Článek
Na konci 19. století do Spojených států proudily miliony lidí, kteří doufali v nový začátek a splnění svých snů. Jednou z nich byla i pohledná mladá dívka Mary Mallon, která do New Yorku přijela z Irska. Snažila se zde najít lepší podmínky pro život, nevěděla však, že bude trvat jen pár let, než se stane nechvalně známou především proto, že si nemyje ruce. A že zapříčiní smrt minimálně tří lidí.
Záhadné šíření tyfu
Ze začátku se Mary v New Yorku opravdu dařilo. Ukázalo se, že je velmi schopná kuchařka, což byla v té době docela dobře placená práce. Vařila pro členy bohatých rodin, avšak u žádné z nich nezůstala příliš dlouho. Vypadalo to, že kamkoliv přijde, stihne rodinu neštěstí v podobě nebezpečné nemoci, zvané břišní tyfus. Zatímco její zaměstnavatelé trpěli silnou bolestí hlavy, horečkami, vyčerpaností a vyrážkami, Mary byla zdravá jako rybička. Pokračovala od jedné rodiny k druhé a za sebou zanechávala trpící a umírající členy rodiny, kterým zároveň s jídlem naservírovala i nebezpečné bakterie, aniž by o tom věděla.
Tyfus byl v té době v Americe vcelku rozšířenou nemocí, proto si spojitosti s Mary zpočátku nikdo nevšiml. To se však změnilo v roce 1906, kdy Mary začala pracovat pro bohatého bankéře Charlese Henryho Warrena. Poté, co onemocnělo šest členů domácnosti, se začal o celý případ zajímat hygienik George Sober. Zkontroloval zásoby jídla, vodu ze studny a všechny další možné zdroje nákazy, ale nenašel vůbec nic. Uvědomil si, že přenašečem musí být nějaký člověk. Kuchařka, která se nemocí nenakazila a odešla do jiné rodiny se stala hlavní podezřelou, obzvláště potom, co si Sober zjistil její minulost a povšimnul si záhadného šíření tyfu v domácnostech, kde Mary vařila.
Zadržení a izolace
Najít místo, kde se Mary momentálně nachází, nebylo vůbec jednoduché, přesto se to Soberovi po nějaké době podařilo. V domácnosti, pro kterou Mary zrovna vařila, již onemocněla pradlena, která byla později hospitalizována, a na tyfus umíralo také jedno z dětí. Když Mary konfrontoval s tím, že šíří tyfus, kamkoliv přijde a chtěl po ní vzorky moči a stolice, velmi se rozčílila. Tvrdila, že nikdy takovou nemocí netrpěla, že je úplně zdravá a když byl Sober neodbytný, napadla ho vidličkou na porcování masa. Ačkoliv se s ní situaci snažil řešit klidně a vlídně a přemlouval ji, aby se podrobila vyšetření, Mary vše vehementně odmítala a popírala, že by s nákazou měla cokoliv společného. Když se jí Sober zeptal, jestli si pravidelně umývá ruce, nechápala, proč by něco takového měla dělat.
Sober už byl z celé situace zoufalý a rozhodl se, že když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém. O celé záležitosti informoval policisty, kteří následně zuřivě se bránící Mary vzali do vazby, kde musela poskytnout vzorky pro vyšetření. Lékaři po prozkoumání vzorků přišli na něco, co pro ně bylo v té době něčím zcela novým – Mary byla bezpříznakovým přenašečem. Ačkoliv na sobě nepociťovala žádné příznaky, z jejího těla se šířila nemoc na všechny ostatní. Tyfus měla ve svém těle pravděpodobně proto, že její matka jej prodělala, když byla těhotná. Lékaři Mary navrhli, aby si nechala odstranit žlučník, který považovali za onu „zásobárnu bakterií“, s tím však Mary rozhodně nesouhlasila. Další možností tedy bylo umístit ji do karantény do nemocnice Riverside na ostrově North Brother, což se Mary samozřejmě nelíbilo.
„Nikdy v životě jsem neměla tyfus, vždycky jsem byla zdravá. Proč bych měla být vykázaná z města, jako bych byla malomocná, a odsouzená žít v izolovaném vězení, kde je mým jediným společníkem pes,“ stěžovala si Mary.
Mary Mallon v nemocnici, 1909
Propuštění z izolace dosáhla až po třech letech, kdy jí řekli, že ji pustí, když slíbí, že už nikdy nebude pracovat jako kuchařka. Mary to skutečně slíbila, avšak neměla v plánu slib dodržet. Byla to zkrátka až moc dobře placená pozice na to, aby se jí jen tak vzdala.
Zpátky do izolace
Po propuštění z karantény si změnila jméno na Mary Brown a po dobu dalších pěti let pracovala v různých restauracích, hotelech a nemocnicích. Zpátky na ostrov do karantény ji poslali potom, co tyfem onemocnělo dvacet pracovníků v nemocnici, kde Mary i přes svůj slib pracovala jako kuchařka.
Na ostrově North Brother žila Mary dalších třiadvacet let až do své smrti v roce 1938. Měla svůj vlastní domek, jídlo zdarma a pracovala v nemocniční laboratoři, kde pomáhala provádět základní lékařské testy. Život v izolaci však Mary nenáviděla a cítila se velmi osamělá. Až do své smrti tvrdila, že je v karanténě neoprávněně a za žádnou nákazu ve skutečnosti nemůže.
Tyfová Mary v dobovém tisku
Není známé přesné číslo nakažených, které má Mary za svou kuchařskou kariéru na svědomí. Oficiálně jí bylo dokázáno asi padesát nakažených a tři mrtví. Pravděpodobně jich však bylo mnohem více, odhady se pohybují okolo dvou tisíc nakažených a padesáti mrtvých. Příběh Mary Mallon se stal mediální senzací, tisk ji překřtil na Tyfovou Mary a zapsala se tak nejen do dějin epidemiologie, ale i do povědomí širší veřejnosti. S případem se však pojí i spoustu otázek. Bylo s Mary naloženo spravedlivě, nebo se stala obětním beránkem? Její příběh znovu ožil s příchodem pandemie covidu-19 a rozpoutal další diskuzi o tom, do jaké míry je správné omezit svobodu jednotlivce za účelem ochrany veřejného zdraví.
Zdroje:
