Článek
Již od první ukázky z nového Minecraft filmu bylo všem jasné, že tohle bude něco jedinečného. Někteří byli z ukázek nadšení a těšili se na velkou porci schválně trapných vtipů a jednoduché zábavy, jiní byli mírně skeptičtí a báli se, aby to film se špatnými vtipy nepřehnal. Když jsem šla do kina, neměla jsem skoro žádná očekávání. Chtěla jsem se nechat překvapit, jak se tvůrci poprali se zpracováním této hry, která se stala legendou napříč generacemi. Nakonec jsem zůstala v šoku, jak ze samotného filmu, tak z příslušníků nejmladší generace, kteří mi připomněli, že čas nezadržitelně letí dopředu a stejně tak humor, nad kterým jen bezradně kroutím hlavou.
Generační střety
Na začátku bych se chtěla k něčemu přiznat. Ano, patřím do té stále dokola odsuzované generace Z, která je líná, odmítá pracovat a je vychovaná k neschopnosti normálně fungovat. Však jen počkejte, až trochu povyroste ta generace po nás, jejíž humor a slovník začíná být i pro nás čím dál více nepochopitelný. Ale teď vážně, rozdíly mezi generacemi jsou naprosto přirozené. Starší generace vždy nadávala na tu mladší a naopak, tak to bylo, je a nejspíš i nadále bude. Přesto, nebo možná právě proto, si neodpustím přidat se k proudu a také si trochu postěžovat na ty hrozné mladé.
Překvapení mě čekalo již před vchodem do kina, kde postávaly hloučky dětí a teenagerů, kteří byli oblečení stejně jako hlavní postava filmu, stále dokola opakovali „Já jsem Steve!“ a náramně se tím bavili. Nečekala jsem, že má Minecraft stále tolik nadšených fanoušků a vlastně mě to docela potěšilo. Co už mě tolik nepotěšilo, bylo samotné promítání filmu. Vedle mě seděly velmi malé děti, u kterých jsem předpokládala, že budou během filmu hlučnější. Opak byl ale pravdou, celou dobu seděly tiše jako pěny a pozorně sledovaly plátno. Výrostci přede mnou už tak ukáznění nebyli, ale byl to film primárně pro děti, takže jsem s nějakým vyrušováním tak nějak počítala, i když by to šlo určitě tišeji. Ze všech dětí čišelo obrovské nadšení, a to jsem ještě nevěděla, že budou malí fanoušci brzy připomínat spíše kult, který film bezhlavě zbožňuje a uctívá.
Co je na tom tak vtipného?
Film konečně začal a nastala situace, kterou jsem doposud nepochopila. Slovo „Overworld“ vyvolalo v sále obrovský jásot a burácivý smích, div že malí diváci nepopadali ze sedadel. Na svou obranu musím říct, že mám ráda hloupý humor. Když se Jason Momoa v růžové kožené bundě s třásněmi dohadoval s hranatou ovcí, vážně jsem se bavila. To se však nedalo říct o dalších scénách v tomto velmi zajímavém počinu. Ačkoliv některé trapné vtipy fungovaly dobře, jiné byly více bolestivé než vtipné. Poprvé jsem zaváhala, zda jsem měla na tento film vůbec chodit, když herec Jack Black začal zpívat o kuřeti upečeném v lávě. A to bohužel nebyla jediná hudební scéna, která ve mně zanechala opravdu podivný pocit.
Šlo poznat, že se film snaží zaujmout jak starší publikum, tak právě příslušníky generace alfa, která má svůj velmi specifický humor, který mi způsoboval fyzickou bolest, když se ve filmu objevil, a že ho tam bylo požehnaně. Na druhou stranu, některé scény byly jako vystřižené z filmu od patnácti let. Scénu s „chlapáckým sendvičem“ jen tak rychle z hlavy nedostanu, přestože bych opravdu chtěla. Dvojsmysly byly, doufám, jen chybou českého překladu. Přítomným dětem však nevadily ani podivné scény, ani hrozivé hudební pasáže a celou dobu dávaly své nadšení hlasitě najevo.
Šílený aplaus
Skutečné šílenství se však strhlo, když film skončil. Takový aplaus jsem v životě neslyšela. Tleskání a ohlušující pískot trval ještě dlouho po závěrečné scéně. Já a můj doprovod jsme se jen nechápavě dívali na sebe i na okolní dění. S těžkým srdcem musím prohlásit, že na humor generace alfa jsem nejspíš už příliš stará. Kde jsou ty časy, kdy se děti i dospělí bavili u zeleného zlobra jménem Shreck, který má vrstvy jako cibule.
Přes to všechno musím přiznat, že jsem si touto návštěvou kina uvědomila dvě důležité věci. Zaprvé, Minecraft film není nic pro mě. Zadruhé, každá generace je jiná. Každá vyrůstala na něčem jiném, směje se jiným vtipům a hledá hrdiny v jiných světech. A je to tak v pořádku. Já sice nechápu, co je na slově „Overworld“ tak vtipného, ale oni zřejmě ano. Nejdůležitější je, že se dobře baví, nebo snad ne?
