Článek
Před více jak dvěma desítkami let jsem měla možnost si s ním popovídat mj. také o Vltavě, kterou jsem díky rodičům poznala ještě v dobách, kdy ji nezměnily přehrady. V mých vzpomínkách tak zůstává malebná stará tvář řeky. Tvář, kterou do hudby geniálně přetavil Bedřich Smetana.
„V Čertových proudech jsem zvolnil až moc.“
Zajímalo mne, zda tento uznávaný filmový historik, který pořadem České televize poutavě prováděl, měl k Vltavě, které v něm věnoval hodně prostoru, nějaký zvláštní vztah.
„Je to naše jediná řeka, o níž je k dispozici značné množství filmového materiálu. Původně jsem ten cyklus odhadoval na nějakých osm dílů – a už se blížíme k osmdesátce. Nějak jsem to neodhadl. Když jsme v roce 1999 s tímto cyklem začínali, dali jsme výzvu, díky níž jsme získali spoustu materiálů. Někde u Lipna jsem pochopil, že je čas zvolnit a ukázat zmizelé chalupy, mlýny… Ale v Čertových proudech jsem zvolnil až moc. Neodhadnul jsem, kolik vodáckých závodů diváci unesou, ale s tím už nic nenadělám. Trochu jinak bych udělal i první „šumavské“ díly, protože jsem dodatečně získal další fotografie a filmy.
Kromě přírodních krás původní staré řeky jsme také podrobně ukázali to, co ji změnilo a většinou i poškodilo – přehrady. Ukázali jsme je všechny včetně zajímavých filmů o jejich stavbě.
Už jsme se dostali až do Prahy. K soutoku s Labem zbývá jen několik dílů. Přiznám se, že se na ten konec docela těším. Spolu s kolegy jsem na Vltavě strávil skoro šest let života a někdy ta práce byla pěkná rasovina. Nezapomeňte, že pokaždé mluvím k lidem, kteří tu problematiku znají mnohem podrobněji než já, a tak musím všechno pěkně nastudovat, aby mě nenachytali na hruškách. Což se stejně tu a tam stane.“
Voraři na Vltavě.
Zájem o starou Vltavu stoupl
Šlo o pozoruhodný úkaz, dosažený právě díky oblíbenému pořadu.
„Sběratelé se pídí po dobových fotografiích a pohlednicích. Moc jich teď k sehnání není. Pravidelně po vysílání, když už s tím nejde nic udělat, mi volají diváci a upozorňují na chyby, většinou z oboru techniky či motorismu. Jako by ta případná prkotina byla důležitější než fakt, že měli možnost spatřit něco, co by jinak neviděli ani náhodou. Zvukové snímky nijak neupravuji, nechávám je i s chybami v původním komentáři. Diváci si často ani nevšimnou, že to nemluvím já a rovněž mi vynadají. Není to moc vděčná práce. Zpočátku jsem byl z těch výtek a někdy i hrubostí dost nešťastný, ale už jsem se s tím smířil.“
Buditel a osvícenec?
I do této role diváci, pořadem nadšení , Karla Čáslavského pasovali. Cítil se tak?
„Ani ne, i když možná na tom něco je, protože diváci mi dost často tu myšlenku vnucují. Samozřejmě, někoho osvítit nebo probudit (třeba z letargie či nevědomosti) nikdy neuškodí. A pokud ty pořady v někom probudí i neokázalé vlastenectví a hrdost na to, co pěkného jsme kdy dokázali, pak budu jen rád.“
Zdroj: Poznámky pořízené během rozhovorů s Karlem Čáslavským.
