Článek
Když se ráno 29. září 1982 dvanáctiletá Mary Kellermanová probudila ve svém domě v malém americkém městě nedaleko Chicaga, necítila se vůbec dobře. Měla rýmu a bolelo ji v krku. Rodiče se proto rozhodli, že ji omluví ze školy, aby mohla nemoc v klidu vyležet. Mary tedy zamířila do koupelny, aby si vzala Tylenol, stejně jako pokaždé, když byla nemocná. Krátce poté, co se za ní zavřely dveře, však její otec slyšel hlasitou ránu. „Otevřel jsem dveře od koupelny a moje malá holčička ležela na zemi v bezvědomí. Byla stále ještě ve svém pyžamu,“ vzpomínal později. V té době nikdo nevěděl, že se Mary stala první obětí neznámého pachatele, který do kapslí obyčejného léku proti bolesti přidal smrtící jed.
Dostupný a oblíbený
Tylenol by se dal zjednodušeně popsat jako americká obdoba našeho Paralenu. Oba tyto léky totiž obsahují účinnou látku paracetamol. V 80. letech patřil mezi nejběžnější a nejoblíbenější léky proti bolesti ve Spojených státech a byl nezbytnou součástí téměř každé domácí lékárničky. Když tak po jeho užití zemřela malá Mary, nikdo si zpočátku tuto tragédii nedokázal vysvětlit. Netrvalo však dlouho a případů začalo postupně přibývat.
Ten stejný den se sedmadvacetiletý pošťák Adam Janus při návratu domů zastavil v obchodě pro květiny, které chtěl dát svojí manželce. Cestou si vyzvedl i Tylenol, protože se už od rána necítil dobře. Když přišel domů, spolkl dvě kapsle. Po chvíli se vpotácel do kuchyně a zhroutil se na zem. Přestože mu jeho manželka okamžitě zavolala sanitku, bylo již pozdě. Lékaři byli naprosto zmatení. Jeho smrt působila jako srdeční selhání, přesto jim však na celé situaci něco nesedělo. V tu chvíli ještě nevěděli, že se toho dne s rodinou Janusových nesetkali naposledy.
Za truchlící manželkou zesnulého Adama přišel jeho mladší bratr Stanley se svou ženou Theresou, aby se všichni navzájem podpořili. Brzy ho však začala bolet hlava. Sáhl proto po stejné lahvičce Tylenolu, ze které si předtím vzal kapsle i Adam, a užil dvě z nich. Další dvě si vzala Theresa. Stanley brzy zkolaboval a po příjezdu záchranářů se zhroutila na zem i jeho manželka. Nejdříve si mysleli, že omdlela ze šoku, brzy si však uvědomili, že je situace opravdu vážná. Navzdory snaze lékařů pětadvacetiletý Stanley a dvacetiletá Theresa zanedlouho zemřeli.
Umírají stále další lidé
První, kdo si spojil záhadná úmrtí s Tylenolem, byla zdravotní sestra jménem Helen Jensen. Se svou teorií se okamžitě obrátila na pracovníky kanceláře soudního lékaře, ti jí však nevěřili. S pokračujícím policejním vyšetřováním však bylo brzy jasné, že měla pravdu. Nakonec zůstalo jediné možné vysvětlení. Někdo musel otevírat balení s Tylenolem a do kapslí vpravovat kyanid. V té době neměly lahvičky s léky stejné ochranné prvky jako dnes, nakupující proto neměl možnost poznat, že s lékem někdo manipuloval.
Mezitím však na otravu kyanidem umírali další lidé. Jednou z nich byla Mary „Lynn“ Reinerová, která teprve před šesti dny porodila své čtvrté dítě. Sedmadvacetiletá matka se necítila dobře a doufala, že jí Tylenol pomůže. Když se zrovna chystala nakrmit svého syna, zhroutila se na zem. Otrávenou kapsli spolkla i jednatřicetiletá matka samoživitelka Mary McFarlandová, která v té době pracovala v nákupním centru. Její spolupracovnice později popsala, že stihla říct jen: „Necítím se dobře.“ Vzápětí zkolabovala.
