Článek
Když se v českých zemích v 16. století stmívalo, cesty mezi vesnicemi se rychle vylidnily. Obyvatelé věděli, že za posledními staveními už nemusí potkat jen divokou zvěř nebo obyčejného pocestného. V lesích a na odlehlých cestách se mohli skrývat loupežníci, kteří přepadávali osamělé poutníky, kupce i místní sedláky. Žádná jiná skupina však nebudila takový strach jako ta, kterou vedl Martin Roháč.
Narodil se ve Velké Bíteši na Moravě a stejně jako mnozí další muži byl v roce 1566 naverbován do válečného tažení. Habsburkové v té době totiž vedli další z řady válek proti Osmanské říši a jejich vojska potřebovala stále nové posily. Když v roce 1568 přišel Drinopolský mír, řada vojáků byla šťastná, že se konečně mohou vrátit zpátky domů. Byli mezi nimi však i tací, kteří si na život se zbraní v ruce zvykli natolik, že se k poklidnému životu už nedokázali nebo nechtěli vrátit. Do jejich čela se postavil Martin Roháč a společně se svými muži zahájil cestu dlážděnou loupežemi, násilím a vraždami.
Velká Bíteš, rodiště Martina Roháče.
Krvavá cesta domů
První zločiny spáchali už v Sedmihradsku na území dnešního Rumunska, odkud mířili zpátky na Moravu. Za oběti jim zde padli čtyři muži, které okradli o 24 zlatých ale i o šaty. Měli totiž vychytralou a účinnou taktiku, která spočívala v tom, že se převlékli za obyčejné kupce nebo poutníky. Mohli se tak ke své oběti dostat blíž, aniž by působili podezřele, a v nestřežené chvíli ji bleskově přepadnout.
Jak jejich cesta pokračovala, složení skupiny se postupně měnilo. Někteří členové odcházeli, jiní se k nim přidávali. Nedaleko Vídně skupina zavraždila kupce, kterého připravili nejen o peníze, ale i o dvě ručnice. Postupem času se jejich arzenál rozrůstal a jejich útoky byly stále brutálnější. U rakouského Rahašpurku zavraždili dva muže, kterým sebrali kordy. Poté se vydali přes území dnešního Slovenska na Moravu.
Po cestě spáchali mnohé další zločiny. Vraždili v Uherském Hradišti, u Bánova, nebo v Hustopečích u Brna, kde zabili v jeden den tři muže. Po vraždách v Újezdě, Poštorné a u Ivančic se však jejich skupina začala rozpadat, protože se mnozí z nich přiblížili ke svým domovům. Z celé loupežné bandy tak zůstali jen tři nejzatvrzelejší muži, kteří se už nehodlali zastavit před ničím.
Postrach českých zemí
Po boku Martina Roháče stáli Mikuláš Miča z Předklášteří u Tišnova a řezník Jan Čech. Druhou etapu svého vražedného řádění započali u Prostějova. Přestože jich teď ve skupině bylo mnohem méně, brutalita jejich činů prudce vzrostla. U Kojetína zavraždili bednáře i přesto, že neměl nic, co by mu mohli vzít. Stali se postrachem celých českých zemí a neštítili se vraždit ani ženy.
Své nejodpornější činy spáchali u Mělníka, za Čáslaví a u Chrudimi. Zavraždili zde tři těhotné ženy, z nichž jedna čekala dvojčata. Jako by to už tak nebylo dostatečně strašlivé, vyřezali ženám z těl nenarozené děti, kterým následně vyňali srdce, plíce a játra. Ty poté povařili a snědli, „aby lepší smělost srdce měli, aby jim to lotrovství déle trvalo.“
Nejednalo se přitom o žádný spontánní nápad, ke kterému by je vedla pouze jejich krutost. Tento rituál vycházel z dobových pověr, které byly rozšířené mezi zločinci z celé střední Evropy. Přestože je měl ochránit a zajistit, aby jejich řádění trvalo déle, nakonec způsobil pravý opak. Hrůznost jejich činů upoutala pozornost úřadů, které už nebyly ochotné jejich krvavé tažení nadále tolerovat.
Pád Roháčovy družiny
Jako první byl dopaden Mikuláš Miča. Na mučidlech se k vraždám přiznal a prozradil, kde se ukrývají další členové bandy. Brzy tak padl do rukou úřadů i samotný Martin Roháč, který při mučení přiznal celkem 59 vražd. Tehdy platilo, že za kruté zločiny přicházely stejně tvrdé tresty a jeho konec tak měl být obzvlášť bolestivý.
Ilustrace lámání kolem, jednoho z nejkrutějších trestů 16. století.
Trest vykonal brněnský kat, s největší pravděpodobností Johann Martin Neumeister, se svými šesti pomocníky 17. února 1571. Roháčovi nejprve odsekali prsty a rozžhavenými kleštěmi utrhali různé části těla. Poté došlo na lámání kolem, při němž mu kat zpřerážel nohy i ruce. Nakonec ho do kola vpletl, aby takto čekal, až si pro něj přijde smrt. Tím skončil příběh Martina Roháče, vraha s historicky největším počtem obětí v českých zemích. Miču čekal podobný osud. Jejich kumpán Jan Čech trestu pravděpodobně unikl.
Zdroje:
