozdějšího smrtícího řádění.
Radikalizace názorů a plánování útoku
Breivik v průběhu dospívání zpřetrhal jakékoliv vztahy s otcem a postupně se u něho začaly objevovat stále radikálnější rasové názory. Ve dvaceti letech byl již v kontaktu se širokou základnou ultrapravicových skupin. Za další tři roky se mu v hlavě zrodil hrůzný plán, na jehož realizaci pracoval dalších devět let. Potřeboval peníze, takže se odstěhoval zpět k matce, aby snížil náklady. Přesto svou matkou podle svých slov naprosto opovrhoval. Začal aktivně podnikat a postupně získal dostatek peněz, aby se mohl přesunout k další části svého plánu.
Manifest a odkazy na Českou republiku
Typickým znakem pro většinu masových vrahů bývá manifest, tedy dlouhý spis, který má objasnit jejich činy a šířit jejich často velmi nebezpečné a radikální názory. Breivik v tomto ohledu nebyl výjimkou. Jeho manifest s názvem 2083 Evropská deklarace nezávislosti obsahoval politickou kritiku, jeho názory na uspořádání světa, citace a historické odkazy. Byly v něm zapsány i poznámky z jeho osobního života a podrobný postup výroby trhaviny. Breivik mimo jiné ve svém manifestu citoval i našeho bývalého prezidenta Václava Klause a západním zemím dával za příklad Benešovy dekrety, aby s muslimy naložily stejně, jako Československo se sudetskými Němci. A to není jediné spojení Breivika s Českou republikou. V roce 2010 dokonce strávil několik dní v Praze, protože zde chtěl nakoupit zbraně. Podle jeho slov ho však překvapilo, jak je Praha bezpečná, tak se vrátil zpět do Norska a zbraně si zde obstaral na černém trhu. Manifest pár hodin před útokem rozesílá na více než tisíc emailových adres, z toho je údajně deset českých a chystá se na konečné provedení dlouho připravovaného útoku.
Peklo na zemi
Je 22. července 2011 a ve vládní čtvrti v centru Osla exploduje bomba. Tento výbuch si vyžádá celkem osm obětí a jedenáct dalších je vážně zraněno. Na místo se sjíždí záchranné složky. To však ještě nikdo netuší, že jejich pomoc bude potřeba za chvíli někde úplně jinde. Tento útok je pro Breivika jen začátkem příšerného masakru. Převlečen do policejní uniformy i s falešným odznakem odplouvá na ostrov Utøya, kde právě probíhá kemp mládežnické organizace norské sociálně demokratické strany práce. Na ostrově, kde je v tu chvíli přes 600 lidí rozpoutá Breivik doslova peklo na Zemi.
Breivik se rozhodl, že zabije tolik lidí, kolik bude možné. Začal bezhlavě střílet do prchajících dětí se slovy „Dnes zemřete, marxisti!“ Při tomto nepředstavitelně děsivém útoku zemřelo na místě 68 lidí, jeden člověk zemřel na následky zranění v nemocnici. Desítky dalších lidí bylo zraněno, všichni přeživší byli k smrti vyděšení a traumatizovaní do konce života. Peklo trvalo celých 63 minut. Proč Breivika nezastavila policie dřív? Kvůli děsivě promyšlenému plánu bylo spoustu policistů právě v centru Osla. Další jednotky byly kvůli tragicky ironické náhodě na bezpečnostním cvičení, které bylo o tom, jak zneškodnit osamělého střelce. Navzdory těmto skutečnostem norská policie udělala i řadu chyb, kvůli kterým Breivikovo řádění trvalo tak dlouho.
Soudní proces
Breivik se zatčení nebránil a u soudu vše naprosto bezcitně vypověděl a podrobně popsal. S mrazivým úsměvem na tváři a bez jakékoliv lítosti. Nejen tohle vedlo k mnoha pochybnostem o jeho psychickém stavu a Breivik byl nucen se podrobit několika testům a vyšetřením. Byl diagnostikován jako paranoidní schizofrenik, to však bylo v průběhu soudu zpochybněno. Na jeho psychický stav a případnou diagnózu je i dnes mnoho různých názorů. Někteří odborníci tvrdí, že je vážně psychicky nemocný a tedy nepříčetný. Někteří na to však mají jiný názor. Kde je pravda se asi nedozvíme. Sám Breivik u soudu prohlásil, že umístění do psychiatrické léčebny by pro něj bylo horší než smrt. Bál se totiž, že by v tom případě lidé nebrali jeho myšlenky a tedy i jeho manifest dostatečně vážně. Breivik byl nakonec odsouzen k 21 letům ve vězení. To je nejhorší trest, jaký můžete v Norsku dostat. Avšak protože by mohl být Breivik i po této době stále nebezpečný pro společnost, může být jeho trest prodloužen, teoreticky až na doživotí, což je v Norsku velmi neobvyklé.
Přivedli jste mě do pekla
Peklo. Tak nazývá Breivik vězení. Musíme si však říct, jak vypadají věznice v Norsku. Breivik jich vystřídal více, ale téměř všude si stěžoval. První stížnost podal hned po necelých třech měsících po uvěznění. Stížnost obsahovala například nedostatek hydratačních krémů, teplotu podávané kávy, nebo málo másla k snídani. Stěžoval si, že má v cele starou herní konzoli a málo her.
V roce 2022 zažádal Breivik o předčasné propuštění. K soudu si s sebou přinesl transparent o nadřazenosti bílé rasy a v průběhu několikrát zvedl pravou ruku. Asi nikoho nepřekvapí, že soud jeho žádost zamítl.
Na začátku letošního roku Breivik zažaloval stát Norsko za porušování lidských práv. Nelíbí se mu omezování kontaktu s vnějším světem. Jeho cela zahrnuje vlastní koupelnu, posilovnu, kuchyň, místnost sloužící jako obývací pokoj s televizí a herní konzolí Xbox (kterou má místo starého Playstationu, na který si stěžoval). Také mu po cele volně poletují tři andulky. Jeho cela tedy připomíná spíše pokoj v lepším hotelu. Je tohle „trest“, který si zaslouží masový vrah, co zničil bezpočet životů?
Zdroje:
DRBOHLAV, Andrej. Psychologie masových vrahů: příběhy temné duše a nemocné společnosti. Psyché. Praha: Grada, 2015. ISBN 978-80-247-5599-1.
