Článek
Valí se to na mě ze všech stran. Titulky jako: „Hororová jízda vlakem!“, „Vlakem už nikdy nepojedu.“ nebo „Čekali jsme na vlak několik hodin, byl úplně plný a potom nás ještě seřval průvodčí!“. Na vlakovou dopravu nadávají snad úplně všichni a nutno dodat, že ve většině případů naprosto oprávněně. Hodinová zpoždění, nepříjemní lidé, zápach, nesnesitelné horko, nebo prostě obrovské množství lidí, to je při cestě vlakem už taková klasika.
Ne vždy jde všechno podle plánu
My vlakoví veteráni, co strávili ve vlaku nespočet hodin, jsme si už většinou zvykli a nad běžnými problémy jen mírně pokrčíme rameny. Plný vlak lidí? Asi si budu muset sednout na batoh nebo na zem. Hodinové zpoždění? Aspoň se stihnu najíst nebo si dát kafe. Nepříjemní nebo podivní lidé? Z toho bude skvělá historka. Po čase si zkrátka zvyknete. Samozřejmě i já občas přijdu domů a začnu si stěžovat, jak jsou někteří lidé očividně úplně mimo, ale stejně se pak vždycky těším na další cestu.
Hororových historek z vlaku mám spoustu, ale většinou pro mě naštěstí nepřinesly nějaký obrovský problém. Zrovna nedávno při cestě domů se vlak najednou zčistajasna zastavil v jedné obci uprostřed ničeho, přestože tam stavit neměl. Po chvíli přišla paní průvodčí a vysvětlila nám, že se asi hned tak nerozjedeme, protože se něco pokazilo. Když jsem potom slyšela strojvedoucího, jak říká: „No prostě to shořelo!“, vzdala jsem se jakékoliv naděje. Spoiler: Vlak se skutečně už znovu nerozjel.
Na, dej si švestku!
Ve vlaku se dá narazit na několik základních typů lidí, kteří tak trochu vyčnívají. První skupinou jsou lidé, kteří si klidně v pět hodin ráno ve vlaku popíjejí pivo a nic neřeší. Opravdoví pohodáři… nebo možná alkoholici, kdo ví. Opilí lidé jsou ve vlaku vcelku běžnou záležitostí, někteří nahlas vykřikují své podivné názory na všechno možné, někteří si s vámi chtějí povídat a někteří umí být i značně nepříjemní. Jednou mi nějaký pán v podroušeném stavu nabízel švestku a byl velmi neodbytný. Nevím, kde ji vzal, ani proč se jí tak vehementně chtěl zbavit, ale nakonec ji musel vnutit někomu jinému.
Zajímavé historky i reptiliáni
Druhou skupinou jsou lidé, kteří si zkrátka chtějí povídat. Ne všichni jsou však otravní, narazila jsem i na lidi, se kterými jsem si skvěle popovídala a dozvěděla se plno zajímavých věcí. Vzpomínám si třeba na jednoho postaršího pána, který mi vyprávěl historky ze svého mládí, jak vypadalo město, kde se narodil, před mnoha lety a spoustu dalších věcí, které mě doopravdy zaujaly.
Jindy zase narazíte na člověka, který vás chce přesvědčit o svém osobitém světonázoru. V tomto ohledu si vždy vzpomenu na jednu milou paní, která mě plamenně přesvědčovala o pravdivosti všech možných konspiračních teorií, co znám, i těch, co neznám. Od světové nadvlády různých bytostí až po muže v černém, antikristy, druhý příchod Ježíše Krista, zkrátka za těch pár desítek minut zvládla projít snad veškerá palčivá témata. Kdyby ta cesta trvala déle, asi bych skutečně začala zvažovat, že nás ovládají ještěří lidé. Byla skutečně velice přesvědčivá.
Děti umí být otravné i děsivé
Děti ve vlaku, to je kapitola sama o sobě. Některé jsou vychované a tiše koukají z okna, nebo se maminky ptají na různé otázky, jiné pobíhají po vagonu a všem v okolí způsobují okamžitou bolest hlavy. Po dlouhém dnu je křik dítěte opravdu to poslední, co chcete slyšet. Navíc to vypadá, jako by ty malé zákeřné bytosti přesně věděly, kdo je ve vlaku ten nejvíc unavený a otrávený člověk. K tomu si přisednou a začnou na něj mluvit nějakou hatmatilkou o tom, jak se jmenuje jejich učitelka ve školce a jaký je jejich oblíbený dinosaurus. Umí být i docela znepokojivé, z nějakého důvodu na mě nejednou cizí dítě zíralo bez jediného mrknutí, klidně celou cestu. To je ten pravý hororový materiál.
Ono to vlastně není tak hrozné
A takhle bych mohla pokračovat ještě donekonečna. Zmatení důchodci, kteří se ptají stále na tu stejnou otázku, neukáznění výrostci nebo nemocní lidé, kteří by raději měli zůstat v posteli, to se neomrzí. Lidé, co chrchlají tak, že to zní, že vykašlou vlastní plíce, jsou ve vlaku častější, než by člověk čekal. Možnost, že jste právě chytili nějakého záhadného bacila, ihned zlepší den.
Z nějakého důvodu má vlak přes to všechno svoje kouzlo. Ten pocit jakési pospolitosti, když všichni společně cestujeme do práce, do školy nebo na výlet je zkrátka fascinující. Nebo jsem se z toho neustálého cestování vlakem už docela pomátla, to je taky možné. Pravdou však je, že historky, které nasbíráte ve vlaku, nikde jinde nezažijete. Neustálá zpoždění vás naučí trpělivosti, podivíni vás přivedou k nezbytné toleranci nebo schopnosti ignorovat dění kolem. A nic nezlepší imunitu lépe, než když na vás ve vlaku kýchne člověk bez domova. Nakonec, když nějakou dobu nejedu vlakem, si stejně uvědomím, že mi to vlastně tak trochu chybí.
