Článek
Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka. V případě asistenčních psů však jejich role sahá ještě dál. Nejsou jen věrnými společníky, ale také nepostradatelnými pomocníky, kteří svým majitelům usnadňují každodenní život a bývají jim oporou v těch nejtěžších chvílích. Někdy jsou jejich schopnosti natolik výjimečné, že kdyby nebyly zdokumentovány, jen těžko by se jim dalo uvěřit. Přesně takový je i příběh válečného veterána Allena Partona a jeho asistenčního psa Endala, který svými schopnostmi neustále překonával očekávání všech kolem sebe.
Osudové setkání
Allen Parton během války v Perském zálivu sloužil u britského královského námořnictva. Jeho život se kompletně změnil roku 1991, kdy při vážné nehodě v Iráku utrpěl těžké poranění mozku. Od té doby byl upoután na invalidní vozík, nedokázal číst ani psát a měl problémy s řečí, přičemž ze začátku nebyl schopný vydat jediné slovo. Co ho však trápilo nejvíce, byla ztráta paměti. Nepamatoval si svou manželku ani dvě děti a měl problém s nimi znovu navázat vztah. Byli pro něj jako cizí lidé a nedokázal k nim pocítit žádné emoce. Jeho psychický stav se tím zhoršil natolik, že se dvakrát pokusil o sebevraždu. Okolí jeho manželce tehdy radilo, aby se s ním rozvedla a zajistila mu péči v domově pro válečné veterány. Ona se však jejich manželství nehodlala vzdát.
Pracovala v centru pro výcvik psů a v době, kdy byl Allen v hluboké depresi, ji napadlo, že by mu mohlo pomoci, kdyby ho vzala s sebou mezi štěňata. Nevěděla, že tato návštěva navždy změní jejich životy. Allen seděl na invalidním vozíku a sledoval hrající si štěňata, když k němu přišel jeden ze světlých labradorů. „Zvedl něco u mého invalidního vozíku, položil mi to do klína a chtěl nemožné. Chtěl reakci,“ popisoval později. Když štěně žádnou reakci nedostalo, nosilo mu stále další a další věci. Allen v tu chvíli udělal něco, co už dlouhá léta nedokázal - usmál se. Když si potom Endala vzali na pár dní domů, bylo jasné, že se stane právoplatným členem rodiny.
Pes Endal
Porozumění beze slov
Endal trpěl osteochondrózou kloubů v obou předních nohách, což zprvu vyvolávalo pochybnosti, zda je pro roli asistenčního psa vhodný. Brzy se však ukázalo, že je mimořádně inteligentní, rychle se učí nové povely a dokáže si poradit i v nečekaných situacích. Jeho příchod vlil Allenovi energii do žil a vrátil mu chuť do života. Později popisoval, že ho Endal znovu přiblížil k jeho dětem a dokonce mu zachránil manželství.
Allen v té době stále nedokázal mluvit a se svým novým psem komunikoval pomocí znaků. Později vzpomínal, že mu Endal rozuměl lépe než jeho vlastní rodina. Postupem času se podle jeho slov naučil více než tisíc znakových povelů. Když se Allen dotkl hlavy, Endal pochopil, že mu má přinést klobouk. Dotek na bradě zase znamenal, že chce podat žiletku. „Přestože jsem nemohl komunikovat s rodinou, s Endalem jsem mohl,“ popisoval později.
Endal byl také podle Allena důvodem, proč začal znovu mluvit. Jednou se mu podařilo vydat zamručení. „Bylo to, jako by jím projel elektrický šok, byl tak nadšený,“ popisoval reakci svého psa. Postupem času se jeho řeč zlepšila natolik, že byl znovu schopný plně komunikovat.
Záchranář se čtyřmi packami
Endal se v průběhu let naučil řadu různých činností. Kromě toho, že Allenovi nosil noviny, pomáhal mu také při nakupování, otevírání dveří ve vlaku nebo přivolání výtahu. Kdyby jeho pán upadl do bezvědomí ve vaně, byl naučený, že musí vytáhnout špunt a jít pro pomoc. Také uměl vytáhnout prádlo z pračky a dokonce byl prvním psem, který uměl použít bankomat. Vždy do něj vložil kartu, po dokončení transakce ji zase vytáhl a vrátil do peněženky. Problém mu nedělalo ani placení přes platební terminál.
Největší pozornost a uznání však Endalovi přinesla záchrana Allenova života. V roce 2001 ho totiž z invalidního vozíku srazilo projíždějící auto a on zůstal v bezvědomí na zemi. Endal věděl, co má v podobné situaci dělat, byl na to vycvičený. Uložil Allena do stabilizované polohy a přinesl k němu mobilní telefon, aby mohl stisknout nouzové tlačítko. Poté vzal z převráceného vozíku deku a přikryl ho. Snažil se na nehodu upozornit štěkáním, ale bezvýsledně. Nakonec běžel pro pomoc do nedalekého hotelu.
Psí legenda
Endal byl vskutku výjimečný pes, který dostal celou řadu ocenění. Byl nositelem Zlaté medaile PDSA, která se uděluje zvířatům, jež prokázala mimořádnou oddanost svým povinnostem v době míru. Také mu byl udělen Zlatý odznak Blue Peter za mimořádnou statečnost. Podle Allena byl i důvodem, proč později založil charitativní organizaci Hounds for Heroes, která poskytuje asistenční psy zraněným vojákům a příslušníkům záchranných složek.
Endal zemřel v roce 2009 ve věku třinácti let. Allenovi poté pomáhali jeho dva následovníci Endal Junior a ET neboli Endal Třetí. Jeho příběh však dodnes zůstává jedinečnou připomínkou toho, jak hluboké pouto může vzniknout mezi člověkem a psem a jak zásadně může změnit lidský život.
Zdroje:
