PhDr. Jana Vrzalová (1951)

Bezprostředně po absolvování Fakulty žurnalistiky Leningradské (dnes Petrohradské) státní univerzity se v roce 1976 přestěhovala do Bratislavy a začala pracovat pro přední české a slovenské deníky. Věnovala se především otázkám zdravotnictví, sociální politiky a pomoci tělesně, zrakově i mentálně postiženým lidem. V roce 1987 na Univerzitě Karlově získala titul doktora filozofie.

V roce 1990 odešla „na volnou nohu“. Překládala knihy a na objednávku psala reportáže pro slovenské deníky a časopisy. Z ruštiny do češtiny přeložila na dvě desítky publikací (vzpomínky politiků, válečná literatura, práce určené pro lidi zabývající se alternativní medicínou, léčitele). O osm let později se vrátila do rodné Prahy, aby se vzápětí přestěhovala do malé vesnice u Řípu. Nadále se věnovala překladům a jako kynoložka začala psát povídky o psech, které vyšly i v knižní podobě (Bobík aneb Život s pytlákem, Eko-konzult, Bratislava, 2008, Fatty a Lili Humor a moudra z gauče a cvičáku ve spoluautorství se Zuzanou Peterovou).

V roce 2004 se stala zástupkyní šéfredaktora čtrnáctideníku Národní Osvobození, tiskového orgánu Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) a začala se, jako potomek příslušníků protinacistického odboje, plně věnovat svému koníčku, tj. naší minulosti a především zachování odkazu prvního a druhého čs. odboje. V roce 2011 se na přání tehdejší předsedkyně ČSBS Anděly Dvořákové stala tiskovou mluvčí svazu. V této funkci setrvala i po její smrti až do 31. 12 2015, kdy ze služeb svazu na vlastní žádost odešla. Od té doby se věnuje výlučně vlastní tvorbě a překladům.

Řadu let pracuje v Klubu autorů literatury faktu, jehož byla v letech 2014 až 2019 předsedkyní. Rovněž působila jako porotkyně literární soutěže o chlumeckou Cenu Jaroslava Golla, určené pro studenty středních a vysokých škol.

Na svém kontě má bezpočet recenzí na knihy z oblasti literatury faktu. Pravidelně přispívá do revue Přísně tajné!. Pro web Památníku Lidice (PL) léta překládala do ruštiny. Publikovala články na jeho blogu. Rovněž pro PL pracovala jako editorka knížky nejmladší lidické ženy Jaroslavy Skleničkové, která přežila Ravensbrück (Vzpomínky mě stále tíží, Vega-L Nymburk, 2016), je spoluautorkou publikace o akademické sochařce Marii Uchytilové Můj život byl… (Vega-L. Nymburk, 2016).

Jana Vrzalová je mj. laureátkou Ceny Miroslava Ivanova za publicistiku (2013). V témže roce jí Asociace nositelů legionářských tradic za podporu národní hrdosti a paměti národa v kategorii publicistika udělila cenu Český patriot.Památník Lidice její práci ocenil Pamětní medailí. V roce 2018 za knihu Zasnoubena se smrtí převzala hlavní cenu v Mezinárodní literární soutěži Egona Ervina Kische. V roce 2021 převzala Cenu Miroslava Ivanova za celoživotní dílo v oblasti publicistiky. Památník Terezín ke knížce a k hlavní hrdince, Ireně Bernáškové, rozené Preissigové, před několika lety zpřístupnil výstavu.