Článek
Jak 14. června 1927 uvedl prezident T. G. Masaryk, „Zborovem dobyli jsme si na Rusku rázem vojensky i politicky mnohem lepší pozice, než jsme měli před ním; Zborov vydatně působil na Spojence a Prahu, a tím na Rakousko. Zborov znamená pro náš zahraniční odboj mezník“.
V proslovu ke 102. výročí bitvy člen předsednictva Československé obce legionářské plukovník Jiří Vlasák mj. řekl:
„Pamatujme, že by nebylo 28. října 1918 bez odhodlání a obětí bojovníků v řadách legií. Naše samostatnost není spojena pouze se jmény Masaryka, Beneše a Štefánika, nýbrž také s tisíci vojáků, kteří ji vykoupili krví a bojem. Zasluhují si, abychom si je stále připomínali a uznávali. Rovněž náš stát si zaslouží, aby v jejich odkazu měl vzor, na němž může stavět a k němuž se může hlásit.“
Brusilov chtěl ukáznit i ty zasažené bolševickou propagandou
Po třech letech bojů se v ruské armádě, ovlivněné revolučními myšlenkami, počínaly projevovat nekázeň, zmatky, rozklížení. Podle mínění prozatímní vlády vojsko do dalších bojů mohly povzbudit úspěchy na frontě. Myšlenka to nebyla nerealistická, neboť navzdory potížím, ruská armáda na své frontě nad nepřítelem měla převahu. Generál Brusilov se rozhodl opřít o nejspolehlivější jednotky a s jejich pomocí ukáznit i ty zasažené bolševickou propagandou.
Úkolem ruského vojska bylo postavit se nepříteli v tzv. Kerenského ofenzívě vedené ve směru Tarnopol-Lvov. Čs. brigáda se měla stát spojkou mezi dvěma finskými brigádami, které měly zaútočit jako první. Shodou okolností se proti Čechoslovákům na ruské straně ocitli rovněž převážně Češi, příslušníci plzeňského 35. pěšího pluku pod velením plukovníka Köppla, jindřichohradeckého 75. pěšího pluku a olomouckého 5. mysliveckého praporu, posílení 1. bosenským plukem. Fakt, že bojují Češi proti Čechům, obě strany zjistily až během bojů.
„Bolševici neostýchají se vrážeti nůž do zad hrdinů…“
Současník, odkázaný pouze na výklad historiků, literaturu, především v důsledku velkého časového odstupu od konkrétní události, bývá ochuzen o pocity a postřehy přímých účastníků událostí. Ty poznatky, např. z hodin dějepisu, dokreslují. Do minulosti nabízejí mnohem plastičtější vhled.
„Na červencovou ofensivu ruských vojsk jsou Němci úplně připraveni: Zvláštní ruské poměry, které vyžadují, aby Kerenský podnikl pro činnost armády teprve celou politickou kampaň, naprosto vyloučily takticky důležitý moment překvapení. … K známkám pro Rusy nepříznivým přistupuje ještě to, že Rusové nejsou s to sjednotit své síly ve chvíli pro stát tak kritické. Čím více se blíží hodina ofensivy, tím prudší a neostýchavější se stává agitace bolševiků, kteří dle slov Trockého vidí v chystané ofensivě ⹁strašné nebezpečí, ba dokonce zánik revoluceʼ, a nikdo nemá odvahy zlomiti tuto agitaci prostředky, které zdají se … nezbytností. Bolševici, jsouce … věrni svým methodám poraženeckým, a nebojíce se jíti v jich směru do všech důsledků, nezastavují se před ničím. Pohrdají státem, sáhají svatokrádežně na armádu, mají cynický výsměch pro Kerenského. … V den, kdy začíná na frontě útok … bolševici pořádají s demoralisovanou petrohradskou posádkou, která se už stává hanbou a obtíží revoluce, na ulicích sídelního města bouřlivé demonstrace proti válce, proti vládě, proti útočícím vojskům, neostýchají se volati po okamžitém míru s Němci, neostýchají se vrážeti nůž do zad hrdinů dobrovolně umírajících právě v Haliči na poli ruské cti a slávy…“
Podle původních dispozic náčelníka štábu velitele jihozápadní fronty, generála Duchonina byla Československá brigáda „… vřazena do úderných vojsk VII. armády … Měla se tedy původně zúčastniti hlavního úderu ruských vojsk… Krátce před ofensivou byl však generál Brusilov jmenován vrchním velitelem celé ruské východní fronty a velení frontou jihozápadní bylo svěřeno dosavadnímu veliteli VII. armády, generálu Gutoru. Nový velitel jihozápadní fronty původní disposice, týkající se Československé brigády změnil: znal dobře výkony výzvědných rot Československé brigády a nepochyboval o duchu jejich dobrovolníků; ale naproti tomu bylo nutno uvážiti, že brigáda dosud nikdy nevystoupila v boji jako celistvá taktická jednotka…“.
Rudolf Medek ve svých Poznámkách z června 1917 (Blaník, str. 30) píše:
„… Byl jsem v těchto dnech svědkem krásných nezapomenutelných okamžiků. Byl jsem svědkem neobyčejného, živelného nadšení, upřímného a uchvacujícího.
Byl to odjezd našich vojsk, našich ⹁batailonů smrtiʼ na bojiště. Byl to obraz mužné odhodlanosti, plný síly a podmaňující vůle. Dnes všichni jako jedním hlasem zavolali: do zákopů, na Němce! … Nikdo nám nesmí vyčítati nedostatek odhodlanosti, bojezpůsobnosti a síly, nedostatek mravní vůle umříti za naši svobodu.
… Vesele, radostně vlají prapory československých pluků. Dobrovolníci vstoupí konečně na bojiště, jež uvidí první po staletích národní československé vojsko, na němž vyroste poprvé zase po třech stoletích revoluční a samostatná československá fronta…“
Karel Mrkva, účastník bitvy vzpomínal (časopis 1. roty »Za svobodu«, článek »V prvé řadě«):
„… Leželi jsme v úzkém okruhu v napiatém očekávání. Přes nás létala sta nábojů do nepřátelských zákopů, nad námi rvaly se šrapnely a vybuchovaly granáty, zasypávající nás zemí… Leželi jsme ohlušeni tím řevem, omámení prachem a kouřem explodujících granátů a v očekávání jisté smrti.“
Československá brigáda prokázala mimořádnou odvahu a schopnosti
„Zázrakem nazval velitel ruského korpusu to, co se stalo. Průběh bitvy úplně změnil bitevní plán a přece bylo splněno, ba vykonáno daleko více. Tam, kde nejméně čekali odborníci, na nejslaběji obsazeném a připraveném úseku … na frontě, kde 3 000 československých dobrovolníků stálo proti čtyřnásobné přesile nepřítele, proti zdrcující převaze technické, proti nedobytným opevněním, bylo dobyto vítězství nejúplnějšího, nepřítel zničen i se zálohami …“
Zdroj: Za svobodu Obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920, Vydává a obrázkovou část řídí legionář Otakar Vaněk. - hlavní spolupracovník br. Vojta Holeček za vrchní redakce br. Rudolfa Medka. Péčí „Památníku odboje“. Nákladem vlastním, 1925; VHU PRAHA; ; Slavné bitvy čs. legií - bitva u Zborova - ČsOL – ČsOL