Pětatřicetiletá letuška Paula Princeová si Tylenol koupila, když odcházela z letiště domů. Při nákupu ji zachytila bezpečnostní kamera. Pár kroků za ní stál vousatý muž, který podle jedné z vyšetřovacích teorií mohl být samotným pachatelem, nikdy se ho však nepodařilo vypátrat. O dva dny později byla Paula ve svém bytě nalezena bez známek života.
Snímek z bezpečnostní kamery. Zelená šipka ukazuje na Paulu Princeovou nakupující otrávený Tylenol, červená šipka ukazuje na podezřelého.
Kdo je otrávil?
Již 30. září začali ulicemi Chicaga projíždět policisté s megafony a radili lidem, ať vyhodí veškerý Tylenol, který mají doma. O nebezpečí informovali také dobrovolníci, kteří chodili dům od domu. Firma Johnson & Johnson, která lék vyráběla, rozeslala varování nemocnicím a distributorům. Pozastavila výrobu i reklamu a vypsala odměnu 100 tisíc dolarů za informace vedoucí k zatčení pachatele. K ničemu to však nevedlo. Když se ukázalo, že někdo manipuloval s baleními Tylenolu i v Kalifornii a přidal do nich strychnin, firma se rozhodla, že svůj nejprodávanější lék dočasně stáhne z trhu. Zaplatila si také reklamu, která varovala před používáním zakoupených kapslí.
Tylenolová aféra si vyžádala minimálně sedm životů, pachatel však zůstával neznámý. Přestože se do vyšetřování zapojila i FBI, všechny stopy končily ve slepé uličce. Zlom nastal až 6. října 1982, kdy firmě Johnson & Johnson přišel anonymní dopis. Vyděrač v něm požadoval milion dolarů, jinak vraždění nepřestane. Vyšetřovatelé brzy přišli na to, že dopis napsal muž jménem James William Lewis, jehož manželka pro firmu dříve pracovala. Když se ukázalo, že dříve vlastnil knihu o jedech a na stránkách o kyanidu byly nalezeny jeho otisky prstů, zdálo se, že bude případ brzy uzavřen. Opak byl však pravdou.
Lewis se k napsání vyděračského dopisu přiznal, podle svých slov však chtěl jen využít situace a rychle se dostat k penězům. Popřel, že by se na vraždách jakkoli podílel. On i jeho manželka poskytli vyšetřovatelům vzorky DNA a ukázalo se, že se neshodují s žádnými, které byly zajištěny na otrávených lahvičkách. Lewise tak s vraždami nespojoval žádný přímý důkaz. Nakonec byl odsouzen k deseti letům vězení za vyděračství a pátrání po skutečném pachateli pokračovalo dál.
Druhým podezřelým, na kterého se vyšetřovatelé zaměřili, byl Roger Arnold. Policii na něj upozornil Marty Sinclair, majitel baru, který často navštěvoval. Tvrdil, že Arnold mluvil o zabíjení lidí bílým práškem a že se po rozvodu stával stále více nevyzpytatelným. Policie u něj doma navíc našla knihu, která obsahovala návod na výrobu kyanidu draselného. Arnold sám přiznal, že tuto látku v minulosti vlastnil. Ani v tomto případě se však nepodařilo najít žádný přímý důkaz, který by ho s vraždami spojoval. V roce 1984 byl odsouzen za vraždu náhodného kolemjdoucího, kterého si podle svých slov spletl se Sinclairem. Po jeho smrti mu byl odebrán vzorek DNA, neshodoval se však s žádnou stopou z případu.
Kdo za Tylenolovou aférou skutečně stál, se nikdy nepodařilo vypátrat. Tento případ tak dodnes zůstává jedním z nejznámějších nevyřešených zločinů v historii Spojených států. Navždy však změnil způsob balení léků. Dnes na nich již najdeme bezpečnostní prvky, díky kterým si můžeme snadno ověřit, že je před námi nikdo neotevřel.
Zdroje:
