Článek
Psychologické experimenty jsou nepostradatelnou součástí dějin psychologie. Přináší nové poznatky a pomáhají nám lépe pochopit, jak naše mysl funguje. Dnes se musí při jejich provádění dodržovat přísná etická pravidla. Experimenty, které dříve vědecká komunita schvalovala a nepřišlo jí na nich nic hrozného, by dnes rozhodně nikdo oficiálně provést nemohl. Takovým případem je i experiment s malým Albertem, který jej pravděpodobně poznamenal na celý život.
Jeden z nejvlivnějších a nejkontroverznějších psychologů
Tento hrozivý experiment provedl psycholog John B. Watson. Ačkoliv byl jedním z nejvlivnějších psychologů 20. století, jeho život a názory, především ty o výchově dětí, byly velmi kontroverzní. Watson byl dvakrát ženatý. První manželství se mu rozpadlo, když jeho žena odhalila, že má poměr se svou studentkou. Tu si později i vzal a právě s touto studentkou jménem Rosalie Rayner provedl i svůj hrůzný experiment. O jeho výchově hodně napoví i to, že všechny jeho čtyři děti trpěly psychickými problémy, tři z nich se dokonce pokusily o sebevraždu. Psychickými problémy trpěla i jeho vnučka, která je přičítala právě Watsonově výchově.
Watson napsal o výchově dětí i několik knih. Ačkoliv byl jeho přístup manipulativní a necitelný, velmi brzy se knihy staly populárními. Výchova podle jeho knih způsobila dětem dlouhodobou újmu, která v Americe postihla téměř celou jednu generaci. Watson tvrdil, že kdokoli může být vychován tak, že bude čímkoli, bez ohledu na svou přirozenost.
John B. Watson
„Dejte mi tucet zdravých dětí, dobře formovaných, a můj vlastní specifický svět pro jejich výchovu, a ručím za to, že namátkou vezmu kterékoli z nich a vychovám je tak, že se stane libovolným typem specialisty, jakého bych mohl zvolit – lékařem, právníkem, umělcem, vedoucím obchodníkem, ba dokonce i žebrákem a zlodějem, bez ohledu na jeho nadání, náklonnosti, sklony, schopnosti, vlohy a rasu jeho předků,“ tvrdil Watson ve své knize z roku 1924.
Při formování osobnosti člověka, vůbec nebral v potaz dědičnost, vše podle něj záviselo jen na výchově. Svá tvrzení se rozhodl podložit experimentem, kdy dítě naučí strachu z čehokoliv si zamane. Tímto dítětem měl být právě nebohý Albert.
Jak naučit dítě strachu
Watson se domluvil s matkou devítiměsíčního kojence, že mu dítě na pár měsíců přenechá pro účely experimentu. Malého chlapce nejdříve otestoval, jak bude reagovat na různé předměty. Dával před něj masky, vlnu, bílou krysu, králíka, psa a hořící noviny. Albert nevykazoval žádné známky strachu, naopak, po zvířatech a objektech natahoval ruce a zajímal se o ně.
Poté Watson přešel k hlavní části svého experimentu. Dal před malého Alberta bílou krysu a když se po ní dítě natáhlo, udeřil kladivem do kovové tyče. Hlasitý zvuk dítě samozřejmě polekal a to začalo plakat. Pokaždé, když před dítě krysu dal, postup opakoval. Albert si tak spojil nepříjemný a děsivý zvuk s oním zvířetem a zanedlouho začal plakat vždy, když krysu viděl, aniž by Watson udeřil do tyče.
Watson ale pokračoval dál a naučil Alberta, aby se bál všeho chlupatého. Vyděšený chlapec začal plakat pokaždé, když před něj dal Watson králíka, psa a dokonce i když si nasadil masku Santa Clause s dlouhými bílými vousy. Tomuto vystavoval malého Alberta po dobu dlouhých tří měsíců.
Malý Albert začal plakat, kdykoliv uviděl něco chlupatého.
Watson tvrdil, že dítě dokáže strachu odnaučit, avšak z důvodu, že si chlapce vzala zpátky jeho matka, nebo zkrátka proto, že to Watsonovi nepřišlo důležité, tak neučinil. Malému Albertovi tak zůstala naučená fobie z chlupatých předmětů a zvířat i po ukončení experimentu.
Chlapcovu pravou identitu neznáme. Ačkoliv se objevilo několik spekulací o jeho totožnosti, žádná se neprokázala. Proto ani přesně nevíme, co se s Albertem dělo dál, ani jak ho experiment ovlivnil do budoucna. Je však velmi pravděpodobné, že Alberta experiment velmi poznamenal a pravděpodobně se s problémy potýkal celý svůj život.
Tento hrozivý experiment je ukázkou toho, jak to vypadá, když je pro vědce důležitější poznání, než život a blaho účastníků experimentu. O malém Albertovi se dnes učí ve školách a přispěl k formování jednoho z hlavních psychologických směrů. Cena však byla nesmírně vysoká, a to v podobě traumatizovaného dítěte, které si pravděpodobně neslo následky až do konce života.
Zdroje:
Wikipedia.org - Little Albert experiment, John B. Watson
COLLIN, Catherine; BENSON, Nigel C.; GINSBURG, Joannah; GRAND, Voula; LAZYAN, Merrin et al. Kniha psychologie. Vydání druhé. Universum. Praha: Euromedia Group, 2019. ISBN 978-80-7617-356-9.
