Článek
Zrovna jsem si užívala pohodovou atmosféru na Masters of Rock, když jsem se na chvíli zatoulala na sociální sítě a narazila na příspěvky o letošních Colours of Ostrava. Oba festivaly se konaly ve stejné dny, ale zatímco nás v tu dobu dešťové mraky vcelku úspěšně obcházely, ve slezské metropoli už takové štěstí neměli. Se zmoklými festivalovými souputníky jsem soucítila i přesto, že mi hudba na Coloursech vůbec nic neříká, a zabrousila jsem i do komentářové sekce. A jako tolikrát předtím jsem si připomněla, že se jedná o skvělé místo, pokud chcete ztratit svou víru v lidstvo.
Na chvíli mě napadlo, jestli jsem se nějak omylem nedostala na profil jedné z určitých politických stran, kde jsou podobné výlevy normální. Objevovaly se však téměř všude. Z obyčejného hudebního festivalu se totiž v očích některých lidí stává sjezd drogově závislých pacientů, kteří jen přijeli dělat rámus a terorizovat okolí. V tu chvíli si přece déšť logicky zaslouží a úplně nejlepší by bylo, kdyby pršelo ještě víc a déle. Co je přece horšího než lidé, kteří se baví a užívají si život?
Nelíbí se mi to, takže je to špatně
Po chvilkovém znechucení nad zbytečnou nenávistí některých lidí jsem celou věc hodila za hlavu. Jenže po příjezdu domů jsem si začala podobných komentářů všímat stále více. Fanoušci tvrdší hudby jsou totiž pro internetové znalce módního vkusu hotový jackpot. Vypadá to, že při pohledu na tetování, piercingy nebo třeba barevné vlasy některým lidem začíná cukat žilka v oku a dostávají neodolatelnou potřebu všem v okolí sdělit, jak je to odporné a co všechno je s takovými lidmi špatně. A teď nemyslím pouze ty, kteří se jim posmívají. Mluvím o mimořádně zahořklých jedincích, kteří neváhají přát jiným lidem i to nejhorší jen kvůli jejich vzhledu.
Někteří lidé dštili nenávist natolik vehementně, že to působilo, jako by jim pohled na potetovaného metalistu nebo dívku s barevnými vlasy způsobil doživotní trauma. Jen klid, je to člověk na hudebním festivalu, ne válečný zločinec. Co přesně vám tím, že existuje, tak hrozného udělal?
Zatímco většina z nás dokáže pochopit jednoduchý princip „nelíbí se mi to, tak to nedělám“, někteří mají očividně nutkání k tomu ještě přidat „a proto by to neměl dělat nikdo“. Zkrátka není to nic pro mě, takže je to automaticky špatně. Mým posláním proto zřejmě je dávat všem okolo nevyžádané rady, jak by měli žít svůj vlastní život. Nejlépe všem bezdětným nebo třeba lidem s tetováním pěkně od plic říct, jakou chybu vlastně udělali a že toho budou později litovat. A i kdyby litovali - je to snad váš problém? Slzy jim asi chodit utírat nebudete.
Zachraňujeme civilizaci
Každoroční ukázkou toho, kolik lidí má tendenci k nesmyslné nenávisti, je bohužel především Prague Pride. Někteří jdou průvod podpořit, jiné tato akce nezajímá a jednoduše ji ignorují a někdo při pohledu na duhovou vlajku nabude přesvědčení, že se jedná o konec civilizace. Nejlepší je navíc vytáhnout to, co je dostatečně bizarní, aby to pobouřilo co nejvíce lidí. Ignorujme tedy všechny ty rodiny, páry a jednotlivce, kteří na první pohled nepůsobí nijak výstředně a zaměřme se na těch pár lidí, kteří skutečně představují úpadek lidstva. Přesně tak, jsou to lidé v psích maskách.
To velké rozčílení nad touto situací jsem nikdy tak úplně nepochopila. No tak si někdo nasadí na hlavu psí masku a projde se městem. Pes z toho nežere, opravdu. Já bych to neudělala, ale asi mi pohled na takového člověka nepřivodí žádnou psychickou újmu. Argument, že ho uvidí děti, mi také nepřijde zrovna smysluplný. Jak jim přesně to, že uvidí člověka v masce, uškodí? Pokud tohle čte někdo, kdo mi tuto záležitost rád objasní, prosím, podělte se o svůj názor v diskuzi. Ideálně bez nadávek, děkuji.
Lidé zkrátka dokážou věnovat obrovské množství energie tomu, co má kdo na sobě, jak vypadá nebo koho miluje. Ty reálné problémy přitom ale jaksi ustupují do pozadí. Pozoruhodně efektivní způsob, jak zachraňovat civilizaci. Kdyby se lidé dokázali pohoršovat nad válkami stejně vehementně jako nad duhovou vlajkou, možná by se nám tu žilo o něco lépe.
Není to tak těžké
Každý z nás má samozřejmě právo vyjádřit svůj vlastní názor, to snad ani nemusím vysvětlovat. Ostatně to teď dělám i já tímto výlevem. Někteří z nás však mají očividně problém dát dohromady souvislý text bez toho, aby obsahoval nějakou urážku nebo ještě něco horšího. Já nevím, běžte třeba raději objímat stromy, než abyste někomu na internetu přáli smrt.
Nikdo po nikom nechce, aby všechny miloval, objímal a každému při setkání zpíval ódy na jeho osobnost. To by přece jen bylo poněkud náročné. Úplně postačí jen trochu obyčejné lidské tolerance. Opravdu nemusíme všemu rozumět, všechno obdivovat a se vším souhlasit. Možná bychom se prostě jen mohli navzájem nechat žít. To přece není zase tak nadlidský výkon.
