Hlavní obsah
Víra a náboženství

Temná strana Vánoc: Bytosti, které děsí nejen děti, ale i dospělé

Foto: R. fiend, CC BY-SA 3.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0>, via Wikimedia Commons

Vánoční folklor mnoha zemí Evropy nám nabízí přehlídku různých úžasných a zajímavých bytostí. Některé jsou však temnější a děsivější než jiné. Znáte všechna proslulá vánoční monstra?

Článek

Vánoce nemusí být jen časem pohody, klidu a míru. V mnoha zemích si lidé vyprávějí příběhy o tajemných bytostech, které jsou nejsilnější právě v období Vánoc. Některé odměňují hodné a trestají zlé, některé chodí pro zlobivé děti a některé chtějí jednoduše škodit a dělat lidem naschvály. Příběhy o nich se pohybují od úsměvných až po čistě hororové. Pojďme se podívat na ta nejznámější vánoční monstra, která děsí děti i dospělé v různých zemích Evropy.

Perchta

Jižní Německo, Rakousko, Švýcarsko i část Itálie - tam všude se můžete setkat s příběhy o této tajemné postavě. Perchta má mnoho podob, v každé zemi její vzhled popisují odlišně. V předkřesťanských tradicích ji lidé považovali za alpskou bohyni, po příchodu křesťanství se však stala démonickou čarodějnicí. Nejčastěji je zobrazována jako ošklivá stará žena s rozcuchanými vlasy. Její vzhled však prý záleží i na tom, jak se k ní chováte.

Nejlepší způsob, jak se této bytosti zavděčit, je dodržovat rituály a ctít tradice. Takzvaná Perchtina noc by tedy měl být čas, kdy jíme tradiční jídlo a pečeme speciální koláčky na její počest. Pokud jste ještě k tomu i laskaví a štědří a tvrdě pracujete, Perchta se vám zjeví jako nádherná mladá žena a štědře vás odmění. Pokud jste však lakomí a nedej bože se vám podaří Perchtu naštvat, stane se z ní démonické rohaté monstrum, které touží po krvi. Nebohému člověku, který se jí znelíbí, potom v noci rozřízne břicho a orgány vymění za kameny a slámu. Pro člověka, který takového ubožáka poté najde mrtvého v posteli, to však bude vypadat, jako kdyby zemřel přirozeně ve spánku.

Ve Švýcarsku se Perchta prohání ulicemi se svými démonickými společníky. Těm lidé nechávají před dveřmi různé dobroty, protože doufají, že si tak zajistí hojnost a zdraví do nového roku. Pozor by si však měly dávat zlobivé děti, pokud se dostanou těmto démonům do rukou, neskončí to s nimi dobře.

Krampus

Krampus má své kořeny v Rakousku, avšak i u nás se těší stále větší oblibě. Každý rok se v průběhu listopadu a prosince konají již tradiční průvody, které se vyznačují děsivými maskami, kravskými zvonci a ohnivou show. Pro alpské národy šlo původně o horské démony, s příchodem křesťanství se však stále více začali spojovat s postavou ďábla. Krampus je vlastně děsivější obdoba našeho českého čerta. Také trestá zlobivé děti, které šlehá březovou metlou. Ty nejzlobivější potom odnese v koši, který má na zádech, a dá si je k štědrovečerní večeři.

Foto: See page for author, Public domain, via Wikimedia Commons

Krampus

Belsnickel

Tuto bytost můžeme najít ve folkloru německy mluvících národů. Belsnickel je občas připodobňován ke svatému Mikuláši, avšak jeho vzezření je mnohem strašidelnější. Navíc, na rozdíl od Mikuláše, nepotřebuje čerta. Odměňovat i trestat zvládne sám. Stejně jako mnoho dalších bytostí je zobrazován v různých podobách, nejčastěji jako starý muž oděný do roztrhaných, špinavých cárů látky a kožešiny. Chodí po ulicích vždy po setmění se zakrytým obličejem, často děsivou maskou s dlouhým jazykem. Pro hodné děti má v kapsách připravené koláče, sladkosti a oříšky. Na ty zlobivé má připravený bič.

