Článek
Tehdejší náladu charakterizují zdánlivé maličkosti. Ve vzpomínce je v roce 1945 zachytil profesor dr. Jan Bělehrádek, rektor Univerzity Karlovy.
„Vykládaje o úloze labilních velkých molekul bílkovin v životním dění a uváděje radioaktivní velké atomy jako jiný příklad útvarů příliš velkých a proto vratkých, učinil jsem závěr, že každý celek, přesáhne-li mez optimální velikosti, stává se labilním. Posluchači dali hned znát, že pochopili, kam mířím. Na populární přednášce jsem během výkladu o účinku minimálních množství hormonů prohodil, že nás biologie učí na množství nehleděti; reakce v posluchačstvu byla nebezpečně živá. Návštěvníci přednášek v té době však si takové nápovědi přímo vynucovali na svou vnitřní posilu.“
16. listopad 1939 - Den posledních přednášek
Den po pohřbu medika Jana Opletala, postřeleného během protestních demonstrací 28. října, který se za obrovské účasti studentů z celé Prahy konal 15. listopadu, panovalo ticho. Sotva kdo tehdy tušil, že jde o den posledních přednášek. Přišel 17. listopad. Všechny budovy vysokých škol v Praze, všechny koleje byly obsazeny.
„Současně probíhalo hromadné zatýkání studentů v kolejích i v soukromých bytech. Zatčení byli odváženi do kasáren SS v Ruzyni a tam bylo také provedeno devět poprav studentských vůdců, mezi nimi docenta historie dr. Matouška,“ zanechal svědectví o událostech Jan Bělehrádek.
Rekviem nad devíti chlapci
Tak svou báseň, sepsanou v roce 1943 v Londýně, nazval Viktor Fischl.
„… Devět prý padlo jich. Devět jich žije dál/a z jisker ztracených žhnou ohně neproměnné./ Těch devět chlapců, devět listů lip,/krvavých listů, zrudlých od plamene. /A lípa stojí dál a každá větev šíp,/šíp vámi kalený, vy ohně neproměnné.“
Verše navazují na seznam popravených, který je součástí Almanachu odboje československého studentstva v letech 1939-1945. Kromě již zmíněného Josefa Matouška jsou zde uvedeni Jar. Klíma, Jan Weinert, František Skorkovský, Jos. Adamec, Bedřich Koula, Václav Šaffránek, Jan Černý a Marek Frauwirth.
Dr. Josef Polišenský, předseda historicko-statistické komise při výboru pro mezinárodní sjezd studentstva, v roce 1945 zanechal písemné svědectví, v němž mj. uvádí: „… Co se však stalo s těly popravených, není známo. Nelze dosud ani říci, kdy došlo k popravám. Na úmrtním listu dr. Matouška je poznamenáno, že k popravě došlo v 7 hodin a že smrt nastala v 7,05. V tom případě ale nedošlo k popravě najednou, neboť popravený Koula žil ještě v 16 hodin. Smrt devíti popravených byla oznámena nejdříve pověstnými červenými plakáty. Ale vyhláška o stanném právu v obvodu nemohla být vyhlášena v době popravy, a proto podle stanného práva nemohli být popravení souzeni. Ostatně z případu B. Kouly vyplývá, že k soudu pravděpodobně nedošlo vůbec, neboť Němci 17. listopadu 1939 opomenuli i ty formality, jež jinak aspoň na oko dodržovali. Pražské plakátovací podniky měly totiž pohotovost teprve od 19.30. Že by popravení organizovali studentské demonstrace je ovšem tvrzení neudržitelné. Z celého průběhu akce proti studentům je zřejmé, že Němcům šlo o ochromení inteligence o zastrašení, nikoliv o trestání pachatelů. … sáhli po lidech, které znali, nebo kteří byli právě po ruce. … Devět popravených je devět neznámých obětí. Jejich neznámý hrob má význam ne pro osobnost obětí, nýbrž jako symbol německé zvůle, jež se popravou 17. listopadu dopustila justiční vraždy.“
Hrob rodiny popraveného studentského předáka.
14. listopad 2025 – Vzpomínka u kenotafu
Konala se na Olšanských hřbitovech v Praze. V loňském roce rodinný hrob Weinertových, který je současně kenotafem popraveného Jana Weinerta, předsedy Svazu českého studentstva v Čechách, adoptoval Spolek pro zachování odkazu českého odboje. Páteční dopoledne tak trochu připomínalo rodinnou sešlost, byť se jí mimo jiných významných osobností zúčastnili i 1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš či ředitel Památníku Terezín Jan Roubínek.
Šlo o vůbec první akci na tomto místě. Na rozdíl od oficiálních piet byla výrazně komornější, ale o to upřímnější, srdečnější. Domnívám se, že v myslích studentů pražského Gymnázia u Libeňského zámečku, kteří byli rovněž přítomni, zanechala daleko větší stopu než obří akce podobného druhu.
Pro zajímavost, na oficiálních stránkách Gymnázia Elišky Krásnohorské, které zastupoval češtinář dr. Jaroslav Plicka, se uvádí:
„Na středních školách byl neustále omezován počet studentů, zmenšoval se počet tříd. Učivo bylo nejrůznějšími způsoby oklešťováno a profesoři museli vynaložit nemalé úsilí, aby plnili své představy o středoškolském vzdělání a výchově mladých lidí a přitom se nedostali do ostrého střetu s vládnoucí mocí, jenž by mohl mít pro ně osobně, ale i pro celou školu fatální následky. To však vůbec neznamená, že by gymnázium bralo tehdejší změny zcela pokorně. Studenti se například zúčastnili listopadové demonstrace v roce 1939. Mezi devíti zástupci vysokoškolských studentů popravenými v ruzyňských kasárnách byl i profesor této školy Jan Weinert. Studenti i profesoři byli zapojeni do odbojové práce, na škole pracovala odbojová organizace Černý lev, která měla napojení na širokou síť odboje v Čechách i na Moravě. Někteří studenti byli členy komunistické skupiny Předvoj. Kromě Jana Weinerta, jehož osobnost připomíná pamětní deska ve vestibulu školy, mělo gymnázium i další hrdiny: dva absolventi z roku 1944 Jaroslav Dvořák a Karel Bärtl byli popraveni 2. května 1944 v Terezíně. 7. května 1945 padl v revolučních bojích student sexty Miroslav Lhoták.“
Jak u Weinertova kenotafu mj. zaznělo, současní studenti sice jeho život nežijí, nežijí jeho dobu, nicméně jeho poselství si připomínají, uvědomují si, že demokracii nemáme zadarmo. Je třeba o ni bojovat, pěstovat si ji. Rozvíjet.
Zdroj: https://www.gekom.cz/skola/historie-skoly.html; 17. listopad Almanach odboje československého studentstva v letech 1939-1945, Vydal Ústřední svaz Československého Studentstva v Praze, Vytiskla knihtiskárna Orbis v Praze na podzim 1945; https://www.pametni-desky-v-praze.cz/2020/10/07/saffranek-vaclav-na-dome-cp-315-v-ulici-karoliny-svetle-3-praha-1-stare-mesto/; https://mapy.com/cs/zakladni?source=base&id=2483693&gallery=1&sourcep=foto&idp=5633992&x=14.4235731&y=50.0785364&z=17
