Článek
Zprávu sestavil Dr. Josef Polišenský, předseda historicko-statistické komise při výboru pro mezinárodní sjezd studentstva již v roce 1945. Začetla jsem se do ní znovu po přečtení příspěvku Kateřiny Špírkové v diskusi k článku, popisujícímu, kterak studenti z pekla života šli na smrt. Paní Špírková zmiňuje babičku Vlastu – rozenou Borovanskou, narozenou v roce 1921, která se coby sedmnáctiletá dívka dostala do Prahy do Masarykových kolejí jako pomocná síla do kuchyně a vyprávěla, čeho zde byla svědkyní.
“ Viděly jsme, jak Němci ženou studenty po chodbách, slyšely jsme rány i výkřiky, protože ne každý mladík se nechal odvést dobrovolně. Na chodbě byla vidět i krev. Někteří studenti se snažili utéct po okapech či hromosvodech.“
Vladislav Brož netušil, proč byl zatčen
Krátce po půlnoci, to už kalendář ukazoval 17. listopad, gestapo obsadilo budovu techniky na Karlově náměstí v Praze a pustilo se do prohlídky.
„Kolem 4. hodiny ranní přišly na řadu koleje. O půl čtvrté byla obklopena Masarykova kolej, obklíčena německou policií s puškami a kulomety, která bez výstrahy počala palbu po otevřených oknech. Policie i Gestapo obsadilo vchod a počalo vyvlékat studenty z pokojů. Do pokojů, které nebyly ihned otevřeny, bylo stříleno a výplně dveří byly rozbity pažbami. Studenti byli vyvlékání za vlasy, políčkováni a kopáni cestou do přednáškové síně. Nejdříve je polonahé postavili s rukama vzhůru čelem ke zdi, pak je nechali obléci a po skupinách odváděli do nákladních aut. V Masarykově koleji bylo tehdy asi 850 studentů. Počet zraněných nebyl nikdy zjištěn. V sousední koleji byl zastřelen posluchač theologie František Janecký.
Hlávkova kolej byla přepadena kolem 4. hodiny. Přepad provedlo Gestapo snad za asistence oddílu SS. Zacházení se studenty, jichž bylo v koleji asi 220, bylo stejné jako v koleji Masarykově.“
Nemilosrdný zásah na sobě pocítili rovněž studenti ze studentské kolonie na Letné, která byla obsazena oddílem německé policie a Sicherheitsdienstu kolem půl šesté ráno. I zde, jak se ve zprávě uvádí, došlo na střelbu do osvětlených oken a vytloukání dveří.
„Surovostí vynikali členové SS, kteří ztoukli i nemocné studenty. Studenti, bydlící v poschodí jednopatrových pavilonů byli shazováni do přízemí přes zábradlí. … Zatčeno bylo asi 500 studentů. Pavilon, v němž bydlely studentky byl obsazen, studentkám dána lhůta tří hodin k vystěhování.
Poslední kolejí, jejíž obyvatelé byli odvlečeni, byla kolej Švehlova na Žižkově. Bydlelo v ní asi 300 studentů. Přepad provedlo Gestapo a Einsatzkommando Kladno německé policie.
… Obyvatelé těchto čtyř kolejí, a to nejen studenti, nýbrž i členové personálu, byli odvezeni průběhem rána do dělostřeleckých kasáren v Ruzyni, tehdy přejmenovaných na SS kasárny Heinricha Himmlera. Bylo jich asi 1850. … Nová studentská kolonie v Dejvicích byla obsazena časně ráno. Studenti byli sehnáni do jídelny v suterénu, zatčen však byl jediný, Vladislav Brož. … byl pak odveden do krytého auta a odvezen na Pankrác. S ostatními studenty, většinou zatčenými po bytech od páté hodiny ranní, byl večer převezen do Ruzyně a dostal se do koncentračního tábora, aniž by byl vyslýchán a aniž by věděl, proč právě on byl jediný odveden.“
Bez písemného vyrozumění
Jak ze zprávy dr. Josefa Polišenského vyplývá, ve čtyři ráno byla rovněž obsazena kolej Spolku hradčanských kolejáků. Studenti nahnáni do jídelny, kde museli stát se zvednutou pravou paží.
„V 7.25 hodin zjistilo policejní ředitelství, že vedle studentských kolejí byla obsazena také budova právnické fakulty, filosofické fakulty, nová technika v Dejvicích, ústavy na Albertově, ba dokonce i všeobecná nemocnice na Karlově. Do budov nebyli vpuštěni ani zaměstnanci, ani profesoři. Písemné vyrozumění ovšem dáno nebylo.“
U brány ruzyňských kasáren byli vyděšení studenti předáni „do péče“ příslušníků oddílu SS. Co následovalo, je dramatický příběh sám o sobě.
Zdroj: Studenti 17. listopadu 1939. Z pekla života šli na smrt - Médium.cz; Almanach odboje československého studenstva v letech 1939-1945, v roce 1945 vydal Ústřední Svaz Československého studentstva v Praze