Lussi

Dnes je Svátek svaté Lucie v Norsku a Švédsku oslavován krásnou tradicí, kdy se mladé ženy, oblečené v bílém hávu a s korunou ze svíček, procházejí ulicemi. Pár století zpátky však tento den lidé oslavovali Lucii (nebo Lussi) velmi odlišně. Noc před 13. prosincem, takzvaná Lussiina noc, byl čas, kdy se po zemi procházeli zlí duchové a démoni. Lussi byla zobrazovaná jako ohyzdný démon, avšak velmi mocný. Brázdila oblohu na koštěti následovaná démony, zlými duchy a trolly. Šířili chaos a ničili, co jim přišlo pod ruku. Děti musely být hodné, jinak jim hrozilo nebezpečí, dospělí chránili své domovy znakem kříže. Každého, kdo byl dost hloupý na to, aby nebyl zachumlaný v posteli a vyšel ven, zlé entity unesly, nebo zabily.

Kallikantzaros

Kallikantzaros je zlovolná bytost, kterou můžeme najít v řeckém folkloru. Mají velké zuby a drápy, rohy, kopyta a krátký ocas. Během Vánoc vycházejí z podsvětí na zem, aby škodili a připravovali lidi o sexuální energii. Když se dostanou do domu, začnou dělat naschvály a močit na zásoby potravin. Naštěstí je několik způsobů, jak je od svého domu udržet dál. Jsou náchylní na sluneční světlo a oheň, který je může snadno připravit o život. Domov před nimi dokáže uchránit klubko nebo cedník, který položíme na práh. Také nemají rádi kostelní zvonění a zpívání koled. Tyto bytosti se také mohou pokusit ukradnout dítě a přeměnit je na dalšího kallikantzarose, tomu dokáže zabránit česnek, který k dítěti položíme.

Foto: ΟΕΔΒ 1961, Public domain, via Wikimedia Commons

Kallikantzaros

Mari Lwyd

Jižní Wales má jednu velmi podivnou a opravdu děsivou vánoční bytost, která se odlišuje od všech ostatních. Má podobu koně, který vstal z mrtvých, je to tedy spíše kostra koně. Ta prochází ulicemi s dalšími nemrtvými, aby lidem připomněli svou existenci. V mysli má jen jeden cíl, a to dostat se do vašeho domu. Způsob, jakým ji od toho odradíte, je velmi nezvyklý, musíte ji porazit ve vyprávění vtipů! A aby to nebylo tak jednoduché, musíte u toho mluvit v rýmech. Dříve se na Nový rok na počest této bytosti pořádal průvod. Člověk schovaný pod pláštěm nesl tyč, na které byla lebka koně, buďto skutečná, nebo ze dřeva. Tato lebka byla ještě ozdobena bílou látkou a pentlemi. Dnes se již tato tradice příliš nedodržuje, avšak někteří lidé stále usilují o její návrat.

Foto: Mickwidder, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons

Mari Lwyd

Grýla, její synové a obří kočičí monstrum

Island je místo s jednou z nejkreativnějších vánočních mytologií. Můžeme tu najít bytost jménem Grýla. Ta je nejčastěji popisovaná jako ohyzdná čarodějnice, která vypadá jako troll. Říká se, že žije v islandské přírodě. V období Vánoc však obchází lidské příbytky a snaží se ukojit svůj hlad po dětech. V dnešní době je ale známá především jako matka třinácti takzvaných Vánočních chlapců. Ti navštěvují různé domy a tropí neplechu. Kromě nevinných příběhů o otravných vtipálcích však můžeme najít i příběhy plné šokující brutality a násilí.

Tato rodinka má i domácího mazlíčka, kterému se říká Jólakötturinn, Vánoční kočka. Spíše než roztomilou kočičku však připomíná obří monstrum se zuby ostrými jako břitvy, dlouhými drápy a svítícíma očima. Této kočce je jedno, jestli je někdo hodný, či zlý. Na dětech i dospělých si ráda pochutná, pokud si před Vánoci nekoupí, nebo nedostanou, nové oblečení. Předvánoční nákupy ještě nikdy nebyly tak důležité!

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz